ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.88.2018.1
KSHK 40 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 88/2018-B-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka J. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 40 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá 103/17, PSČ 500 03, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2016, č. j. KSHK 40 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 18. prosince 2015, č. j. KSHK 40 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“), rozhodl o návrzích dlužníka J. S. obsažených v podání z 13. prosince 2015 tak, že:
1/ Zamítl návrh dlužníka, aby insolvenční správce dlužníka Ing. Václav Špůr byl zproštěn funkce (bod I. výroku).
2/ Odmítl návrh dlužníka na zastavení opětovné dražby (bod II. výroku) a na změnu dražební společnosti (bod III. výroku).
[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. listopadu 2016, č. j. KSHK 40 INS XY, 2 VSPH XY:
1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku (první výrok).
2/ Odmítl odvolání dlužníka proti bodům II. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).
[3] Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně na zodpovězení vyřešené právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, konkrétně otázky:
„Lze vázanost insolvenčního správce pokynem zajištěného věřitele vyložit tak, že obecný pokyn při absenci kvalifikovaného úkonu insolvenčního správce vylučuje porušení povinností insolvenčního správce postupovat s odbornou péčí nebo závažné porušení povinnosti uložené mu zákonem v případě, že pokyn směřuje k zjevně nevýhodnému zpeněžení, a zda lze konformitu odborné péče založit na laickém tvrzení dlužníka o hodnotě jeho nemovitosti v insolvenčním návrhu?“
[4] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud v dovoláním dotčeném rozsahu zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že insolvenční správce se zprošťuje funkce.
[5] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[6] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v posouzení právních otázek, na jejichž řešení spočívá, v souladu s ustálenou judikaturou k výkladu §32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), konkrétně se závěry obsaženými v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněném pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2014“), k nimž se Nejvyšší soud přihlásil např. též v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 58/2016“) [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[7] Podle R 58/2016 patří ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
[8] Podle R 91/2014 důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením §225 odst. 4 nebo s ustanovením §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.
[9] Napadené rozhodnutí (jež dovodilo, že nejsou dány důvody pro zproštění funkce insolvenčního správce) je souladné se závěry citovanými shora. Na řešení dovolatelem předestřené právní otázky napadené rozhodnutí nespočívá, když při jejím formulování vycházel dovolatel z vlastní (jiné než odvolacím soudem zjištěné) skutkové verze událostí. Závěr, že obecný pokyn zajištěného věřitele při absenci kvalifikovaného úkonu insolvenčního správce vylučuje porušení povinností insolvenčního správce, napadené rozhodnutí neobsahuje. Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není.
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu