ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1404.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1404/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2018 o dovolání obviněného S. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 8 To 54/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 43/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného S. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 1 T 43/2017, byl obviněný S. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěné době v období od 1. 9. 2016 do 24. 10. 2016, v P. na ulici P., poté, co pod smyšlenou záminkou potřeby uzavření přívodu vody v bytě vylákal klíče od poškozené E. K., nar. XY , která byla v uvedenou dobu hospitalizována v Nemocnici P., pomocí nich vnikl do jejího bytu a odtud z plechové krabičky uložené v dřevěné skříni odcizil finanční hotovost ve výši 296.485 Kč ke škodě jmenované.
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let.
Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obžalovanému uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou přečinem způsobil.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené E. K., nar. XY, bytem XY, na náhradě škody částku 296.485 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 1 T 43/2017, podal obviněný odvolání do všech výroků.
O podaném dovolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 8 To 54/2018 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 8 To 54/2018, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 384–386), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. tedy, že ve věci rozhodl vyloučený orgán.
Obviněný nejprve připomíná základní východiska spravedlivého procesu založeného na rozhodnutí nezávislého a nestranného soudu. Obviněný má za to, že vyloučeným orgánem je samosoudce JUDr. P. V. pro jeho poměr k obhájci obviněného JUDr. Tomáši Vymazalovi. JUDr. P. V. společně se svojí manželkou vystupují jako žalovaní v civilním sporu, v jehož rámci obhájce JUDr. Tomáš Vymazal zastupuje žalobce. Tento civilní spor byl z důvodů možné podjatosti všech soudců Okresního soudu v Prostějově rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2011, č. j. Nc 441/2011, přikázán k projednání Okresnímu soudu ve Vyškově. Toto civilní řízení pak trvá již od roku 2010/2011 a v polovině roku 2018 došlo k jeho obživnutí, když se od března konalo několik jednání. Za zásadní pak považuje obviněný skutečnost, že z totožného důvodu byl samosoudce JUDr. P. V. rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2015, č. j. 7 To 171/2015-20229, vyloučen z úkonů trestního řízení proti obviněnému F. T., sp. zn. 1 T 4/2015. V nyní posuzovaném případě však Krajský soud v Brně stížnost proti usnesení o nepodjatosti samosoudce JUDr. P. V. zamítl, přičemž toto rozhodnutí obviněnému ani jeho obhájci nedoručil a obviněný se o něm dozvěděl až nahlédnutím do spisu.
Obviněný v této souvislosti připomíná i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Hauschildt vs. Dánsko, kterým byl stanoven pro posouzení podjatosti tzv. subjektivní a objektivní test. Subjektivní test je založen na představě obviněného o podjatosti soudce, přičemž je zde domněnka neexistence podjatosti, dokud není prokázán opak. Objektivní test pak řeší veškeré okolnosti případu a zkoumá, zda tu nejsou dány důvody objektivně svědčící o podjatosti. K tomu blíže nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05.
Objektivní pochybnosti o podjatosti, respektive nepodjatosti soudce JUDr. P. V., spatřuje obviněný v následujících skutečnostech:
- JUDr. P. V. vyjádřil negativní vztah vůči obhájci JUDr. Tomáši Vymazalovi, když v rámci vyjádření k civilní žalobě uvedl, že ze strany JUDr. Tomáše Vymazala se jedná o „jednoznačnou šikanu“ a „naprosto nesmyslnou žalobu“,
- v telefonátu mezi oběma aktéry, byť ve věci vedené proti F. T., vyjádřil JUDr. P. V. pochybnosti o svojí podjatosti,
- JUDr. P. V. nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě o žádosti obviněného a zrušení zákazu vycestování do zahraničí, a to ačkoliv byl na nezbytnost bezodkladného rozhodnutí upozorňován, v čemž obviněný spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces,
- způsob vedení výslechu obviněného při hlavním líčení, když neumožnil prezentovat obhajobě včas své námitky vůči otázkám, tj. prezentovat je po položení otázky,
- konání hlavního líčení dne 23. 10. 2017 bez přítomnosti obviněného, při kterém přečetl protokol o výslechu obviněného, přičemž na následujících hlavních líčeních na přítomnosti obviněného samosoudce JUDr. P. V. trval a dokonce provedl jeho výslech.
S ohledem na mnohost pochybení ze strany samosoudce JUDr. P. V. má obviněný za to, že jsou zde dány objektivní pochybnosti o jeho podjatosti.
Obviněný dále namítá, že Krajský soud v Brně zatížil řízení zcela zásadní vadou, když obviněnému neoznámil své rozhodnutí, konkrétně usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 8 To 110/2018, o stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 3. 2018, č. j. 1 T 43/2017, kterým bylo rozhodnuto, že soudce JUDr. P. V. není podjatý. Toto rozhodnutí bylo přijato sedm dní před rozhodnutím o odvolání samotném, přičemž předseda senátu odvolacího soudu se během veřejného zasedání o odvolání nijak nevyjádřil v tom smyslu, že o stížnosti bude teprve rozhodnuto. K tomu obviněný vyjadřuje i pochybnost o transparentnosti řízení, když číslo listu na „těchto písemnostech“ je přeběleno.
Obhájce obviněného si vyžádal pro vyloučení pochybností o postupu Krajského soudu v Brně zvukový záznam z veřejného zasedání o odvolání, přičemž zjistil, že tento se ve spise nenachází, když je tam naopak vložen zcela jiný záznam jiné věci řešené tímto soudem.
Obviněný má tedy za to, že odvolací soud se dopustil zcela zásadních pochybení porušujících právo obviněného na spravedlivý a transparentní soudní proces.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2018, č. j. 8 To 54/2018-344, ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 17. 8. 2018, sp. zn. 1 NZO 791/2018.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl aktuální právní úpravu podjatosti podle §30 tr. ř., přičemž konstatuje, že ačkoliv obviněný uvádí, že je zde dána podjatost soudce, tak v podstatě netvrdí, že by zde byl poměr k věci, k dotčeným osobám či orgánům ve smyslu citovaného paragrafu.
Poměrem k projednávané věci je totiž vztah ke skutku a všem faktickým okolnostem, přičemž takovýto vztah osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, nepostačuje tak jen poměr abstraktního rázu. Jde o osobní poměr k věci, nikoliv pouze jiný právní názor na posouzení skutku, ani neshoda v pohledu na vedení hlavního líčení.
Poměrem k dotčeným osobám je třeba rozumět poměr příbuzenský, švagrovský, úzce přátelský či naopak nepřátelský.
Z námitek obviněného však ani poměr ke skutku ani k dotčeným osobám nevyplývá a obviněný jej dokonce ani netvrdí. V podstatě tak soudům vytýká pochybení při postupu řízení, což však není argumentace způsobilá naplnit uplatněný dovolací důvod. I judikatura dospěla k závěru, že vztah zakládající podjatost není možné vyvozovat ze způsobu rozhodování nebo odůvodnění rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. Rt 23/1998 Sb. rozh. tr.).
O vyloučení samosoudce JUDr. P. V. pak nesvědčí ani průběh obviněným zmiňovaného civilního řízení. Hodnocení důvodnosti žaloby neimplikuje negativní osobní vztah vůči právnímu zástupci žalobce JUDr. Tomáši Vymazalovi. K tomuto pak státní zástupce připomíná i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 751/2014, podle kterého ani skutečnost, že obviněný podal na soudce civilní žalobu na ochranu osobnosti, neimplikuje podjatost tohoto soudce.
Konečně pak státní zástupce uvádí, že byl-li JUDr. P. V. vyloučen v jiné trestní věci, stalo se tak pro do jisté míry nestandardní postup, ke kterému však v této kauze nedošlo.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 8 To 54/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným S. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. K naplnění tohoto dovolacího důvodu je tedy třeba kumulativní splnění dvou podmínek – ve věci rozhodl vyloučený soudce a tato skutečnost nebyla obviněnému v předchozím řízení známa nebo ji před rozhodnutím soudu druhého stupně namítl. Důvody vyloučení soudce jsou pak uvedeny v §30 tr. ř. a o jeho vyloučení přitom nebylo rozhodnuto podle §31 tr. ř.
Obviněný v rámci formálně přípustného dovolání, které označil za mířící vůči rozhodnutí odvolacího soud ve věci samé, fakticky napadá rozhodnutí o stížnosti (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 8 To 110/2018) vůči usnesení o podjatosti soudce sp. zn. 1 T 43/2017, když namítá podjatost samosoudce soudu prvního stupně JUDr. P. V. pro jeho tvrzený negativní vztah k obhájci obviněného JUDr. Tomáši Vymazalovi. K této námitce je třeba uvést, že není uplatněna právně relevantním způsobem, jelikož nejsou splněny podmínky stanovené podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., když o námitce podjatosti tohoto soudce bylo rozhodnuto a toto rozhodnutí bylo přezkoumáno v rámci stížnostního řízení u Krajského soudu v Brně – usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 8 To 110/2018. Nejvyšší soud konstatuje, že účelem tohoto dovolacího důvodu není poskytnout obviněným další stupeň přezkumu proti zamítavému rozhodnutí o námitce podjatosti soudců. Nadto Nejvyšší soud připomíná, že obviněnému, resp. jeho obhájci musely být skutečnosti týkající se existence uváděného civilního řízení a předchozí trestní věci, kdy byl JUDr. P. V. vyloučen, známy již nejpozději s prvním úkonem soudu ve věci, kdy bylo patrno, kdo bude o obžalobě proti obviněnému rozhodovat. Přesto však byla námitka podjatosti vznesena až při veřejném zasedání odvolacího soudu. S ohledem na skutečnost, že uplatněné námitky vůbec nenaplňují uvedený dovolací důvod ani žádný jiný, jak je uvedeno shora, nejsou tak způsobilé založit meritorní přezkum dovolacího soudu a Nejvyšší soud se jimi nebude blíže zabývat. Pouze obecně tak připomíná, že na podjatost soudce či jiného orgánu činného v trestním řízení nelze usuzovat toliko na základě subjektivního pocitu obviněného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 11 Tvo 24/2017) nebo ze způsobu jeho rozhodování či z hodnocení důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 11 Tvo 30/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 11 Tvo 19/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016), ale je vždy třeba, aby zde byly splněny konkrétní podmínky §30 tr. ř. (osobní poměr k věci nebo k osobám, jichž se úkony dotýkají, jejich zástupcům, obhájcům či osobní poměr k jinému orgánu trestního řízení), jak je ostatně připomněl i státní zástupce.
Co se pak týče námitek vůči postupu Krajského soudu v Brně, Nejvyšší soud uvádí, že tyto všechny směřují vůči procesnímu postupu krajského soudu. Lze předpokládat, že obviněný si je vědom toho, že se jedná o námitky, které nejsou způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů, když je ani pod žádný dovolací důvod nezařazuje, a předkládá je pro dokreslení situace. Nejvyšší soud však není oprávněn se těmito námitkami zabývat, když nebyly uplatněny právně relevantním způsobem a nadto za situace, kdy jejich charakter není ani způsobilý jakkoliv zasáhnout do práva obviněného na spravedlivý proces, jelikož je patrno, že obviněný byl v době podání dovolání s písemným a odůvodněným rozhodnutím stížnostního soudu ve věci podjatosti JUDr. P. V. seznámen.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 12. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu