ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1562.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1562/2017-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2018 v řízení o dovoláních podaných M. M., V. B. , P. B. a o dovolání nejvyššího státního zástupce vedené pod sp. zn. 3 Tdo 1553/2017 podaném ve prospěch i neprospěch obviněných M. M. , V. B. a P. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 9 To 17/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 1/2013, takto:
Podle §23 odst. 3 trestního řádu per analogiam se ke společnému projednání a rozhodnutí spojují věci vedené u Nejvyššího soudu pod spisovými značkami 3 Tdo 1553/2017 a 3 Tdo 1562/2017.
Společná věc bude dále u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 3 Tdo 1553/2017.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 4 T 1/2013, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem podvodu spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. [pod body 1–2 výroku o vině], a trestným činem podvodu spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [pod body 5, 7–9 výroku o vině], a obvinění V. B. a P. B., byli uznáni vinnými trestným činem podvodu spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. [pod body 1–2 výroku o vině], a trestným činem podvodu spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. [pod body 5, 7–8 výroku o vině], když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný M. M. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku. Obviněný V. B. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněná P. B. byla za uvedenou trestnou činnost odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž jí výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Výrokem podle §229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) poté byli poškození se svými nároky na náhradu škody či nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byli obvinění M. M., V. B. a P. B. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutky, podrobně popsané ve výrokové části citovaného rozsudku, neboť v žalobním návrhu uvedené skutky nejsou trestným činem. Výrokem podle §229 odst. 3 tr. ř. poté byli poškození se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních obviněných M. M., V. B. a P. B., o odvolání příslušného státního zástupce a o odvolání poškozeného P. Ř., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 9 To 17/2017, tak, že z podnětu odvolání obviněných a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. a z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř., napadený rozsudek zrušil ohledně všech obviněných v odsuzující části ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. pod body 5, 7–9 výroku rozsudku, v celém výroku o trestu a výroku o náhradě škody ohledně poškozených Z. K., G. H. a J. H. Podle §259 odst. 3 tr. ř. poté soud znovu rozhodl tak, že obviněného M. M. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství [ad 1) – 3) výroku o vině], a obviněné V. B. a P. B. uznal vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. [ad 1) – 2) výroku o vině], když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost, jakož i za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, byl obviněný M. M. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s poskytováním a zprostředkováním poskytování půjček, jakož i poskytováním a zprostředkováním poskytování finančního leasingu. Obviněný V. B. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s poskytováním a zprostředkováním poskytování půjček, jakož i poskytováním a zprostředkováním poskytování finančního leasingu. Obviněná P. B. byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž jí výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s poskytováním a zprostředkováním poskytování půjček, jakož i poskytováním a zprostředkováním poskytování finančního leasingu. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. poté byly poškození se svými nároky na náhradu škody či nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byli obvinění podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek, podrobně popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku, čímž měli spáchat dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Konečně, podle §253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání poškozeného P. Ř. zamítnuto jako podané osobou neoprávněnou.
Vrchní soud v Praze následně rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 9 To 17/2017, podle analogie §259 odst. 3 tr. ř. z opaku a §259 odst. 2 tr. ř. doplnil rozsudek ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 9 To 17/2017, tak, že podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti uložil obviněnému M. M. na dobu pěti roků a obviněným V. B. a P. B. shodně na dobu čtyř roků.
U Nejvyššího soudu bylo dne 7. 12. 2017 pod sp. zn. 3 Tdo 1553/2017, zaevidováno dovolání obviněných M. M., V. B. a P. B., jakož i dovolání nejvyššího státního zástupce, proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017 a 14. 6. 2017, sp. zn. 9 To 17/2017. Dne 8. 12. 2017 poté bylo u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1562/2017, zaevidováno dovolání obviněných M. M., V. B. a P. B. proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017 a 14. 6. 2017, sp. zn. 9 To 17/2017.
Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o tatáž dovolání proti shodným rozhodnutím, je dán důvod k tomu, aby o nich bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto ve společném řízení, přičemž k takovému postupu jsou splněny veškeré procesní předpoklady podle §23 odst. 3 tr. ř. per analogiam.
Nejvyšší soud tedy rozhodl o spojení obou věcí (sp. zn. 3 Tdo 1553/2017 a sp. zn. 3 Tdo 1562/2017) ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že budou Nejvyšším soudem nadále vedeny pod sp. zn. 3 Tdo 1553/2017.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 10. 1. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu