ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.807.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 807/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 o dovolání podaném D. B. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 13 To 5/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 T 153/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 7 T 153/2017, byl D. B. (dále jen obviněný) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pro jeho výkon byl zařazen dle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 13 To 5/2018 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Přestože obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku neuvedl dovolací důvody verbis expressis, tak z jeho námitek lze nepochybně dovodit, že dovolací důvody spatřuje v §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný namítl, že ve věci rozhodl místně nepříslušný soud, jelikož se trestné činnosti měl podle obžaloby dopouštět převážně v B. Nebyla tedy dána místní příslušnost Okresního soudu v Chrudimi. Stran dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný namítl, že dokazování v rámci hlavního líčení bylo neúplné, neboť nebyl přehrán záznam telefonického hovoru mezi ním a poškozenou z vazební věznice, ze kterého mělo být patrné, že se mu poškozená v průběhu probíhajícího trestního řízení omlouvala za své výpovědi s odůvodněním, že tak činila pod nátlakem OSPOD Chrudim. Také namítl, že mu nebylo umožněno klást poškozené při hlavním líčení dotazy. Dále vyjádřil nesouhlas s právním posouzením skutku s odůvodněním, že se v jeho partnerském životě nejednalo o týrání ve smyslu §199 odst. 1 tr. zákoníku, když nikdy nebyl vykázán ze společného obydlí, a pokud byl někdy zadržen policií, tak to nebylo v souvislosti s domácím násilím, ale v souvislosti s požitím alkoholu nebo jeho suicidálními náznaky. Dovolatel se také ohradil proti tomu, že soudy v rámci právní kvalifikace posoudili jeho jednání i podle §199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, tedy že týral osobu žijící s ním ve společném obydlí po delší dobu. Dovolatel nesouhlasí ani s naplněním zákonných znaků základní skutkové podstaty ve smyslu §199 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož při soužití v B. nedocházelo k útokům z jeho strany v takové četnosti, aby poškozená jednání pociťovala jako těžké příkoří. Navíc byly u poškozené shledány známky lhavosti, jelikož sama na několika místech své výpovědi uváděla, že jí chování obviněného nevadilo. Výpověď poškozené tedy označil za rozporuplnou. Současně namítl absenci subjektivní stránky svého jednání. Pokud poškozená jednání obviněného bagatelizovala, tak jej nelze označit za těžké příkoří. Samotná skutečnost, že poškozená jednání obviněného bagatelizovala, vypovídá o jejím subjektivním vnímání chování obviněného. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) rozhodnutí soudu druhého stupně a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně), která nejprve zrekapitulovala dosavadní vývoj předmětné trestní věci a dovolací námitky obviněného. Poté posoudila, že z námitky uvedené pod dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zjevně vyplývá, že dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení není skutečnost, že v řízení došlo k porušení zásad o místní příslušnosti soudu dle §18 tr. ř. Přesto však neshledala žádné porušení ustanovení o místní příslušnosti soudu. Ve svém vyjádření popsala způsob určení místní příslušnosti a následně uvedla, že v případě, kdy je trestná činnost složena z několika útoků, považuje se za místo, kde byl trestný čin spáchán, každé místo, kde došlo ke kterémukoliv z takových útoků. Místem spáchání trestného činu obviněného jsou tedy všechna místa, kde došlo k naplnění skutkové podstaty daného trestného činu. Námitku v tomto směru uzavřela tím, že v dané věci zjevně rozhodoval místně příslušný soud. Následně shrnula podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a konstatovala, že obviněný uplatnil námitky, které nejsou způsobilé tento dovolací důvod obsahově naplnit. To se týká námitek ke způsobu hodnocení provedených důkazů, na základě jejichž chybného hodnocení měly soudy dospět k nesprávným skutkovým zjištěním, která měla za následek nesprávné právní posouzení. Dále se věnovala námitkám, že obviněnému nebylo umožněno klást poškozené otázky, a námitkám ohledně neúplnosti provedeného dokazování (důkaz záznamem telefonického hovoru mezi ním a poškozenou). Soudy ve svých rozhodnutích zaznamenaly a posoudily určitou změnu postoje poškozené ke spáchané trestné činnosti obviněného, při tomto typu trestné činnosti však nejde o ojedinělý úkaz. Výtky obviněného mají v tomto ohledu povahu skutkových vad. V posuzovaném případě neexistuje ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením. Státní zástupkyně zdůraznila, že obviněný v podstatě opakuje pouze námitky uplatněné v řízeních před soudem prvního i druhého stupně, se kterými se tyto soudy dostatečně a správně vypořádaly. Dovolání obviněného tak považuje za zjevně neopodstatněné. Pro shrnutí zopakovala, jaké jednání se považuje za týrání. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Pokud jde o námitky obviněného podřazené pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., nezbývá než konstatovat, že příslušné senáty jak Okresního soudu v Chrudimi, tak i Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, rozhodovaly náležitě obsazeny a pochybnosti nevznikají ani o věcné příslušnosti těchto soudů. Uvedeným námitkám tudíž nebylo možné přiznat jakoukoli právní relevanci. V uvedeném směru lze pouze ve stručnosti připomenout, že v případě kdy je trestná činnost složena z několika útoků, považuje se za místo, kde byl trestný čin spáchán, každé místo, kde došlo ke kterémukoliv z takových útoků. Místem spáchání předmětného zločinu obviněným jsou tedy všechna místa, kde došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu, jako tomu bylo i v posuzované věci.
Nejvyšší soud dále podotýká, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V podstatných bodech tak jde o opakování obhajoby, kterou reflektovaly již soudy prvního a druhého stupně. Dále je namístě podotknout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Krom toho, ne každá námitka stran porušení práva na spravedlivý proces musí být bez dalšího shledána důvodnou, neboť Nejvyšší soud posuzuje opodstatněnost argumentace předestřené dovolateli v jejich mimořádných opravných prostředcích v kontextu navrhovaných a provedených důkazů, na jejich základě zjištěného skutkového stavu věci, přiléhavosti aplikovaných norem hmotného práva, apod.
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky přitom z velké části směřovaly do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýkal neprovedení důkazu záznamem telefonického hovoru mezi ním a poškozenou a také nesprávné hodnocení důkazů (zejména změnu postoje poškozené ke spáchané trestné činnosti obviněného) a současně prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely. V tomto lze zcela odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména str. 3 – 10), jakož i usnesení soudu druhého stupně (str. 4 – 8 rozhodnutí), kde bylo zcela logicky předestřeno, které důkazy podporují verzi obžaloby a na základě jakých skutkových zjištění byl obviněný uznán vinným. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Dále pak, samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Rovněž námitka obviněného stran absentujících zákonných znaků skutkové podstaty zločinu týrání podle §199 odst. 1, 2 tr. zákoníku (subjektivní stránky) nesměřuje primárně k chybné aplikaci hmotněprávních norem, nýbrž toliko k odlišné (obviněným předkládané) verzi skutkového stavu věci, resp. zpochybnění provedených důkazů či jejich nedostatečnosti. Stejně tak nelze akceptovat námitku stran aplikace soudy tzv. kvalifikované podstaty předmětného zločinu co se týče délky popsaného týrání poškozené i samotné jeho intenzity, která byla zjištěna nepochybně jako výrazná. Je tak namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům přikročit i k závěrům právním s tím, že i závěry soudů v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu