ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.555.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 555/2018-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 6. 2018 o dovolání podaném P. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 10 To 421/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 149/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 10 To 421/2017, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 1 T 149/2016, zrušují.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 1 T 149/2016, byl P. K. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), čehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 5. 4. 2016 kolem 15:10 hod. řídil po silnici č. III/27515, ve směru od obce P. na obec J., autobus společnosti ARRIVA Střední Čechy, s. r. o., zn. Karosa, přičemž v úseku km 1,547 v katastru obce J., okres M. B., při projíždění levotočivé zatáčky předjížděl před sebou při pravé straně vozovky jedoucí osobní vozidlo zn. Škoda Felicia, řidičky H. Ch., přičemž nedodržel od tohoto vozidla bezpečný boční odstup a v důsledku toho narazil pravou přední boční částí autobusu do levého boku zadní části osobního vozidla, v důsledku čehož toto po nárazu havarovalo vpravo mimo vozovku do stromu, čímž způsobil H. Ch. vykloubení pravého kyčelního kloubu, zlomeninu pravé jamky kyčelní, tržné rány a zhmoždění obou kolen s obvyklou dobou léčení 3 měsíce a s možnými trvalými následky a jejímu spolujezdci „AAAAA“*) roztržení a zhmoždění jater, zhmoždění sleziny s drobným krvácením, slinivky břišní, břišní stěny, hrudníku, zhmoždění plic s výpotkem v dutině hrudní a zhmoždění střev s obvyklou dobou léčení nejméně 3 měsíce, další spolujezdec z osobního vozidla „BBBBB“*), pak utrpěl dislokovanou zlomeninu nosu se zhmožděním obličeje, zhmoždění hrudníku v oblasti klíční kosti vpravo, zhmoždění pánve a odlomení pravého prvního dolního řezáku s obvyklou dobou léčení 3–4 týdny . Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Výrokem podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 10 To 421/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř., při nezměněném výroku o vině, obviněnému uložit trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž mu výkon takto uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Výrokem podle §73 odst. 1 tr. zákoníku pak obviněnému uložil trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítal rozpornost dvou znaleckých posudků, ze kterých odvolací soud vycházel. Znalecký posudek Ing. Kopala opomíjí závěry o zkracování jízdy tzv. řezáním zatáčky ze strany poškozené, což ale potvrdil v rámci své výpovědi u hlavního líčení (což však nebylo záměrně uvedeno v písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení, ale je obsaženo v pořizovaném zvukovém záznamu). Oba znalci tak ve svém důsledku dospěli ke stejnému závěru o krácení průjezdu zatáčkou poškozenou. Ta totiž nevěnovala dostatečnou pozornost tomu, co se děje za jejím vozidlem prostřednictvím zpětných zrcátek. To, že v kritické chvíli jela ke středu vozovky, potvrdil i syn poškozené „BBBBB“*), který byl jejím spolujezdcem. Standardy bočních odstupů, které uváděl ve znaleckém posudku Ing. Kopal, přitom nejsou právně závazné, navíc nelze po řidičích požadovat, aby dokázali odhadovat boční rozestup s přesností na centimetry. Znalec Ing. Ťoupalík dospěl k opačnému závěru, než znalec Ing. Kopal s tím, že ze strany poškozené došlo ke zkracování levotočivé zatáčky, v důsledku čehož svým vozidlem zasáhla do vedlejšího jízdního pruhu, ve kterém ji obviněný předjížděl. Poškozená se pak v důsledku vzájemného dotyku vozidel lekla a řízení strhla doprava, což vyvolalo následně její sjetí ze silnice a náraz do stromu. Závěry obou posudků jsou takto rozdílné co do důvodu a příčiny vzniku předmětné dopravní nehody a s tím souvisejícího zavinění jednotlivých jejich aktérů. Z obou znaleckých posudků lze dospět k různým závěrům, a to ve dvou částech – zda v rámci předjížděcího manévru došlo ze strany obviněného k omezení nebo zamezení pokračování v jízdě poškozené nebo naopak, zda tato vjela obviněnému do jízdního pruhu v důsledku řezání zatáčky a dále, zda poškozená sjela ze silnice a narazila do stromu v důsledku odhození vozidla poškozené vozidlem obviněného nebo se poškozená v důsledku kontaktu obou vozidel lekla a řízení sama strhla na opačnou stranu. Nebyly odstraněny veškeré pochybnosti případu, neboť znalecké posudky jsou v rozporu a v důsledku toho nelze jednoznačně určit míru zavinění obviněného a poškozené. Dále namítá, že okresní soud nesprávně zamítl návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví na zdravotní stav poškozené, kdy bylo obecně známo, že tři měsíce před nehodou prodělala mozkovou příhodu v důsledku užívání léků. V rozporu s přijatými závěry je také výpověď svědka N., jelikož ten potvrdil, že autobus jel při předjíždění těsně při okraji vozovky a škrábal o větve stromů. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „dle ustanovení §265m odst. 1 trestního řádu v rámci zrušení napadeného rozhodnutí sám rozhodnul ve věci rozsudkem a obžaloby mne dle ustanovení §226 písm. c) trestního řádu zprostil“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že obviněný opakuje námitky, který již uplatnil v odvolání. Tyto námitky se týkající toho, že silnice byla sice úzká, ale poškozenou mohl svým autobusem předjet, pokud by mu nechala více místa. Se všemi námitkami uplatněnými v odvolání se již plně vypořádaly oba soudy. Nejvyšší státní zástupce se ztotožnil se závěrem soudů, že obviněný neměl za daných okolností vůbec zahájit předjíždějící manévr, protože bezpečné předjetí nebylo možné. Tento závět je plně opřen o dva znalecké posudky, jelikož i znalec obhajoby, Ing. Ťoupalík, konstatoval, že na dané silnici nebylo možno vytvořit bezpečný boční odstup, ale že i na takové silnici se předjíždí. Svým jednáním obviněný porušil povinnosti podle §4 písm. a) a §17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu. Podle jeho názoru vše nasvědčuje tomu, že obviněný počítal, že mu poškozená více uhne, což se nestalo. I svědek A. N. uvedl, že místo na předjíždění tam nebylo a čekal, co obviněný udělá. K argumentaci, že boční odstupy nejsou stanoveny zákonem, konstatoval, že tato vede k absurdním závěrům a odkázal na případ bezpečné vzdálenosti mezi vozidly jedoucími za sebou. Odkázal také na judikaturu věnující se pojmu „bezpečný dostup“. Námitku dovolatele, že jeho jednáním nedošlo k omezení nebo zabránění jízdy poškozené, označil státní zástupce za nejasnou, jelikož nic takového mu nebylo kladeno za vinu. Odsouzen byl pro nedodržení bezpečného bočního odstupu, které vyvolalo nehodový děj. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Předně je namístě podotknout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Byť tento přístup nelze přijmout absolutně a bez výjimky, a to mj. s ohledem na aktuální (a neustále se vyvíjející) judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, jakožto i s přihlédnutím k východisku, že dovolací řízení se v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu, tak ne každá námitka stran porušení práva na spravedlivý proces (mj. právě v rovině náležitého provedení procesu dokazování a hodnocení důkazů jako takových) musí být bez dalšího shledána důvodnou, neboť Nejvyšší soud posuzuje opodstatněnost argumentace předestřené dovolateli v jejich mimořádných opravných prostředcích v kontextu navrhovaných a provedených důkazů, na jejich základě zjištěného skutkového stavu věci, přiléhavosti aplikovaných norem hmotného práva apod.
Přesto však Nejvyšší soud může mimořádně zasáhnout i do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem jeho přezkumné činnosti. Zpravidla se jedná o případy, kdy je ve věci přítomen tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními, resp. pokud nepodložená skutková zjištění následně vedou k chybné aplikaci norem hmotného práva.
Nejvyšší soud na základě námitek odviněného směřujících zejména do posouzení znaleckých posudků, tyto znalecké posudky zhodnotil a dospěl k závěru, že tyto si v zásadních otázkách odporují. Znalecký posudek podaný Ing. Kopalem se téměř nevyjadřuje k otázce, která byla v posudku znalce Ing. Ťoupalíka hodnocena jako zásadní, a to uvažované zkracování jízdy poškozenou v levotočivé zatáčce. Oba znalecké posudky se v této otázce extrémně rozcházejí, neboť posudek Ing. Ťoupalíka shledává příčinu dopravní nehody právě ve skutečnosti, že poškozená svou jízdou tzv. uzavřela zatáčku tím, že najela ke středu vozovky a obviněného tak v podstatě uzavřela při jeho předjížděcím manévru. Naproti tomu znalecký posudek Ing. Kopala shledává příčinu dopravní nehody v nedodržení bočního odstupu při předjíždění poškozené obviněným. Následně se oba znalecké posudky rozchází i v průběhu dopravní nehody, kdy panuje mezi nimi rozpor o počtech nárazů mezi vozidly navzájem či o důvodu vyjetí poškozené mimo vozovku. Klíčovým v dané věci se tak jeví konečné a přesvědčivé zjištění, zda poškozená v kritické době nezúžila způsobem řízení svého vozidla (sjetím na střed vozovky) manévrovací prostor obviněného pro její bezpečné předjetí. V této souvislosti se jeví důležitou zejména i výpověď svědka A. N., který seděl na pravé straně autobusu s dobrým výhledem na průběh celé nehody, když ten ve své výpovědi jednoznačně uvedl, že v kritické době poškozená se svým vozidlem sjížděla ke středu vozovky a prostor pro předjíždění obviněnému uzavřela (zamknula zatáčku). K této zásadní svědecké výpovědí nalézací soud ani odvolací soud důsledně nepřihlédly a to ani z pohledu ve věci podaných znaleckých posudků. Přitom nelze opomenout ani samotné vyjádření poškozené, která sama uvedla, že ani nevěděla o tom, že jí obviněný předjíždí. Nelze tak než v současné chvíli dospět k závěru, že byl bezpečně a spolehlivě zjištěn objektivní skutkový (předmětný) děj, zejména co se týče tvrzení soudů o tom, že poškozená v kritické době jela při pravé straně vozovky. Samotná skutečnost, že obviněný v kritické době předjížděl poškozenou na nevhodném místě ještě (s ohledem na uvedené) neznamená, že výlučně tento fakt svědčí tomu, že to byl právě on, který spáchal předmětný trestný čin, kterým byl soudy nakonec shledán vinným.
V uvedených směrech se takto námitky vznesené obviněným v rámci jím podaného dovolání jeví jako důvodné, a proto Nejvyššímu soudu z podnětu takto důvodně podaného dovolání obviněného nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 10 To 421/2017, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 1 T 149/2016, zrušit a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení tak bude na místě vyslechnout oba ve věci činné soudní znalce a to i v rámci jejich konfrontace a vyslechnout znovu (za přítomnosti obou) znalců i svědka A. N.a případně i svědka „BBBBB“*). Konečně potom ve věci provést případně i další dokazování zejména vypracováním revizního znaleckého posudku zaměřeného na případné rozpory ve znaleckých posudcích ve věci již pořízených, pokud se tyto v dalším řízení nepodaří odstranit či přistoupit k rekonstrukci nehody samotné tak, aby skutkový děj byl spolehlivě a objektivně stanoven a bylo tak možné přijmout jemu adekvátní právní závěry.
Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednána trestní věc obviněného před soudem prvního stupně, přičemž v tomto novém řízení je Okresní soud v Mladé Boleslavi vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.