ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.51.2017.1
KSPL 53 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 51/2017-B-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice S. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ivanou Palánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Bezručova 335/33 PSČ 323 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 53 INS XY, o splnění oddlužení, o dovolání JUDr. Ing. Petra Štillipa , se sídlem v Plzni, Lukavická 2019/16, PSČ 301 00, insolvenčního správce dlužnice, zastoupeného Mgr. et Mgr. Milanem Dočkalem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lukavická 2019/16, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2016, č. j. KSPL 53 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 6. září 2016, č. j. KSPL 53 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice S. B. (bod I. výroku).
2/ Přiznal insolvenčnímu správci dlužnice JUDr. Ing. Petru Štillipovi (dále též jen „P. Š.“) odměnu ve výši 113.715 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 1.452 Kč (vše včetně příslušné daně z přidané hodnoty), s tím, že tyto částky byly P. Š. vyplaceny formou záloh v průběhu řízení (bod II. výroku).
3/ Uložil P. Š., aby zůstatek příjmů majetkové podstaty ve výši 9.407,82 Kč vyplatil dlužnici (bod III. výroku).
4/ Zprostil P. Š. funkce insolvenčního správce dlužnice (bod IV. výroku).
5/ Osvobodil dlužnici od placení zbytku pohledávek (bod V. výroku).
[2] K odvolání dlužnice (proti bodům II. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2016, č. j. KSPL 53 INS XY, 3 VSPH XY, změnil usnesení insolvenčního soudu:
1/ v bodu II. výroku jen tak, že odměna insolvenčního správce (včetně daně z přidané hodnoty) činí 7.260 Kč (první výrok).
2/ v bodu III. výroku jen tak, že zůstatek příjmů majetkové podstaty činí 115.862,82 Kč (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal P. Š. dovolání, „neboť nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem druhého stupně a soudem vyřešená právní otázka má být posouzena dovolacím soudem jinak, jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to dle ustanovení §237 ve spojení s ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř.“
[4] V dovolání snáší dovolatel argumenty na podporu závěru, že mu náleží odměna (106.455 Kč) i z „vydání“ částky 351.915,18 Kč dlužnicí a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
[5] Podle ustanovení §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
[6] K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. XY, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
[7] V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), pak Nejvyšší soud vysvětlil, že:
„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak’, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu §238a o. s. ř., ani v režimu §237 o. s. ř.“.
[8] Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává. Dovolání se soustřeďuje výlučně ve prospěch argumentace, že Nejvyšší soud má rozhodnout jinak než odvolací soud, tedy argumentace pro vymezení přípustnosti dovolání (v poměrech ustanovení §237 a §241a odst. 2 o. s. ř.) právně bezcenné.
[9] Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu