ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1068.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1068/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 2. 2018, č. j. 31 To 486/2017-733, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 T 32/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 9. 2017, č. j. 3 T 32/2017-661, byl obviněný M. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle §299 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle §84 odst. 1, §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 36 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §67 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest sestávající ze 100 denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výměře 40.000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno zaplacení peněžitého trestu ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §70 odst. 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci.
3. O odvolání obviněného, jeho otce Z. H. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. 31 To 486/2017-733. Podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu a nově obviněnému uložil podle §299 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon podle §84 odst. 1, §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 36 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §67 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest sestávající ze 100 denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výměře 40.000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku obviněnému povolil zaplacení peněžitého trestu ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práva k myslivosti na 3 roky. Podle §70 odst. 4 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest propadnutí věci.
II.
4. Proti citovanému rozhodnutí krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zpochybnil možnost objektivního zhodnocení povahy poškozeného optického přístroje a poukázal na rozdílný postup jednotlivých policejních útvarů stran tohoto doplňku zbraně. Zdůraznil, že preparáty zvířat nepodléhají registraci, byly v dispozici otce obviněného a jemu byla posléze vydána rozhodnutí správního orgánu o udělení výjimky ze základních podmínek ochrany pro zvláště chráněné druhy živočichů. Nedodržení podmínek uložených správním orgánem by podle něj mohlo být důvodem nejvýše pro udělení pokuty za přestupek. V závěru obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 3 T 32/2017, i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a aby poté podle §265 l tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která podrobně rozebrala námitky obsažené v dovolání a poté navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. H. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně.
7. Zákon v §265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. plyne, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. ř. platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
8. Z ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §60 odst. 3 tr. ř. platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
9. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 3 T 32/2017 Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 2. 2018, č. j. 31 To 486/2017-733, byl obviněnému doručen dne 19. 4. 2018. Obhájci obviněného byl uvedený rozsudek doručen ještě před tímto datem dne 10. 4. 2018. Dovolání pak obhájce podal dne 23. 6. 2018 (týmž dnem bylo dovolání i datováno).
11. Z výše uvedené rekapitulace je zjevné, že obviněnému uplynula lhůta k podání dovolání dnem 19. 6. 2018 (v úterý), kdy uplynula lhůta dvou měsíců od doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obviněnému, když jeho obhájci bylo rozhodnutí doručeno již dříve. Dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce dne 23. 6. 2018 tak bylo učiněno po marném uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, tedy opožděně.
12. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. H., neboť bylo podáno opožděně. Proto nebyl ani oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., tedy věc meritorně přezkoumat. Rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 9. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík