ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.782.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 782/2018-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 7. 2018 o dovolání podaném J. T. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 9 To 287/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 57/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 8 T 57/2015 byl J. T. F. (dále jen obviněný) uznán (pod jeho bodem I/1) vinným spolupachatelstvím podle §23 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) u pokračujícího zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným, a dále spolupachatelstvím podle §23 tr.zákoníku u pokračujícího přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a dále (pod jeho bodem I/2) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku.
Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem dle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) byla také obviněnému stanovena povinnost zaplatit náhradu škody společně a nerozdílně s druhým obviněným J. K., poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, částku ve výši 195.000,- Kč, dále obviněnému byla stanovena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené I. M., trvale bytem T., F. – M., částku 67.819,- Kč, poškozené České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00, Praha 8, částku 252.000,- Kč, poškozenému M. L., trvale bytem U D. h., P. – S., částku 247.609,- Kč, poškozené ZÜBLIN stavební společnost s ručením omezeným, IČ: 43874835, se sídlem Kolbenova 882/5a, Vysočany, 190 00, Praha 9, částku 23.000,- Kč, poškozené Společenství u Dívčích hradů 3289, Praha, IČ: 24313173, se sídlem U Dívčích hradů 3289/22, Praha 5, částku 1.000,- Kč, poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, částku 26.046,- Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byli pak poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. ř. Dle §229 odst. 1 tr. ř. se s celým svým nárokem na náhradu škody odkazuje Česká spořitelna, a. s., IČ: 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00, Praha 4. Spoluobviněný J. K. byl citovaným rozsudkem uznán vinným (v jeho bodě I./1) spolupachatelstvím podle §23 tr. zákoníku ke zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr.zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst.1 tr. zákoníku a dále spolupachatelstvím podle §23 tr.zákoníku k přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl soudem uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let s tím, aby v takto stanovené zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnými činy způsobil. Konečně v bodě II. citovaného rozsudku byli oba obvinění podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek, který je podrobně popsán ve výroku citovaného rozsudku. Současně mu podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným J. T. F. nahradit škodu poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s. Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 ve výši 195.000,- Kč.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2017 sp. zn. 9 To 287/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v odsuzující části obžalovaného J. T. F. částečně zrušil, a to ve výrocích o náhradě škody týkajících se poškozených I. M., České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group a poškozeného M. L. Podle §259 odst. 3 tr. ř. poté nově rozhodl tak, že výrokem dle §228 odst. 1 tr. řádu a obžalovanému uložil povinnost uhradit náhradu škody poškozené I. M., trvale bytem T., F. – M., částku 86.819,- Kč, poškozené České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00, Praha 8, částku 240.000,- Kč, poškozenému M. L., trvale bytem U D. h., P. – S., částku 241.609,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody pak poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. ř. V ostatních výrocích ohledně obžalovaného J. T. F. ponechal napadený rozsudek nedotčen, přičemž podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce do zprošťujících výroků ohledně obžalovaného J. K. zamítl.
Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný J. T. F. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém dovolání setrval na tom, že skutky, které mu jsou kladeny za vinu, nespáchal. Opětovně, stejně jako před soudy obou stupňů, namítá, že jeho jednání je potřeba kvalifikovat jako dobrovolné upuštění od dokonání předmětného pokusu dle §21 odst. 3 tr. zákoníku, což má za následek zánik trestnosti. Tuto skutečnost však soudy dle jeho mínění chybně právně posoudily, a svůj skutkový závěr nikterak nezdůvodnily a pouze se omezily na jeho konstatování. Obviněný v dovolání rozvedl způsob spáchání trestného činu a uvedl, že od páchání daného činu upustil dobrovolně, nikoliv v důsledku obavy z odhalení nebo v důsledku nemožnosti dostat se do bankomatu. Dále namítá, že nebyla provedena mechanická analýza předmětného bankomatu. Ve svém mimořádně opravném prostředku takto vznesl námitku existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když soudy neprovedly žádný relevantní důkaz k tomu, jak mělo dojít k vniknutí na terasu bytu a vypáčení okna (v bodě I/2 citovaného rozsudku). Obviněný dále spatřuje pochybení i v rámci vedeného dokazování stran odcizeného vozidla zn. Audi. Objekty, před nimiž byl automobil zaparkován, mají většinou bezpečnostní kamery, a proto by na nich musel být zachycen, což se však nestalo a zachycen nebyl ani na jiných průjezdových kamerách. Zdůraznil, že sama poškozená M. uvedla, že vozidlo mělo tajný spínač, který znala jen ona, a již z tohoto důvodu nemohl automobil odcizit. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud §265k odst. 1 tr. ř. zrušil (citovaný) napadený rozsudek, případně i (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Kolíně jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, a aby ve smyslu ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, případně Okresnímu soudu v Kolíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který nejprve zrekapituloval dosavadní vývoj předmětné trestní věci a dovolací námitky obviněného. Státní zástupce uvedl, že předpokladem dovolacích důvodů jsou určitá vymezená pochybení procesně právní či hmotně právní povahy, mezi která však nepatří případné nesprávnosti v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů. Při aplikaci širšího výkladu dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutná existence extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, tj. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy. V tomto případě o extrémní nesoulad nejde, neboť soudy provedly dokazování v dostatečném rozsahu a po hodnocení důkazů dovodily skutkové závěry, které v nich mají oporu a které zároveň svědčí o vině obviněného, když popsaný závěr lze dovodit z celé řady důkazů (kamerové záznamy, plastové štítky SIM karet, použitý druh barvy, pachové stopy, čepice, obuv, nález odcizených předmětů, druh páčidla, atd.). Jednotlivé důkazy spolu navzájem plně korespondují, tudíž spáchání trestné činnosti obviněným není s provedenými důkazy v žádném rozporu. Obviněný se domáhal jiného hodnocení důkazů, potažmo pro něj příznivějších skutkových zjištění. Takováto argumentace není relevantní a nelze ji podřadit pod některý dovolací důvod. Námitka extrémních rozporů proto není opodstatněná. Pod dovolací důvod nelze ani podřadit zánik trestnosti pokusu zločinu krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť obviněný tvrdí nesprávné hmotně právní posouzení na základě své vlastní verze skutkového děje, tedy od pokusu ustoupit dobrovolně. Za účelem právního posouzení je v dovolacím řízení nutné vycházet ze skutkových zjištění soudů učiněných dříve. Soudy konstatovaly, že obviněný od svého počínání neupustil dobrovolně, ale naopak konal pevně rozhodnut zločin spáchat, kdy dokonání zabránila jen neschopnost překonat veškeré bezpečnostní prvky bankomatu. Jedná se o pokus nezdařený, nikoliv o dobrovolné ustoupení od pokusu. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. předmětné odvolaní odmítl.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní, přičemž právně relevantní argumentace s ohledem na podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podaném dovolání absentovala. Obviněný totiž soudům vytýkal nesprávné hodnocení důkazů (zejména namítl, že skutky, které mu jsou kladeny za vinu, vůbec nespáchal, že soudy skutek chybně posoudily či byl chybně posouzen důvod nedokonání trestného činu, dále že soudy neprovedly žádný relevantní důkaz k tomu, jak obvinění vnikli na terasu bytu a vypáčili okno, a že obviněný nebyl zachycen na žádné bezpečností kameře), respektive nedostatek důkazů, které jej usvědčují z daného trestného činu a současně prosazoval vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely.
Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž zdůrazňuje, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1287/2016).
V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je takto v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 7. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu