ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.663.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 663/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2018 o dovolání podaném M. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2017, sp. zn. 3 To 258/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 101/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 20 T 101/2016, byl M. B. (dále jen obviněný) uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) [skutek ad 1)], a dále přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku [skutek ad 2)], když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 9. 2017, sp. zn. 3 To 258/2017 tak, že podle §258 odst. 1 písm. c), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu a za podmínek dle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. obviněného nově odsoudil za zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 9. 2015, a to podle §187 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců. Pro výkon takto uloženého trestu odvolací soud obviněného zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Současně s tím odvolací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 9. 2015, sp. zn 3 T 94/2015, který nabyl právní moci dne 11. 9. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, ke které došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ve výroku o vině a výroku o uloženém ochranném léčení sexuologickém v ústavní formě zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. Své námitky směřoval pouze ke skutku uvedenému pod bodem 1) citovaných rozhodnutí soudů v rámci kterého byl uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku. Spáchání tohoto skutku popřel a uvedl, že nezletilá poškozená v domě, kde on hlídal děti M. G., vůbec nebyla a ani ji nikdy dříve ani později neviděl. Popsal, jak probíhalo celé dopoledne v inkriminovaný den a jak se chovali děti, které hlídal. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že tyto dvě hlídané děti – XXXXX *) a YYYYY *), nebyly vyslechnuty v hlavním líčení, ač to navrhoval. Zhodnotil, že poškozená nezletilá ZZZZZ *) lhala, a to s tím, že v jeho mobilním telefonu nebyly zachyceny žádné fotografie, na kterých by byla zobrazena poškozená nebo její intimní partie. Dále poukázal na konstatování znalkyně PhDr. Khulové a MUDr. Skřontové, že u poškozené nelze vyloučit lhavost v případech použití obrany v zátěžové situaci. Za nepravděpodobné označil chování poškozené, která si sama bezprostředně po činu chtěla nechat zavolat doktora a policii. Za další nesrovnalost považoval i časové hledisko, neboť babička poškozené hovoří o několika málo minutách, kdy si měla poškozená společně s ostatními dětmi hrát mimo její dosah, naproti čemuž nezletilý YYYYY *) popsal poměrně dlouhou dobu, kdy měl být obviněný se všemi dětmi. Vymezil se také vůči věrohodnosti některých vyslechnutých svědků, zejména svědkyně T. B. (bývalá přítelkyně), jejíž výpověď označil za lživou. Dokazování obviněný označil za vadné, a to především proto, že měl výhrady proti znalkyni MUDr. Grussmannové a trval na přibrání nového znalce, na což soud nereagoval. Domnívá se, že znalkyně v posudku vycházela pouze z okolností, že pro danou trestnou činnost byl již v minulosti odsouzen. Dále namítl, že pro uložení ochranného opatření nebyly splněny podmínky stanovené zákonem. Nesouhlasí ani s uloženým trestem, neboť ten je nepřiměřeně přísný. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v části viny za spáchání zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného v této části zprostil obžaloby a stejně tak, aby v části výše uloženého souhrnného trestu výrok zrušil a nově za zbývající přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest „ spravedlivější – mírnější “.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně), která nejprve ve stručnosti zrekapitulovala dosavadní vývoj předmětné trestní věci, dovolací námitky obviněného, jakož i nastínila možnosti Nejvyššího soudu k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Uvedla, že obviněný v podaném dovolání nenamítl, že by učiněná skutková zjištění nenaplňovala znaky jemu přisouzeného trestného činu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, když svými námitkami brojí pouze proti skutkovým zjištěním, která soudy učinily na základě provedeného dokazování. Na základě jím předestřené polemiky s těmito závěry dospívá k vlastní skutkové verzi, odlišné od závěrů soudů obou stupňů. Obviněný se domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl skutek definován jiným způsobem, a to tak, že se o trestný čin vůbec nejedná. K námitkám neúplnosti provedeného dokazování státní zástupkyně uvedla, že z rozhodnutí obou soudů není zřejmé, že by došlo k opomenutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení dané věci. Pokud soudy některé navrhované důkazy neprovedly, tak řádně odůvodnily, proč tak neučinily. Není možné uvažovat ani o extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, jelikož skutková zjištění jednoznačně vyplývají z pořízených důkazů. V průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by celá situace byla inscenována tak, aby obviněný byl obviněn z něčeho, k čemu ve skutečnosti nedošlo. Navíc znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie bylo prokázáno, že obviněný trpí sexuální deviací typu heterosexuální pedofilie, kdy se jedná o trvalé, prakticky celoživotní zaměření na nezralé objekty. Za obdobnou trestnou činnosti byl navíc obviněný již v minulosti odsouzen. Veškeré skutečnosti tedy svědčí o tom, že je pachatelem přisouzeného trestného činu. Námitka obviněného, že nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného léčení, zůstala pouze v rovině obecného tvrzení, jelikož obviněný blíže nevyložil, proč se domnívá, že uložením ochranného léčení došlo k porušení zákona. Tato námitka tak nebyla řádně uplatněna ve vztahu k dovolacímu důvodu. Z rozhodnutí obou soudů však nevyplývá, že by ochranné léčení uložily bezdůvodně. K námitce nepřiměřeného trestu státní zástupkyně uvedla, že zmíněnou námitku měl obviněný uplatnit pod dovolacím důvodem §265 odst. 1 písm. h) tr. ř. Souhrnný trest byl nicméně uložen v rámci trestní sazby a zákon jej tak připouští. V takové situaci nelze nepřiměřenost trestu v dovolání namítat. Uložený trest není ani v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a ani dalšími relevantními hledisky a není ani neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejprve k provedeným důkazům, učiněným skutkovým zjištěním, dovozené právní kvalifikaci daného jednání a námitkám, že celá situace byla inscenována tak, aby obviněný byl obviněn z něčeho, co nespáchal.
Nejvyšší soud předně podotýká, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky přitom téměř výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž rozporoval skutkový stav věci a soudům vytýkal nesprávné hodnocení důkazů a neprovedení některých jím navržených důkazů. Současně pak prosazoval vlastní hodnocení důkazů. Rovněž vytrhával konstatování znalkyň PhDr. Khulové a MUDr. Skřontové stran osoby poškozené z kontextu ve zjevné snaze výpověď poškozené znevěrohodnit. I tyto námitky však směřují pouze do skutkových zjištění. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely. V tomto lze zcela odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména str. 3 - 5 rozhodnutí), jakož i rozsudku soudu druhého stupně (zejména str. 5 – 12 rozhodnutí), kde bylo zcela logicky předestřeno, které důkazy podporují verzi obžaloby a na základě jakých skutkových zjištění byl obviněný uznán vinným. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Dále pak, samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Obviněný ve svém dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. rovněž namítal, že nebyly dány podmínky pro uložení ochranného léčení sexuologického v ústavní formě. Tuto námitku však vznesl obecně bez konkrétnějších důvodů, které by poukazovaly právě na konkrétní okolnosti označující to, že k porušení zákona uložením ochranného léčení došlo. Námitky obviněného tak zůstaly pouze v rovině obecného tvrzení. Nejvyšší soud i v tomto směru dospěl k závěru, že z rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá, že by ochranné léčení uložily bezdůvodně.
K tomu, že obviněný neakceptuje vyměřený trest je nutno uvést, že tyto námitky nemohou být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu, pokud se při ukládání trestu oba soudy neodchýlily od zákonem stanovené trestní sazby. Nejvyšší soud tak nemůže druh a výši trestu posoudit za daných okolností odlišně s tím, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 489/2015).
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 6. 2018
JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.