ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.6.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 6/2018-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného L. T. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 10 To 334/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 66/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 10 To 334/2017, zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 6 T 66/2017, byl L. T. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), čehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 21. 12. 2016 v době od 11:00 do 21:00 hodin jako zaměstnanec přepravní společnosti VK TransExpress, s. r. o., IČ: 29014182, se sídlem Vyšehradská 1349/2, 128 00 Praha, vykonávající přepravu zásilek pro společnost PPL CZ, s. r. o., IČ: 25194798, se sídlem Březhradská 199/2A, 503 33 Hradec Králové – Březhrad, převzal v H. K. zásilky k doručení a tyto postupně doručil na trase H. a okolí, za doručené zásilky vybral finanční prostředky od níže uvedených příjemců, a to:
V. V., V. K. - částku ve výši 1.283 Kč,
H. K., S., L. - částku ve výši 464 Kč,
JT Turbo, s. r. o., Skuteč, Malinné 38 - částku ve výši 10.678 Kč,
Gymnázium Suver, Skuteč, Vítězslava Nováka 584 - částku ve výši 667 Kč,
Aimex, s. r. o., Skuteč, Vítězslava Nováka 63 - částku ve výši 794 Kč,
Š. Č., S., Š. - částku ve výši 1.148 Kč,
O. Č., S., P. nám. - částku ve výši 17.625 Kč,
M. Z., S., K. nám. - částku ve výši 760 Kč,
M. J., S., D. - částku ve výši 5.217 Kč,
J. Š., H. v Č., P. - částku ve výši 800 Kč,
B. – P., s. r. o., H. v Č., M. - částku ve výši 2.328 Kč,
A. L., B. u P., P. K. - částku ve výši 366 Kč,
K., H. v Č., V. - částku ve výši 907 Kč,
A. S., H. v Č., P. - částku ve výši 705 Kč,
B., S., Z. - částku ve výši 1.188 Kč,
Prodejní centrum Tescoma - Proseč, Zábořská 93, Záboří - částku ve výši 3.025 Kč,
Prodejní centrum Tescoma - Proseč, Zábořská 93, Záboří - částku ve výši 3.260 Kč,
A. Č., Z. – P. - částku ve výši 1.441 Kč,
L. D., Z., P. - částku ve výši 562 Kč,
Prodejní centrum Tescoma - Proseč, Zábořská 93, Záboří - částku ve výši 649 Kč,
Prodejní centrum Tescoma - Proseč, Zábořská 93, Záboří - částku ve výši 1.721 Kč,
Prodejní centrum Tescoma - Proseč, Zábořská 93, Záboří - částku ve výši 674 Kč,
dále zároveň téhož dne vyzvedl peníze za doručené zásilky z odběrných míst, a to:
Cyklo J., S., P. nám., S., ve výši 40.653 Kč,
Cyklo J., S., P. nám., S., ve výši 36.190 Kč,
Tescoma - Ergotep, Proseč u Skutče, Záboří 93, 539 44 Proseč u Skutče, ve výši 43.467 Kč,
když takto získané finanční prostředky neodevzdal do bankomatu společnosti PPL CZ, s. r. o., i přesto, že se k tomu zavázal pracovní smlouvou a dohodou o hmotné odpovědnosti ze dne 15. 7. 2015 a vybrané finanční prostředky si ponechal pro svou potřebu, a způsobil tak společnosti VK TransExpress, s. r. o., IČ: 29014182, se sídlem VYŠEHRADSKÁ 1349/2, 128 00 PRAHA, škodu v celkové výši 176.572 Kč .
Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále mu bylo uloženo přiměřené omezení spočívající v tom, aby podle svých možností a schopností (svých sil) hradil škodu způsobenou svou trestnou činností. Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) poté bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 10 To 334/2017, tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. poté nově rozhodl, že obviněného za přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nedotčen a dále za sbíhající se přečin ublížení na zdraví podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 4. 2017, sp. zn. 7 T 191/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 13 To 214/2017, odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, přičemž výkon takto uloženého trestu byl obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v tom, aby podle svých možností a schopností (svých sil) hradil škodu způsobenou svou trestnou činností. Rovněž mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 4. 2017, sp. zn. 7 T 191/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 13 To 214/2017, jakož i další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti shora citovanému rozsudku soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce (dále též dovolatel) dovolání v neprospěch obviněného L. T., a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle názoru dovolatele napadený rozsudek spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . Dovolatel rozvedl, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro ukládání souhrnného trestu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku, jejichž existenci soud druhého stupně nesprávně dovodil. Ukládání souhrnného trestu je totiž možné pouze v případě vícečinného souběhu alespoň dvou trestných činů projednávaných alespoň ve dvou samostatných trestních řízeních, přičemž o takový souběh nejde, jestliže byl v období mezi spácháním těchto trestných činů vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, resp. doručen trestní příkaz, za některý z nich, pokud trestní věc, v níž byl vyhlášen tento odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz, skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele. Byl-li tedy druhý trestný čin spáchán až po vyhlášení rozsudku, nejde o trestný čin sbíhající se s trestným činem prvním a nelze tak za tyto trestné činy uložit jejich pachateli souhrnný trest. Souběh by zde podle dovolatele existoval jen v případě, kdyby již prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit trest za oba takové trestné činy. Dovolatel v daném kontextu připomenul, že obviněný spáchal přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přičemž se tak stalo jedním skutkem dne 21. 12. 2016. Za tento přečin byl nepravomocně odsouzen nejprve trestním příkazem ze dne 29. 5. 2017, po jehož zrušení v důsledku podaného odporu byl v rámci nařízeného hlavního líčení vydán odsuzující rozsudek ze dne 29. 6. 2017, jenž byl z podnětu podaného odvolání rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 10 To 334/2017, zrušen ve výroku o trestu a nahrazen výrokem o uložení souhrnného trestu. Stalo se tak ve vztahu k další trestné činnosti obviněného projednávané ve věci Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 T 191/2016. Jak ve svém rozhodnutí uvedl Krajský soud v Hradci Králové, obviněný byl shledán vinným rozsudkem okresního soudu ze dne 21. 4. 2017. Přitom ale bylo přehlédnuto, že zmíněnému rozsudku předcházelo vydání trestního příkazu ze dne 28. 11. 2016, jenž byl obviněnému s účinky odsuzujícího rozsudku ve smyslu §314e odst. 7 tr. ř. doručen dne 2. 12. 2016. Uvedená okolnost poté brání v posuzování trestné činnosti obviněného ze dne 21. 12. 2016, pravomocně přisouzené ve věci Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 66/2017, jako sbíhající se s trestnou činností ve věci Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 7 T 191/2016, neboť k ní došlo až po vydání, resp. doručení trestního příkazu v posledně označené trestní věci (byť později v opravném řízení zrušeného, nicméně následně nahrazeného pravomocným odsuzujícím rozsudkem ve znění rozhodnutí soudu druhého stupně). Z popsané časové posloupnosti relevantních skutečností rozhodných pro postup ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku podle dovolatele vyplývá, že obviněný spáchal následnou trestnou činnost až po doručení trestního příkazu s právními účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jinou jeho trestnou činnost, ovšem před nabytím právní moci tohoto rozsudku a jedná se tak o tzv. nepravou recidivu, která nemůže být trestána pro pachatele příznivějším souhrnným trestem, nýbrž trestem samostatným. V důsledku postupu soudu druhého stupně je podle dovolatele napadené rozhodnutí zatíženo vadou jiného nesprávného hmotněprávního posouzení a je tak dána relevance dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nadto dovolatel uvedl, že nápravou popsané vady patrně nedojde ke zcela zásadní změně výměry celkového trestu, jež byl obviněnému uložen, avšak podstatou pochybení je uložení souhrnného trestu v rozporu se zákonem stanovenými podmínkami. Krom toho nelze presumovat, zda nemůže být v pozdější době zjištěna další trestná činnost téhož pachatele, jejíž časové zařazení by vyžadovalo správné posouzení vztahů souběhu předchozími soudy, projednávajícími jinou trestnou činnost téže osoby v téže době. Z toho důvodu by podle dovolatele neměla být shledána důvodnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 10 To 334/2017, aby dále zrušil i další případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání rovněž ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
K takto podanému dovolání se obviněný do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání nejvyššího státního zástupce.
Nejvyšší soud předně podotýká, že samotné posouzení, zda jsou v určitém případě splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, je součástí aplikace trestního zákoníku, tedy hmotněprávního předpisu. Případný nedostatek v tomto posouzení lze proto úspěšně namítat prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož se může jednat o nesprávné hmotněprávní posouzení. Jedná se tedy o otázku hmotného práva, přestože jde o jiné hmotněprávní posouzení než právní posouzení skutku. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž byl dovolatelem uplatněn právně relevantně.
Dále je nezbytné vycházet z následujících teoretických předpokladů. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest , když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Cílem souhrnného trestu je přitom dosažení stejného účinku, jako by o všech sbíhajících se trestných činech téhož pachatele bylo rozhodnuto jedním rozsudkem v jednom řízení a pachatel by za ně byl potrestán úhrnným trestem. Souhrnný trest v podstatě nastupuje místo úhrnného trestu, proto také ve výroku rozsudku soud ukládaný trest označí jen jako trest souhrnný. Souhrnný trest se poté ukládá, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jeho jiný trestný čin. Povahu odsuzujícího rozsudku má rovněž trestní příkaz, přičemž jeho doručení obviněnému má stejné účinky jako vyhlášený odsuzující rozsudek (stejné účinky jako vyhlášení odsuzujícího rozsudku má i samotné doručení trestního příkazu obviněnému). Okamžik doručení trestního příkazu je de facto určující pro uložení souhrnného trestu. Pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku je tedy rozhodující okamžik vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (popř. doručení trestního příkazu obviněnému) soudem prvního stupně, i když byl tento rozsudek (resp. trestní příkaz) v řízení o řádném nebo mimořádném opravném prostředku zrušen, pokud toto opravné řízení skončilo pravomocným odsouzením pachatele. Dále pak, vzhledem k tomu, že z obsahu odsuzujícího rozsudku a z opisu rejstříku trestů nelze vyčíst veškeré skutečnosti rozhodné pro uložení souhrnného trestu, zejména zda pravomocný odsuzující rozsudek je prvním odsuzujícím rozsudkem ve věci, není zpravidla možné uložit souhrnný trest bez toho, aby soud provedl důkaz trestním spisem týkajícím se sbíhajícího se trestného činu. Kromě data vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku nebo data doručení trestního příkazu soud před uložením souhrnného trestu musí z trestního spisu zjistit také to, zda dřívější odsouzení není zahlazeno, zda ve věci rozhodoval senát nebo samosoudce, jaká byla délka vazby v řízení o sbíhajícím se trestném činu, zda byl např. vykonán peněžitý trest, jakož i další podstatné skutečnosti. Souhrnný trest přitom přichází do úvahy jen v případě dvou a více trestných činů, které jsou projednávány nejméně ve dvou samostatných řízeních, přičemž mezi spácháním těchto trestných činů nebyl vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za kterýkoli z nich, ani nebyl pachateli za kterýkoli z nich doručen trestní příkaz. Souhrnný trest se tedy neuloží např. tam, kde pachatel spáchal další trestný čin po vyhlášení odsuzujícího rozsudku nebo doručení trestního příkazu za dřívější trestný čin (a to ani v případě, že zmíněné odsuzující rozhodnutí bylo v rámci opravných prostředků v mezičase zrušeno, ale nakonec nabylo právní moci). V takovém případě totiž nejde o souběh trestných činů, nýbrž o tzv. nepravou recidivu. Souběh trestných činů je přitom nezbytné odlišit od recidivy a tzv. nepravé recidivy. Recidiva je obecně nahlížena jako případ, kdy pachatel, který již byl pravomocně odsouzen za trestný čin, se znovu dopustí trestné činnosti, přičemž k této okolnosti může být posléze přihlédnuto při ukládání dalšího trestu jako k přitěžující podle §42 písm. p) tr. zákoníku. O nepravou recidivu se bude jednat v případě, kdy pachatel znovu spáchá trestný čin v době, kdy byl za dřívější trestný čin odsouzen nebo mu byl doručen trestní příkaz, ovšem předmětné odsouzení dosud nenabylo právní moci. V takovém případě poté nejde o souběh, ale současně pachatele nelze pokládat za recidivistu, takže pachateli soud uloží další trest, při jehož ukládání nebude k dřívějšímu odsouzení přihlížet jako k přitěžující okolnosti podle §42 písm. p) tr. zákoníku, a to ani v případě, kdyby mezitím nabylo právní moci. Jelikož v případě, kdy pachatel po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně spáchá nový trestný čin, nejde o souběh, nelze mu ukládat úhrnný trest ani tehdy, pokud dojde ke zrušení dřívějšího odsuzujícího rozsudku a obě věci jsou posléze spojeny do společného řízení. V takové procesní situaci by soud pachateli musel uložit dva samostatné tresty vedle sebe, a nikoli trest úhrnný. Jak již bylo nastíněno, souhrnný trest se neukládá ani v případě, kdy pachatel spáchal další trestný čin po vyhlášení odsuzujícího rozsudku nebo doručení trestního příkazu a současně před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku nebo doručením dalšího trestního příkazu, kterým byl důvodně uložen souhrnný trest k prvnímu odsuzujícímu rozhodnutí. V takovém případě je nutné ukládat další trest, jelikož vztah souběhu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku je dán pouze mezi trestnými činy spáchanými v době před vynesením prvního z těchto dvou odsuzujících rozsudků, respektive před doručením prvního z trestních příkazů.
V projednávané věci přitom byl obviněný odsouzen za přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku (kterého se dopustil dne 21. 12. 2016). Za uvedený přečin byl obviněný nepravomocně odsouzen nejprve trestním příkazem ze dne 29. 5. 2017 (srov. č. l. 105 spisového materiálu), po jehož zrušení v důsledku obviněným podaného odporu byl v rámci nařízeného hlavního líčení vydán odsuzující rozsudek ze dne 29. 6. 2017, jenž byl z podnětu podaného odvolání obviněného rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 10 To 334/2017, zrušen ve výroku o trestu a nahrazen výrokem o uložení souhrnného trestu. Soud druhého stupně ve svém rozhodnutí přihlížel k další trestné činnosti obviněného, jež byla projednávána ve věci Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 T 191/2016. Obviněný byl v předmětné věci shledán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 4. 2017. Přitom však bylo podle zjištěných skutečností přehlédnuto, že zmíněnému rozsudku předcházelo vydání trestního příkazu ze dne 28. 11. 2016, jenž byl obviněnému s účinky odsuzujícího rozsudku ve smyslu §314e odst. 7 tr. ř. doručen dne 2. 12. 2016, a proti němuž obviněný dne 9. 12. 2016 podal odpor. Uvedená okolnost přitom brání v posuzování trestné činnosti obviněného ze dne 21. 12. 2016 (věc Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 66/2017), jako sbíhající se s trestnou činností ve věci Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 7 T 191/2016, jelikož k ní došlo až po vydání, resp. doručení trestního příkazu v posledně označené trestní věci. Z uvedeného vyplývá, že obviněný spáchal následnou trestnou činnost až po doručení trestního příkazu s právními účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jinou jeho trestnou činnost, ovšem před nabytím právní moci tohoto rozsudku. Jedná se tedy o nepravou recidivu, která nemůže být trestána pro pachatele příznivějším souhrnným trestem, nýbrž trestem samostatným.
Nejvyšší soud s přihlédnutím k výše uvedenému a po provedeném přezkumu věci shledal námitky dovolatele zcela opodstatněnými, přičemž nemohl přisvědčit postupu soudu druhého stupně, který obviněnému ukládal právě souhrnný trest. Je tedy nezbytné, aby Krajský soud v Hradci Králové trestní věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se opětovně bude zabývat okolnostmi a předpoklady stran uložení trestu a vztahu daného trestu k jiným odsouzením téhož pachatele.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 10 To 334/2017, zrušit a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu v potřebném rozsahu projednána trestní věc obviněného před soudem druhého stupně, přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v Hradci Králové vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 1. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu