ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.676.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 676/2018-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2018 o dovolání podaném M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 61 To 286/2017, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 158/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 24 T 158/2007, bylo podle §283 písm. d) tr. ř. rozhodnuto o zamítnutí návrhu odsouzeného M. B. na povolení obnovy řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 24 T 158/2007, s právní mocí dne 4. 6. 2013, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 62/2013.
Proti tomuto usnesení podal M. B. stížnost, jež byla Městským soudem v Praze usnesením ze dne 26. 9. 2017 pod sp. zn. 61 To 286/2017 jako nedůvodná zamítnuta. V poučení bylo jasně uvedeno, že proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek, a rozhodně nebylo dáno poučení o přípustnosti dovolání.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 61 To 286/2017, podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., s tím, že v původním řízení rozhodoval vyloučený soudce, neboť věc byla přidělena soudkyni soudu prvního stupně JUDr. Ivetě Poštulkové toliko opatřením místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 7 Mgr. Podlešákem: to je v rozporu s ust. §44 zák. č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, neboť věc měla být přidělena rozhodnutím předsedy soudu, a nikoli místopředsedy soudu.
Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 286/2017 a Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 158/2007 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, když státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil tak, že dovolání nelze věcně projednat, neboť dovolání proti pravomocnému rozhodnutí o obnově řízení není přípustné, když odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 438/2002 ze dne 9. 3. 2002, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem a to obhájcem obviněného, nicméně není v dané věci přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Rozhodnutí, jež v posuzované věci vydal Obvodní soud pro Prahu 7 (zamítnutí návrhu dovolatele na povolení obnovy řízení), není v ustanovení §265 odst. 2 písm. a) – g) tr. ř. uvedeno. Z tohoto důvodu nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ani napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze, který zamítl podanou stížnost, neboť podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. se rozhodnutím, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek, považuje za rozhodnutí ve věci samé, jen pokud takový opravný prostředek směřoval proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované pod č. 36/2003 Sbírky rozh. trestních, takto citované usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 438/2002).
Rozhodnutí, do kterých je dovolání přípustné, jsou taxativně vymezena v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., kde lze najít rozsah rozhodnutí, proti kterým je dovolání přípustné. Ze shora uvedeného je zjevné, že rozhodující je ta část ustanovení zákona, kde se hovoří o rozhodnutí učiněném ve věci samé. V tomto směru shodně hovoří i odborná literatura – komentář k trestnímu řádu [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. §265a (Přípustnost dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, NOVOTNÁ, Jaroslava, PÚRY, František, RŮŽIČKA, Miroslav, ŘÍHA, Jiří, ŠÁMALOVÁ, Milada, ŠKVAIN, Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3138. ISBN 978-80-7400-465-0.] hovoří jasně o tom, že „Dovolání není přípustné ani proti rozhodnutím o jiných mimořádných opravných prostředcích, tj. o stížnosti pro porušení zákona (§268 až 271) nebo o povolení obnovy řízení či zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení (viz §283 až §285)“.
Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení podle §283 tr. ř. nebo podle §284 tr. ř., nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., proto proti němu není přípustné dovolání, a to ani kdyby původní rozhodnutí, jehož se návrh na obnovu týkal, bylo rozhodnutím ve věci samé v uvedeném smyslu.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že dovoláním bylo napadeno rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání podle §265a tr. ř. nepřipouští. Proto nebylo věcně řešeno, zda jsou dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. naplněny.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání tak, že je jako nepřípustné odmítl, přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 6. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal