ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.985.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 985/2018-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2018 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem ve prospěch obviněného L. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 5 To 35/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 136/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 5 To 35/2018, zrušuje v celém rozsahu.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný L. S. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 6 T 136/2016, byl L. S. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) [jednání pod bodem 1) výroku o vině], a dále přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod body 2) – 15) výroku o vině], přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku [jednání pod body 2), 3), 5), 8) – 12), 14), 15) výroku o vině], a přečinem podílnictví ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání pod bodem 16) výroku o vině], když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku.
Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 6 T 127/2016, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2017, jakož i všech rozhodnutí na zrušovaný výrok o trestu obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) byla také obviněnému stanovena povinnost zaplatit náhradu škody společně a nerozdílně s druhým obviněným R. L. poškozené PROFINTOS, s. r. o., se sídlem Na Náhonu 1099/43a, Ostrava-Přívoz, IČ: 28654650, částku ve výši 7.000 Kč a výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit náhradu škody společně a nerozdílně s třetím obviněným D. K. poškozenému V. Š., bytem Š., P., částku ve výši 4.300 Kč a poškozenému J. P., bytem Š., O.-R., částku ve výši 600 Kč. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný sám povinen zaplatit náhradu škody poškozeným uvedeným v citovaném rozsudku. Další poškození uvedení v citovaném rozsudku byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1, 2 tr. ř.
V předmětné věci podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 5 To 35/2018, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. poté nově rozhodl tak, že výrokem podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný L. S. pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Ke způsobu výkonu trestu odnětí svobody došlo v důsledku novely trestního zákoníku zákonem č. 57/2017 Sb., s účinností od 1. 10. 2017, k úpravě trestního zákoníku i v ustanoveních upravujících způsob výkonu odnětí svobody. Odvolací soud se zřetelem k této platné úpravě v napadeném rozsudku zrušil výrok o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody a nově podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil obviněného L. S. pro výkon uloženého souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích ohledně obviněného L. S. ponechal napadený rozsudek nedotčen.
Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Dovolání přitom bylo podáno ve prospěch obviněného.
Nejvyšší státní zástupce svůj mimořádný opravný prostředek podal z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. ve prospěch obviněného. Nejprve shrnul průběh trestního řízení a následně se neztotožnil s postupem odvolacího soudu, neboť veřejné zasedání o odvolaní se konalo dne 5. 3. 2018 za nepřítomnosti obviněného. V době konání tohoto zasedání neměl obviněný obhájce. V předmětné věci byl obviněnému dne 13. 12. 2016 podle §39 odst. 1 tr. ř. ustanoven obhájce Mgr. Ing. Jan Zonek, neboť byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., když obviněný vykonával trest odnětí svobody uložený rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 6 T 127/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 4 To 23/2017. Ustanovení obhájce bylo zrušeno opatřením ze dne 3. 7. 2017, neboť obviněný byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, a tím zanikl důvod nutné obhajoby. Dále trestní řízení probíhalo bez obhájce. Od 1. 2. 2018 obviněný vykonává trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 80 T 164/2017, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 80 T 121/2017. Plánovaný konec věznění je 19. 11. 2020. Obviněný byl tedy ve výkonu trestu odnětí svobody i dne 5. 3. 2018, kdy proběhlo veřejné zasedání o odvolaní obviněného před odvolacím soudem. Podle §263 odst. 3 tr. ř. musí mít obviněný obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení a podle §2 odst. 3 tr. ř. musí být obviněný poučen o právech umožňující mu plné uplatnění obhajoby a možnosti zvolit si obhájce. Veřejné zasedání odvolacího soudu lze konat v nepřítomnosti obviněného jen tehdy, pokud prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává podle §263 odst. 4 tr. ř. Pro danou věc je rozhodné, zda obviněný trest odnětí svobody skutečně vykonával, nikoliv skutečnost, kdy se soud o výkonu trestu odnětí svobody dozvěděl, neboť je věcí soudu, si tyto skutečnosti ověřit. Obviněný byl omezen na svobodě v jiné trestní věci, čímž byl dán důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Na závěr nejvyšší statní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 5 To 35/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud zrušením pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
V replice na podané dovolání nejvyššího státního zástupce se obviněný prostřednictvím svého obhájce vyjádřil tak, že souhlasí, aby Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl v neveřejném zasedání, a zároveň sdělil, že s obsahem dovolání souhlasí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je naplněn především tehdy, jestliže obviněný v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě podle §36 tr. ř. Spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Právo na obhajobu obhájcem přitom patří mezi nejvýznamnější procesní práva obviněného a je garantováno nejen trestním řádem (viz zejména ustanovení §36 a násl. tr. ř. o nutné obhajobě), ale též mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz zejm. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] i ústavními předpisy (viz čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jinými slovy, v tomto ustanovení se předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. To znamená, že tímto způsobem byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Nejvyšší soud uvádí, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je relevantní v případě, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Tento dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho mít měl, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Naplnění dovolacího důvodu však nelze spatřovat ve vlastním způsobu výkonu obhajoby ustanoveným obhájcem, např. v tom, že obhájce se v rozporu s ustanovením §35 odst. 1 tr. ř. nechal zastoupit advokátním koncipientem pro všechny úkony obhajoby apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005).
Výklad tohoto dovolacího důvodu je užší, protože jím není jakékoliv (resp. každé) porušení práva na obhajobu, takže pokud např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (R 48/2003, R 23/2007-II., NS 17/2002-T 413 a NS 19/2003-T 455). Je třeba zdůraznit, že právo na obhajobu patří k nejdůležitějším procesním právům a je garantováno jednak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz např. čl. 6 odst. 3 písm. e) Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách], ale i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Součástí práva na obhajobu je právo zvolit si v řízení obhájce nebo být zastupován obhájcem. Podle čl. 6 odst. 3 písm. e) Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách, každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují. Na uvedené předpisy pak reaguje i trestní řád, konkrétně ustanovení §33 odst. 1 tr. ř. (právo zvolit si obhájce), §36 tr. ř. (důvody nutné obhajoby), §37 tr. ř. (zvolený obhájce), §38 tr. ř. (ustanovený obhájce).
Z předloženého spisu je patrné, že v předmětné věci byl dne 13. 12. 2016 obviněnému ustanoven obhájce Mgr. Ing. Jan Zonek (č. l. 668 trestního spisu Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 136/2016, dále jen trestní spis) z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Toto ustanovení obhájce bylo omezeno trváním důvodu nutné obhajoby. Zaniknou-li důvody nutné obhajoby před skončením trestního stíhání, obviněný nemusel dále obhájce mít, mohl si ho však ponechat nebo si zvolit jiného. Obviněný byl omezen na svobodě od 31. 10. 2016 do 30. 6. 2017. Ustanovení obhájce tak skončilo opatřením o zrušení ustanoveného obhájce ze dne 3. 7. 2017 (č. l. 772 trestního spisu). Od této doby byl obviněný bez obhájce. Dne 4. 12. 2017 byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 80 T 121/2017 k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou (č. l. 881 trestního spisu). Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově odsoudil obviněného dne 19. 3. 2018 rozsudkem pod sp. zn. 101 T 6/2018 k úhrnnému trestu odnětí svobody na 9 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Omezen na svobodě byl výkonem trestu již od 1. 2. 2018, když nastoupil výkon trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 80 T 164/2017, jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 80 T 121/2017. Odvolací řízení, resp. veřejné zasedání odvolacího soudu proběhlo dne 5. 3. 2018, tedy v době, kdy byl obviněný již ve výkonu trestu. V tento den tedy byl naplněn důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obviněný neměl ustanoveného ani zvoleného obhájce a ani se tohoto práva výslovně nevzdal.
Konal-li odvolací soud veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného či jeho obhájce, a vyhlásil v něm meritorní rozhodnutí, jímž zrušil rozhodnutí nalézacího soudu, porušil právo obviněného na obhajobu vyplývající z ustanovení §2 odst. 13 tr. ř., jakož i z čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť neumožnil účast obhájce obviněného na jednání soudu a odňal obviněnému možnost náležitě se hájit v odvolacím řízení prostřednictvím svého obhájce. Tím bezpochyby došlo k diskvalifikaci konaného řízení před odvolacím soudem (včetně jeho věcného rozhodnutí) a zároveň i k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je relevantní v situacích, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Předpokládá se tedy, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna.
Popsané okolnosti bylo třeba posoudit především z toho hlediska, zda projednáním věci odvolacím soudem ve veřejném zasedání bez přítomnosti obviněného došlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v její přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (č. 209/1992 Sb., ve znění č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.). To je zřejmé už z §238 odst. 1 tr. ř., podle něhož na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Podle §234 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. Podle §263 odst. 4 tr. ř., se v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Jelikož účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena, je logické, že trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Hlavní líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, je doprovázeno přítomností obviněného, což je pravidlem a hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně (srov. §202 odst. 2 tr. ř.), nebo jej nelze konat vůbec podle §202 odst. 4 tr. ř., tj. hlavní líčení bez přítomnosti obhájce nelze konat v případech nutné obhajoby podle §36 tr. ř.
V daném případě byl obviněný v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu ve výkonu trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 80 T 164/2018, jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 80 T 121/2017, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a zároveň výslovně neprohlásil, že se vzdává účasti při veřejném zasedání podle §263 odst. 4 tr. ř., proto aplikace ustanovení §263 odst. 3, 4 tr. ř. je zcela přiléhavá. Projednáním odvolání obviněného ve veřejném zasedání v jeho nepřítomnosti tak byl obviněný zkrácen na svých obhajovacích právech, což zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud spatřuje pochybení v konání odvolacího soudu, když bylo usnesením rozhodnuto, že veřejné jednání proběhne v nepřítomnosti obviněného (č. l. 866 trestního spisu), na základě čehož bylo následně vydáno rozhodnutí o odvolání druhostupňovým soudem. U obviněného byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. na základě výše uvedeného a obviněný se výslovně účasti na veřejném jednání u odvolacího soudu nevzdal.
Nejvyšší soud s přihlédnutím k výše uvedenému a po provedeném přezkumu věci shledal námitky nejvyššího státního zástupce opodstatněnými.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce ve prospěch obviněného nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 5 To 35/2018, zrušit a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, aby obviněnému byla zachována jeho zákonem stanovená práva na obhajobu a přítomnost při veřejném zasedání soudu.
Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu v potřebném rozsahu projednána trestní věc obviněného před soudem druhého stupně, přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v Ostravě vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, protože Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek soudu druhého stupně, a takto pozbyl v důsledku uvedeného právní moci i vykonatelnosti výrok o trestu a v příslušném výkonu trestu na obviněném nelze pokračovat. Současně je však nutno dodat, že obviněný vykonává nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 80 T 164/2017, jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 80 T 121/2017, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému proto obviněného nebere do vazby, neboť současně vykonává trest z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 80 T 164/2017, jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 80 T 121/2017, a jehož výkon skončí 19. 11. 2020. Následně bude převeden do výkonu trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 103 T 78/2018, jehož výkon skončí 1. 9. 2021, a poté bude eventuelně převeden do výkonu trestu uloženého mu novým rozhodnutím v této věci Krajským soudem v Ostravě.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 8. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu