ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.94.2017.1
KSBR 26 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 94/2017-B-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice S. V. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, o osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Jiřím Ostravským, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI/671, PSČ 760 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2017, č. j. KSBR 26 INS XY, 4 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. února 2017, č. j. KSBR 26 INS XY, 4 VSOL XY, potvrdil usnesení ze dne 22. července 2016, č. j. KSBR 26 INS XY, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužnice na přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.
Odvolací soud - odkazuje na znění §412 odst. 1 a §414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) - přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že dlužnice sice uspokojila nezajištěné věřitele v rozsahu 30 % jejich pohledávek, avšak porušila důležité povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení vyplývající z §412 odst. 1 písm. c/ a d/ insolvenčního zákona. Uvedl, že dlužnice ani jednou neoznámila insolvenčnímu soudu změnu zaměstnavatele, stejně jako skutečnost, že je vedena v evidenci úřadu práce a ani jednou nepředložila přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců. Podporu v nezaměstnanosti vyplacenou za červenec 2013 až listopad 2013 poskytla na účet majetkové podstaty až po výzvě insolvenčního správce a s časovým odstupem 6 měsíců. Proto jí nelze přiznat osvobození od placení zbytku dluhů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, požadujíc, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatelka především namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil (dle jejího přesvědčení dosud dovolacím soudem neřešenou) otázku „podmínek“ plnění oddlužení, zejména, nejde-li o výši uspokojení nezajištěných věřitelů, ale plnění dalších povinností dlužníka. Podle dovolatelky je třeba vyjít nejen z gramatického výkladu §412 a §414 insolvenčního zákona, ale je nutno zohlednit též smysl a účel těchto ustanovení.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nezohlednil, že žádný příjem nezatajila ani se jej nevzdala či nijak neznevýhodnila věřitele. Dále uvádí, že insolvenční soud nevzal v potaz příkladnou spolupráci dovolatelky s insolvenčním správcem a též skutečnost, že o příjmech dovolatelky, změnách zaměstnání a evidenci u úřadu práce se dozvěděl přičiněním dovolatelky z jiných zdrojů (zejména od insolvenčního správce). Zdůrazňuje, že vytýkaná (formální) porušení neměla vliv na výši uspokojení věřitelů.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že v posouzení předpokladů aplikace §414 insolvenčního zákona je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
V důvodech usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud při výkladu §417 odst. 1 insolvenčního zákona vysvětlil, že ačkoli dikce označeného ustanovení definuje tam popsané jednání dlužníka výslovně jen coby důvod k odnětí již přiznaného osvobození (od zbytku dluhů), teleologickému výkladu příslušných ustanovení insolvenčního zákona odpovídá, že vyjde-li stejné jednání dlužníka najevo ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození, bude namístě takové osvobození dlužníku nepřiznat, přičemž kritériem, o jehož nesplnění v daném stadiu věci půjde, bude (v souladu s dikcí §414 odst. 1 insolvenčního zákona) to, že dlužník nesplnil „řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení“.
V usnesení ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015 , Nejvyšší soud shrnul, že zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí dle §418 insolvenčního zákona, měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs. I když tak neučiní, nebrání mu to v tom, aby při rozhodování o přiznání osvobození od zbytku dluhů podle §414 insolvenčního zákona znovu posuzoval, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v R 86/2013, dlužník je povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Tomu odpovídá povinnost insolvenčního soudu po dobu trvání oddlužení a následně i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni (§5 písm. a/ insolvenčního zákona).
K závěrům vysloveným v usnesení sen. zn. 29 NSČR 97/2015 se Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze dne 11. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 2/2018.
Nejvyšší soud nesdílí názor dovolatelky, že výklad §412 a §414 insolvenčního zákona podaný odvolacím soudem nese rysy formalismu, který pomíjí smysl a účel zákona. Z dikce ustanovení §414 odst. 1 insolvenčního zákona plyne (aniž by jazykový výklad tohoto ustanovení odporoval výkladu teleologickému nebo systematickému), že insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen v ustanovení §412 odst. 1 písm. a/ až písm. g/ a odst. 3 insolvenčního zákona. Všechny tyto povinnosti jsou „podstatnými“ povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněného pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a tvoří souhrnný celek. Přisuzovat povinnostem, jež má dlužník po schválení oddlužení, rozdílný význam (povinnosti vymezené v §412 odst. 1 písm. c/ a d/ insolvenčního zákona dovolatelka upozaďuje) je zjevně nesprávné.
K dovolací argumentaci zbývá dodat, že při posuzování předpokladů pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů ve smyslu §414 insolvenčního zákona není rozhodné to, že porušení povinností dovolatelky nemělo vliv na výši uspokojení věřitelů. Důvod, pro který v dané věci nemůže být aplikován §414 insolvenčního zákona, umožňující přiznat dovolatelce osvobození od zbytků dluhů, spočívá v tom, že dovolatelka nesplnila včas a řádně všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (tedy i povinnosti vyplývající z §412 odst. 1 písm. c/ a d/ insolvenčního zákona).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu