ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.670.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 670/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 7. 2018 o dovolání, které podal obviněný R. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 2 To 105/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 15/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 1 T 15/2013, byl obviněný R. H. pod bodem I. výroku o vině uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), pod bodem II. výroku o vině jednak zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem III. výroku o vině pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem IV. výroku o vině pak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem V. výroku o vině jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu podrobně popsaném pod jednotlivými body ve skutkové větě rozsudku.
Za to byl obviněný podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to pistole EKOL Lady, cal. 9mm, P.A. č. EL-990031, včetně zásobníku a nástavce.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby zaplatil poškozené Policii ČR, KŘ policie, hl. m. Prahy, odbor specializovaných činností, Praha 1, Bartolomějská 7, P. O. Box 122, škodu ve výši 800 Kč; poškozené T. B., bytem P. – S., T., škodu ve výši 6.519 Kč; poškozené O. Ř., bytem P., J., škodu ve výši 7.515 Kč, a poškozené M. Z., bytem B., J., škodu ve výši 12.750 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené O. Ř. a T. B. odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly pojišťovna České spořitelny, a. s., sídlem Pardubice, Nám. Republiky 115, a pojišťovna Allianz, a. s., sídlem Praha 8, Ke štvanici 556/8, odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný se ihned po vyhlášení rozsudku vzdal práva na odvolání, přičemž tak učinil i za osoby oprávněné podat odvolání v jeho prospěch. Práva na odvolání se na místě vzdala taktéž státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. Výrok o vině a trestu nabyl právní moci dne 14. 11. 2013.
Dne 22. 11. 2017 obviněný doručil Městskému soudu v Praze podání označené jako „stížnost”, jehož obsahem byly výhrady zaměřené proti výroku o vině a proti řízení, které vyhlášení odsuzujícího rozsudku předcházelo, přičemž obviněný se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Toto podání soudy s odkazem na §59 odst. 1 tr. ř. a s přihlédnutím k jeho obsahu posoudily jako odvolání.
O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 12. 2017,
sp. zn. 2 To 105/2017, a to tak, že je podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl bez věcného přezkoumání napadeného rozsudku a předcházejícího řízení s odůvodněním, že bylo podáno osobou, která se odvolání výslovně vzdala.
II.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2017,
sp. zn. 2 To 105/2017, podal obviněný prostřednictvím právního zástupce dovolání (č. l. 1270–1273), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že skutková zjištění, na nichž je založen napadený rozsudek Městského soudu v Praze, jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, v důsledku čehož došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutků, pro které byl odsouzen.
V této souvislosti rozebral jednotlivé skutky, kdy poukázal v čem podle jeho názoru lze spatřovat vytýkaný extrémní rozpor.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 2 To 105/2017, a současně napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č. j. 1 T 15/2013-1160, v celém rozsahu zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a věc vrátil podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 7. 6. 2018, sp. zn. 1 NZO 445/2018.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že podané dovolání je namístě posoudit jako nepřípustné. Vrchní soud v Praze usnesením podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako podané osobou, která se ho výslovně vzdala. Odvolání obviněného, potažmo odvoláním napadený rozsudek a řízení mu předcházející tedy věcně nepřezkoumal (a ani k tomu nebyl oprávněn). Posoudil ho pouze po formální stránce, přičemž poté, co ověřil, že obviněný se po vyhlášení odsuzujícího rozsudku za sebe i za osoby oprávněné odvolání skutečně vzdal, nezbylo mu, než je zamítnout podle §253 odst. 1 tr. ř. Domáhá-li se nyní obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. faktického věcného přezkumu odsuzujícího rozsudku, dožaduje se přezkumu rozhodnutí a věci nad rámec, v jakém byl povinen přezkoumat je Vrchní soud v Praze. Je tedy zřejmé, že procesní podmínky pro zamítnutí odvolaní obviněného z důvodu, že se ho výslovně
(a to i za osoby oprávněné) vzdal, splněny byly.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jak dovolání nepřípustné. Stejně tak bezpředmětnou je proto i jeho žádost o přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě poznamenat, že podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněný byl v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 15/2013 zastoupen JUDr. Beno Jeřábkem, a to na základě opatření Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 4 Nt 567/2013. Povinnost obhajování skončila dne 14. 11. 2013 v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 1 T 15/2013-1160, který nabyl právní moci dne 14. 11. 2013, neboť z protokolu o hlavním líčení je patrno, že po vyhlášení rozsudku v hlavním líčení se obviněný vzdal odvolání, a to i za osoby oprávněné, a státní zástupkyně rovněž (č. l. 1144). Obviněný ani jeho obhájce netrvali na vyhotovení odůvodnění předmětného rozsudku. Opis rozsudku byl stranám doručen v prosinci roku 2013 – obviněnému dne 23. 12. 2013, obhájci dne 11. 12. 2013 (č. l. 1166). Meritorní rozhodnutí se stalo pravomocným a vykonatelným.
Vrchní soud v Praze podání obviněného označené jako „stížnost“, kteréžto podle obsahu posoudil jako odvolání, a podané dne 22. 11. 2017, zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala, přičemž se samozřejmě současně jednalo o podání opožděné (více jak 4 roky). Odvolání obviněného tedy bylo zamítnuto z formálních důvodů, přičemž odvolací soud nebyl ani oprávněn se obsahem odvolání zabývat.
Předmětné usnesení Vrchního soudu v Praze bylo obviněnému doručeno dne 9. 1. 2018 (č. l. 1260). Dne 30. 1. 2018 zaslal obviněný nalézacímu soudu podání označené jako „dovolání“, v rámci něhož současně požádal o ustanovení obhájce pro účely dovolacího řízení. Obhájcem byl dne 6. 2. 2018 ustanoven JUDr. Beno Jeřábek (č. l. 1264), k převzetí obhajoby došlo dne 14. 2. 2018. Dovolání obviněného podané prostřednictvím ustanoveného právního zástupce bylo podáno dne 14. 4. 2018 (č. l. 1572–1273).
Lhůta pro podání dovolání počala běžet dnem, kdy bylo napadené usnesení odvolacího soudu doručeno obviněnému, tj. dne 9. 1. 2018. Konec běhu lhůty pro podání dovolání tak připadal na 9. 3. 2018 , neboť nebylo doručováno obhájci, kterýžto v této fázi řízení již nebyl obhajobou obviněného pověřen. Jednalo se totiž o pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, jak uvedeno výše.
Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení §265e odst. 2, 3 tr. ř.
Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání přitom není podle §265e odst. 4 tr. ř. přípustné. Pro běh dovolací lhůty nemá význam okolnost, že si obviněný později (tj. v době po právní moci rozhodnutí) pro účely podání dovolání obhájce zvolil, a zda a případně kdy byl tomuto obhájci doručen opis rozhodnutí soudu druhého stupně. Stejné platí i v situaci, kdy obviněnému byl po právní moci rozhodnutí soudem podle §33 odst. 2, 4 tr. ř. pro účely podání dovolání pravomocně přiznán nárok na bezplatnou obhajobu (obhajobu za sníženou odměnu), jako tomu bylo v projednávané věci. Pokud si obviněný obhájce sám nezvolí, ale požádá o ustanovení obhájce soud, je povinností soudu tak neprodleně učinit, aby nebyl zmařen účel úspěšného uplatnění práva na bezplatnou obhajobu obviněným (R 10/2013). Uvedený postup soud dodržel, neboť k převzetí obhajoby došlo dne 14. 2. 2018, přičemž konec lhůty pro podání dovolání byl stanoven na den 9. 3. 2018, tedy s dostatečným časovým prostorem více než 3 týdnů.
IV .
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na výše stručně rozvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 7. 2018
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata