ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.61.2018.1
KSCB 26 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 61/2018-B-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka R. T. , narozeného XY, zemřelého dne 1. června 2017, posledně bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS XY, o splnění oddlužení, o dovolání IKT INSOLVENCE v. o. s. , se sídlem v Plzni, Jižní Předměstí, Koperníkova 822/25, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 29113091, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2018, č. j. KSCB 26 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 21. prosince 2017, č. j. KSCB 26 INS XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka R. T. (bod I. výroku).
2/ Osvobodil dlužníka od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení (bod II. výroku) a vymezil rozsah osvobození (body III. a IV. výroku).
3/ Určil odměnu insolvenčního správce dlužníka IKT INSOLVENCE v. o. s. částkou 57.172,50 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) a náhradu hotových výdajů částkou 12.411,50 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) [bod V. výroku] .
4/ Zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (bod VI. výroku).
[2] Bod V. výroku odůvodnil insolvenční soud tak, že:
- za dobu před schválením oddlužení náleží insolvenčnímu správci na odměně částka 1.815 Kč (2 x 750 Kč + daň z přidané hodnoty ve výši 21 %),
- za dobu, kdy trvalo oddlužení plněním splátkového kalendáře, náleží insolvenčnímu správci za 61 měsíců na odměně částka 55.357,50 Kč (61 x 750 Kč + daň z přidané hodnoty ve výši 21 %),
- za dobu před schválením oddlužení náleží insolvenčnímu správci na náhradě hotových výdajů částka 1.365 Kč,
- za dobu, kdy trvalo oddlužení plněním splátkového kalendáře, náleží insolvenčnímu správci za 61 měsíců na náhradě hotových výdajů částka 11.071,50 Kč (61 x 150 Kč + daň z přidané hodnoty ve výši 21 %).
[3] Součet částek specifikovaných v odstavci [2] pak tvoří částku 57.172,50 Kč přiznanou celkem na odměně a částku 12.411,50 Kč přiznanou celkem na náhradě hotových výdajů.
[4] K odvolání insolvenčního správce (jež se týkalo pouze bodu V. výroku) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. ledna 2018, č. j. KSCB 26 INS XY, 4 VSPH XY, změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě V. výroku jen tak, že náhrada hotových výdajů se schvaluje ve výši 12.240,52 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), s tím, že jinak se (tento výrok) co do určení výše odměny insolvenčního správce potvrzuje.
[5] Odvolací soud dospěl po přezkoumání odvoláním napadeného výroku k závěru, že:
- za dobu před schválením oddlužení náleží insolvenčnímu správci na odměně částka 2.722,50 Kč (3 x 750 Kč + daň z přidané hodnoty ve výši 21 %),
- za dobu, kdy trvalo oddlužení plněním splátkového kalendáře, náleží insolvenčnímu správci za 60 měsíců na odměně částka 54.450 Kč (60 x 750 Kč + daň z přidané hodnoty ve výši 21 %),
- za dobu před schválením oddlužení náleží insolvenčnímu správci na náhradě hotových výdajů částka 1.350,52 Kč,
- za dobu, kdy trvalo oddlužení plněním splátkového kalendáře, náleží insolvenčnímu správci za 60 měsíců na náhradě hotových výdajů částka 10.890 Kč (60 x 150 Kč + daň z přidané hodnoty ve výši 21 %).
[6] Součet částek specifikovaných v odstavci [6] pak tvoří částku 57.172,50 Kč, přiznanou celkem na odměně (což je stejná částka, k níž dopěl insolvenční soud) a částku 12.240,52 Kč přiznanou celkem na náhradě hotových výdajů, což je částka o 170,98 Kč nižší než částka přiznaná insolvenčním soudem (12.411,50 Kč).
[7] Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dlužníka dovolání, namítaje (poměřováno obsahem), že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ dovolací důvod dle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ] a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[8] V poměrech dané věci je nepochybné, že dovolatelův nesouhlas s napadeným rozhodnutím se týká toho, že za dobu, kdy trvalo oddlužení plněním splátkového kalendáře, mu náleží odměna a náhrada hotových výdajů za 61 měsíců, tedy že má být na odměně přiznáno dalších 750 Kč a na náhradě hotových výdajů dalších 150 Kč, k čemuž má být dále připočtena částka odpovídající dani z přidané hodnoty. Dále dovolatel argumentuje (ve svůj neprospěch) na podporu názoru, že částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 % má obdržet jen ohledně částek, jež jsou mu přiznávány za dobu od 1. ledna 2013, kdežto ohledně částek, jež jsou mu přiznávány za dobu před 1. lednem, má obdržet částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši (jen) 20 %.
[9] Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. Z výše uvedeného je ovšem zjevné, že polemika s napadeným rozhodnutím je vedena ohledně částek, jež se ani vzdáleně nepřibližují hranici 50.000 Kč nastavené jako limit přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. ustanovením §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
[10] Závěr, že i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení je použitelné ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. [ včetně omezení přípustnosti dovolání podle písmene c/ (dříve písmene d/) tohoto ustanovení ], přijal Nejvyšší soud např. již v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněném pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K tomu, že se limit 50.000 Kč obsažený v §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. prosazuje i ve vztahu k výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení insolvenčního soudu o určení (respektive schválení) odměny insolvenčního správce (nebo zálohy na ni) a jeho nákladů, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 197/2017, a v tomto usnesení vyjmenovaná další usnesení Nejvyššího soudu .
[11] Dovolatel tedy napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích ustanovení §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu