ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.875.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 875/2018-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 o dovolání, které podal obviněný T. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 55 To 338/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 96/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný T. L. (dále zpravidla jen „obviněný“, či „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 1 T 96/2016, uznán vinným pod bodem 1) přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 3) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Za jednání pod body 1, 2) a sbíhající se trestnou činnost mu byl uložen podle §178 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž současně byly podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 15 T 135/2013, a z rozsudku téhož soudu ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 2 T 78/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující. Za jednání pod bodem 3) mu byl uložen trest odnětí svobody na 4 měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který rozhodoval o odvoláních obviněného, státní zástupkyně a spoluobviněného P. M., kdy rozsudkem ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 55 To 338/2017, zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o vině ohledně jednání pod bodem 1), ve výroku o trestu za jednání pod body 1, 2) a ve výrocích o náhradě škody a v této části podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl. Odvolání obou obviněných současně podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II.
3. Prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Goldsteina poté podal obviněný proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s poukazem na to, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho mít měl. Dne 8. 11. 2017 si obviněný zvolit nového obhájce a udělením plné moci tomuto obhájci zaniklo ustanovení dřívějšího obhájce JUDr. Jaroslava Sokola a jediným obhájcem se stal Mgr. Goldstein. Obviněný současně nového obhájce informoval o tom, že před odvolacím soudem již je nařízené veřejné zasedání na 13. 11. 2017 a trval na zastupování nově zvoleným obhájcem přesto, že ho tento obhájce informoval, že se nebude moci z objektivních důvodů dne 13. 11. 2017 veřejného zasedání zúčastnit. Obhájce proto požádal soud o odročení veřejného zasedání, této žádosti však soud bez odůvodnění nevyhověl a veřejné zasedání dne 13. 11. 2017 proběhlo bez přítomnosti nově zvoleného obhájce.
4. Podle obviněného odvolací soud nerespektoval ustanovení §233 tr. ř., podle něhož je třeba o konání veřejného zasedání vyrozumět všechny obhájce obviněného (pokud není k přijímání písemností určen jen jeden z nich, k čemuž v posuzované věci nedošlo), u každého z obhájců pak musí být dodržena pětidenní lhůta na přípravu (když obhájce nedal výslovný souhlas se zkrácením této lhůty). Veřejnému zasedání tak nebyl přítomen obhájce, jemuž nebyla poskytnuta pětidenní lhůta na přípravu veřejného zasedání, což podle obviněného naplňuje deklarovaný dovolací důvod.
5. S ohledem na shora uvedené tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 55 To 338/2017, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky uplatněné v dovolání nepokládá za důvodné. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku podrobně vysvětlil, proč nevyhověl žádosti obhájce Mgr. Goldsteina o odročení veřejného zasedání nařízeného na 13. 11. 2017, a již dne 24. 10. 217 ustanovil obviněnému obhájkyni Mgr. et Mgr. Lucii Neumannovou, která zajistila (prostřednictvím substituta) obhajobu obviněného u veřejného zasedání v souladu s ustanovením §37 odst. 2 tr. ř. Zvolený obhájce doručil soudu plnou moc s žádostí o odročení veřejného zasedání dne 8. 11. 2017, takže lhůta k přípravě na veřejné zasedání nařízené na 13. 11. 2017 ve smyslu §233 odst. 2 tr. ř. ani nemohla být zachována. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
8. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 55 To 338/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Tento dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Naplnění dovolacího důvodu však nelze spatřovat ve vlastním způsobu výkonu obhajoby ustanoveným obhájcem, např. v tom, že obhájce se v rozporu s ustanovením §35 odst. 1 tr. ř. nechal zastoupit advokátním koncipientem pro všechny úkony obhajoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005).
IV.
11. Třebaže by uplatněná námitka formálně mohla odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., Nejvyšší soud ji nepovažuje za důvodnou, protože ve skutečnosti nedošlo k tvrzenému porušení práva obviněného na obhajobu. Jak totiž vyplývá z trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 96/2016, obhajobu obviněného, u něhož byl dán důvod nutné obhajoby, v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně zajišťovala ustanovená obhájkyně Mgr. Alena Tichá, která také vypracovala písemné odvolání. Dne 4. 9. 2017 byla odvolacímu soudu doručena žádost této obhájkyně o odročení veřejného zasedání nařízeného odvolacím soudem na 5. 10. 2017. Dne 12. 9. 2017 odvolacímu soudu došlo oznámení, že obhajobu obviněného převzal obhájce Mgr. Michal Vogel, který zároveň požádal o odročení veřejného zasedání nově nařízeného na 26. 10. 2017. Již 9. 10. 2017 však tento obhájce oznámil, že mu obviněný plnou moc vypověděl. Na dotaz soudu, zda si zvolí obhájce jiného, odpověděl obviněný dne 16. 10. 2017, že zaslání plné moci může soud očekávat každým dnem. Protože plná moc nového obhájce soudu doručena nebyla, odvolací soud obviněnému ustanovil dne 24. 10. 2017 obhájkyní advokátku Mgr. et Mgr. Lucii Neumannovou a ta byla již dne 24. 10. 2017 také vyrozuměna o nařízení veřejného zasedání na den 13. 11. 2017. Ještě před termínem veřejného zasedání obviněný podal návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, takže spis musel být předložen Vrchnímu soudu v Praze, který návrhu obviněného nevyhověl.
12. Dne 8. 11. 2017 v odpoledních hodinách došlo odvolacímu soudu oznámení obhájce Mgr. Martina Goldsteina, že téhož dne převzal obhajobu obviněného, kterým byl rovněž informován o termínu veřejného zasedání nařízeného na 13. 11. 2017. Obhájce se však v tomto termínu nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, žádá proto o odročení veřejného zasedání na pozdější termín, neboť se bude muset po chirurgickém zákroku, který podstoupila jeho manželka dne 7. 11. 2017, sám starat po dobu 6 týdnů o tři nezletilé děti.
13. Odvolací soud již 9. 11. 2017 zaslal obhájci sdělení, že žádosti o odročení veřejného zasedání nevyhoví, přitom jako neetické označil jednání obhájce, který převzal zastoupení krátce před termínem veřejného zasedání s vědomím, že se ho nebude moci zúčastnit. Toto oznámení si obhájce vyzvedl z datové schránky dne 12. 11. 2017. Veřejné zasedání před odvolacím soudem pak proběhlo dne 13. 11. 2017 za účasti jiného advokáta (JUDr. Jana Humplika), který na základě zmocnění zastupoval ustanovenou obhájkyni Mgr. et Mgr. Lucii Neumannovou. Advokát JUDr. Jaroslav Sokol zmiňovaný v dovolání tedy obviněného T. L. vůbec neobhajoval, ale ve věci byl činný jako obhájce druhého spoluobviněného.
14. K výše zmíněné rekapitulaci Nejvyšší soud s ohledem na výše popsaná zjištění připomíná, že změna obhájce zásadně není důvodem pro odvolání či odročení hlavního líčení ani jiného nařízeného úkonu trestního řízení, pokud o něm byli obviněný i dosavadní obhájce řádně vyrozuměni, jsou mu přítomni a naopak nově zvolený obhájce se k tomuto úkonu nedostavil. Je samozřejmě věcí obviněného, kdy a koho pověří svou obhajobou. Obviněný si zvolí obhájce tím, že s ním uzavře smlouvu o poskytování právních služeb a udělí mu plnou moc, s jejímž předložením příslušnému orgánu činnému v trestním řízení jsou spjaty právní účinky zastoupení (viz rozhodnutí publikované pod č. 51/2010 Sb. rozh. tr.). I v rozhodnutí ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 305/2014, publikovaným pod č. 32/2015 Sb. rozh. tr., vyjádřil Nejvyšší soud názor, že kdykoliv v průběhu řízení má obviněný právo ukončit zmocnění svého obhájce k obhajobě a zvolit si nového obhájce. Neoznámí-li však obviněný příslušnému orgánu činnému v trestním řízení změnu obhájce včas, aby mohl být nový obhájce vyrozuměn v zákonné lhůtě (je-li stanovena) o nařízeném úkonu trestního řízení, je podle §37 odst. 2 tr. ř. obhájce dříve zvolený nebo ustanovený povinen vykonávat obhajobu, není-li z obhajování vyloučen, až do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce. Změna v osobě obhájce tak zásadně není důvodem pro neprovedení již nařízeného úkonu trestního řízení. Z odpovědnosti obhajovaného za (včasnou) volbu obhájce totiž nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obžalovaného), byť by obžalobu převzal obhájce v sebekratší době; běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoli naopak, takže je věcí (profesní odpovědností) obhájce, převezme-li zastoupení „na poslední chvíli“, jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá; změnou v osobě zvoleného obhájce není proto obecný soud v průběhu řízení co do jeho režimu nikterak vázán (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96 , uveřejněný pod č. 293/1996 Sb.). Jestliže o nařízeném hlavním líčení nebo veřejném zasedání byli obviněný i jeho dosavadní obhájce řádně a včas vyrozuměni, jsou mu přítomni a naopak nově zvolený obhájce se k tomuto úkonu nedostavil, pak jen nepřítomnost nově zvoleného obhájce není překážkou provedení tohoto hlavního líčení nebo veřejného zasedání.
15. Postup odvolacího soudu se v dané věci neodchýlil od shora uvedených principů, veřejné zasedání proběhlo za účasti obhájce, který zastupoval dříve ustavenou obhájkyni obviněného, jejíž povinnost zajišťovat obhajobu přetrvávala v situaci, kdy nově zvolený obhájce nebyl schopen obhajobu převzít. Ze strany obviněného přitom nešlo o první změnu obhájce, opakovány byly i žádosti obhájců tohoto obviněného o odročení veřejného zasedání o odvolání. Posledně zvolený obhájce Mgr. Goldstein pak převzal právní zastoupení obviněného v situaci, kdy věděl o termínu veřejného zasedání nařízeného za několik dnů (do jeho zahájení zbývala doba kratší, než je lhůta na přípravu podle §233 odst. 2 tr. ř.) a kdy současně věděl, že vzhledem k momentální rodinné situaci a péči o děti nebude schopen po dobu 6 týdnů vůbec vykonávat advokacii (viz zpráva na č. l. 545 spisu).
16. Vzhledem k popsaným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí není zatíženo vadou, která by svědčila o důvodném uplatnění dovolacího důvodu. S ohledem na shora uvedené proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík