ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.788.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 788/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 8. 2018 o dovolání, které podala obviněná právnická osoba Cavali, s. r. o. , IČ 03078361, se sídlem Náměstí Přátelství 1518/2, 102 00 Praha 10 – Hostivař, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 11 To 461/2017, jako soudu odvolacího v trestí věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 48/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání právnické osoby Cavali, s. r. o., odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 9 T 48/2017, byli obvinění J. A. a právnická osoba Cavali, s. r. o., uznáni vinnými, přičemž obviněný J. A. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a právnická osoba Cavali, s. r. o., zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, za použití §7 a §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zákon č. 418/2011 Sb.“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že obviněný J. A. v úmyslu sebe obohatit, v rámci činnosti obviněné společnosti Cavali, s.r.o., jejímž byl a je jednatelem a společníkem, kteroužto představovaly dodávky a realizace pomocných stavebních prací, v provozovně poškozeného M. S., aniž by měl obviněný nebo obviněná společnost Cavali, s.r.o., jíž při výkonu její činnosti jako statutární orgán zastupoval, v úmyslu za objednané dílo zaplatit dohodnutou cenu, dne 6. 7. 2015 a následně ve dnech 7. 7. 2015 a 30. 7. 2015 na adrese v ulici P. v obci M. p. B., soudní obvod Praha-západ, postupně obviněná společnost Cavali, s.r.o., zastoupena obviněným J. A. při své obchodní činnosti, objednala od poškozeného, provedení zemních prací v hodnotě 709.070,- Kč na zakázce nazvané: „Zásobení mníšeckého regionu pitnou vodou“, realizované v lokalitách P. – Z. a J., kterou obviněná společnost Cavali, s.r.o., realizovala jako subdodavatelka společnosti Vodohospodářské stavby, společnost s ručením omezeným, IČO: 40233308 (dále jen „objednatelka“), a přestože poškozený řádně provedl objednané práce a společnost objednatelky práce provedené fakticky poškozeným po fakturaci a jejich převzetí obviněné společnosti Cavali, s.r.o., uhradila, nechal si obviněný J. A. tyto finanční prostředky vyplacené od objednatelky zaslat na účet vedený na jméno své přítelkyně D. H. u Československé obchodní banky, a.s., který obviněná společnost Cavali, s.r.o., zastoupena obviněným J. A., záměrně uvedla do faktur vystavovaných touto společností pro objednatelku, a takto získané finanční prostředky použil obviněný J. A. pro svou osobní potřebu, namísto toho, aby uhradil poškozenému objednané a dodané dílo, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši nejméně 709.070,- Kč .
Za to byla obviněná společnost Cavali, s. r. o., podle §16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. odsouzena k trestu zrušení právnické osoby.
Obviněný J. A. byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků.
Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 5 (pěti) roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. A. a obviněné společnosti Cavali, s. r. o., uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému M. S., se sídlem ulice P., M. p. B., na náhradě škody částku ve výši 709.070 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 9 T 48/2017, podala obviněná společnost Cavali, s. r. o., odvolání směřující do výroku o vině.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 11 To 461/2017 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněné Cavali, s. r . o., zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 11 To 461/2017, podala obviněná právnická osoba Cavali, s. r. o., prostřednictvím opatrovníka dovolání (č. l. 615-618), v rámci něhož uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé variantě, tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. h) tr. ř. , tedy proto, že jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.
Obviněná má za to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu podle §16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., jímž byla zrušena. Okresní soud Praha-západ uložení tohoto trestu odůvodnil tím, že společnost je pouze prázdnou schránkou, která již žádnou činnost nevyvíjí a její poslední činnost pak spočívala právě ve skutku, který byl v řízení projednáván. Krajský soud v Praze potom v odůvodnění svého usnesení uvedl, že tento trest je možné uložit i za jeden spáchaný trestný čin, přičemž v projednávané věci šlo o zločin, tedy trestný čin již poměrně závažný, přičemž byla způsobena škoda o 200.000 Kč převyšující hranici škody značné. Společnost v době spáchání trestné činnosti již neuskutečňovala žádnou další činnost a její činnost se tak omezovala na spáchání trestné činnosti. S odkazem na znění §16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. obviněný poukazuje na to, že činnost vyvíjená právnickou osobou musí mít ve většině případů povahu trestné činnosti. Z dokazování ale vyplynulo, že obviněná právnická osoba před zakázkou, za kterou byla trestně stíhána, realizovala i další zakázky, což vyplynulo i z výslechu svědka M. C. Nelze tedy hovořit o tom, že by činnost obviněné společnosti spočívala pouze nebo z větší části v trestné činnosti. Dle komentářové literatury zákon předvídá, že právnická osoba bude trestnou činnost páchat soustavně a nikoliv jednorázově. V projednávané věci se jednalo pouze o jeden trestný čin, jednorázově spáchaný. Ustanovení §16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. přitom neřeší, jaký stupeň závažnosti má vykazovat trestná činnost. Předmětné ustanovení se zabývá kvantitou trestné činnosti nikoliv její kvalitou (resp. závažností) a případnou výší způsobené škody. Tyto skutečnosti tak dle dovolatele nemohou odůvodňovat uložení tohoto druhu trestu. Předmětné ustanovení pak ani neřeší, jestli společnost vykazovala další (legální) činnost po spáchání trestné činnosti. Argumentaci odvolacího soudu proto dovolatel označil za nepřiléhavou.
Obviněná právnická osoba proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 11 To 461/2017, stejně jako předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 9 T 48/2017, resp. v případě rozsudku jeho výrok o trestu.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 18. 6. 2018, sp. zn. 1 NZO 493/2018.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky uplatněné v dovolání, uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná právnická osoba uplatnila relevantně, nikoli však opodstatněně. Podle závěru nalézacího soudu bylo provedeným dokazováním zjištěno, že v době vynesení odsuzujícího rozsudku již obviněná právnická osoba byla jen prázdnou schránkou nevyvíjející žádnou činnost a že její poslední činnost spočívala právě v projednávaném skutku a směřovala k páchání trestného činu. Tento závěr jednoznačně odpovídá obsahu provedených důkazů, podle nichž mezi jednateli společnosti J. A. a M. C. nastaly nepřekonatelné rozpory, jež vedly k faktickému ukončení činnosti společnosti, k dokončení posledního společného projektu za účasti obou jednatelů již v zimě 2015 a nakonec vše vyústilo v podání žádosti o vyškrtnutí M. C. z pozice jednatele. Trest zrušení právnické osoby lze podle znění §16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. uložit i za jeden trestný čin, přičemž uvedené ustanovení nestanoví žádnou minimální dobu, po niž by muselo páchání trestného činu nebo trestných činů probíhat, jako podmínku, bez jejíhož splnění by nebylo možno trest zrušení právnické osoby uložit. V předmětném případě nespočívalo jednání spoluobviněného J. A. v nějaké jednorázové akci, ale skládalo se z několika na sebe navazujících a pokračujících kroků. I po kratší dobu trvající jednání, pokud má významné negativní důsledky, jak tomu bylo i v předmětném případě a jak ostatně správně poznamenal odvolací soud, opodstatňuje uložení předmětného druhu trestu obviněné právnické osobě. Obviněné právnické osobě tedy nebyl uložen takový druh trestu, který by zákon č. 418/2011 Sb. nepřipouštěl.
Na základě výše uvedeného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako nedůvodné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadených rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání obviněné právnické osoby Cavali, s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 11 To 461/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého opatrovníka (advokáta), tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněné. V trestní věci obviněné je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Praze odvolání obviněné právnické osoby projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněná poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. h).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být naplněn ve dvou alternativách, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají určitou sazbu vymezenu trestním zákonem. Uložením trestu mimo trestní sazbu se rozumí uložení trestu mimo stanovenou trestní sazbu.
Z argumentace uplatněné v podaném dovolání vyplývá, že obviněná právnická společnost spatřuje naplnění uvedeného dovolacího důvodu ve skutečnosti, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení §16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., tedy uložení trestu zrušení právnické osoby.
Stran trestní odpovědnosti podle §8 zákona č. 418/2011 Sb. lze uvést, že obviněný J. A. byl jednatelem obviněné právnické osoby a byl oprávněn za ni jednat. Dopustil se přitom jednání, majícího znaky trestného činu a u nějž ve smyslu §7 zákona č. 418/2011 Sb. přichází do úvahy trestní odpovědnost právnických osob. Obviněný J. A. jednal jménem této právnické osoby, v jejím zájmu, kdy tato právnická osoba měla mít z trestné činnosti prospěch a lze tedy uzavřít, že se jednalo o trestnou činnost, jež lze obviněné právnické osobě přičíst ve smyslu §8 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob.
Podle §16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. může soud uložit trest zrušení právnické osoby právnické osobě se sídlem v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Trest zrušení právnické osoby nelze uložit, vylučuje-li to povaha právnické osoby.
Trest zrušení právnické osoby je nejpřísnějším druhem trestu, který lze uložit trestně odpovědné právnické osobě. S ohledem na tento likvidační charakter trestu zrušení právnické osoby zákon stanoví řadu omezujících podmínek pro jeho uložení, které vyplývají z ustanovení §16 odst. 1 až 3 zákona č. 418/2011 Sb. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.
Podmínky pro uložení trestu zrušení právnické osoby spočívají v tom, že:
a) trestně odpovědná právnická osoba má sídlo v České republice,
b) činnost trestně odpovědné právnické osoby spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů,
c) tento trest nelze uložit, vylučuje-li to povaha právnické osoby.
V projednávané věci byly všechny tyto podmínky splněny. Společnost Cavali, s. r. o., měla sídlo v Praze 10, tedy v České republice [podmínka pod písm. a)]. Současně se nejednalo o společnost, která by spadala pod ustanovení §16 odst. 2, 3 zákona č. 418/2011 Sb. (banka, pojišťovna, zajišťovna, penzijní fond, investiční společnost, investiční fond, obchodník s cennými papíry, spořitelní a úvěrové družstvo, centrální depozitář, instituce elektronických peněz, platební instituce, provozovatel vypořádacího systému a organizátor trhu s investičními nástroji; komoditní burza). Jednalo se o standardní společnost s ručením omezeným zapsanou v obchodním rejstříku ke dni 1. 7. 2014 (sp. zn. C 226672 vedená u Městského soudu v Praze) a podléhající úpravě zákona o obchodních korporacích, s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona [podmínka pod písm. c)].
K podmínce uvedené pod písm. b), tedy, že činnost trestně odpovědné právnické osoby spočívá zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů, je možno uvést, že pro uložení trestu zrušení právnické osoby není rozhodující, co je předmětem činnosti právnické osoby deklarovaným v zakladatelském dokumentu nebo zapsaným ve veřejném rejstříku. Podstatná je jen faktická činnost trestně odpovědné právnické osoby. Může jít o právnickou osobu, která byla již založena přímo za účelem páchání trestné činnosti, byť navenek pochopitelně deklarovala a do obchodního či jiného příslušného rejstříku si nechala zapsat legální předmět činnosti, ale také se mohla právnická osoba „dopracovat“ k páchání trestné činnosti až postupně a třeba i v důsledku personálních či majetkových změn nastalých u ní (např. změnou osob společníků či členů statutárního orgánu, nedostatkem potřebných peněžních prostředků apod.). Nestačí, byla-li trestná činnost právnické osoby jen ojedinělým vybočením z legálního působení , pokud nelze dovodit, že její činnost spočívá výlučně nebo alespoň převážně (z hlediska času, vynaložených prostředků, počtu zainteresovaných osob, rozsahu aktivit apod.) v páchání trestné činnosti.
V projednávané věci je stěžejní doba trestně relevantního jednání obviněného J. A. coby jednatele společnosti. Ačkoli společnost po svém založení vykazovala řádnou činnost, mezi obviněným a jeho společníkem coby jedinými jednateli obviněné právnické osoby došlo k rozkolu způsobeným nepřekonatelnými rozdíly, které vyústily v to, že společník M. C. požádal o vyškrtnutí z pozice jednatele, přičemž k poslední společně realizované činnosti došlo již v zimě 2015. Následně společnost nevykazovala již žádnou činnost, vyjma činnosti směřující ke spáchání předmětné trestné činnosti, resp. dokonání podvodného jednání obviněného J. A . Odvolací soud uvedl, že „ není rozhodující, že pravděpodobně v předcházejícím období se jednalo o právnickou osobu běžně fungující a vykonávající i jiný druh aktivit, než trestnou činnost. Důležité je, že ve svém finálním stádiu byla obžalovaná zcela ovládána osobu fyzickou, která směřovala k dokonání podvodu ve formě zločinu, proto je možno uzavřít, že existence právnické osoby se již omezovala takřka výhradně jen na tento účel a není příliš reálné, že by ještě někdy mohla vyvíjet běžnou a legální podnikatelskou činnost “ (str. 3 až 4 napadeného usnesení). Stěžejní je tu samozřejmě i samotné jednání obviněného J. A., které zcela bez pochybností bylo jednáním zcela vědomým a nikoli náhodným či využívající příležitosti, případně jednorázové či uskutečněné v rámci jinak zcela legální podnikatelské činnosti, nýbrž se jednalo o jednání skládající se z jednotlivých dílčích činností, kroků, které směřovaly k uskutečnění podvodného cíle (podvodné vylákání finančních prostředků). Obviněný J. A. jménem společnosti postupně objednal provedení zemních prací u poškozeného, konkrétně ve dnech 6. 7. 2015, 7. 7. 2015 a 30. 7. 2015, přičemž v rámci obchodního styku s poškozeným záměrně uvedl číslo bankovního účtu své přítelkyně (faktury ze dne 10. 7. 2015, 22. 7. 2015, 28. 7. 2015 a 12. 8. 2015), přičemž částky, které byly na tento účet, založený čistě k realizaci podvodného úmyslu, zaslány, ihned vybíral. V tomto bodě lze odkázat na odůvodnění odvolacího soudu (zejména str. 2 až 3 napadeného usnesení). Toto jednání pak bylo jedinou činností společnosti. Lze tedy souhlasit se závěrem soudů, že společnost byla ve stěžejní době pachatelova jednání jen prázdnou skořápkou nevykazující žádnou řádnou podnikatelskou činnost. Stejně tak se Nejvyšší soud ztotožňuje s tím, že přestože byl spáchán jen jeden trestný čin, jedná se o trestný čin klasifikovaný jako zločin, tedy trestný čin již poměrně závažný, se způsobenou škodou ve výši převyšující hranici škody značné. Současně se jednalo o jedinou činnost společnosti, jak rozvedeno výše. Z ustanovení §16 zákona č. 418/2011 Sb. přitom nevyplývá, že by tento druh trestu nebylo možno uložit i jen za jeden spáchaný trestný čin. Lze tak uzavřít, že obviněné společnosti byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné právnické osoby Cavali, s. r. o., odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 8. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu