ECLI:CZ:NS:2018:3.TZ.24.2018.1
sp. zn. 3 Tz 24/2018-19
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 8. 2018 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a Mgr. Daniela Broukala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného K. P. proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 12. 2016, č. j. 9 T 105/2016-217, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 12. 2016, č. j. 9 T 105/2016-217, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. P., a to v ust. §163 odst. 1, 2 trestního řádu ve vztahu k §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, a v řízení mu předcházejícím v ust. §2 odst. 1, odst. 6 tr. řádu.
Napadený rozsudek se zrušuje.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karviné se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 12. 2016, č. j. 9 T 105/2016-217, byl obviněný K. P. uznán vinným ze spáchání skutku právně kvalifikovaného jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 26. 6. 2015 kolem 01.00 hodin v Č. T., okres K., na ulici Č. ve společně obývaném bytě po předchozím požití alkoholických nápojů a po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl svou tehdejší družku J. I. tak, že ji nejméně dvakrát udeřil pěstí do hlavy a jedenkrát ji kopl do oblasti levého stehna, pak odešel do kuchyně, odkud se vrátil s kuchyňským nožem s délkou čepele 14 cm, a s tímto nožem v ruce, kterým mířil proti břichu J. I., jí vyhrožoval, že ji zabije, kdy tato z obavy, že K. P. své výhrůžky uskuteční, uchopila levou rukou za ostří tohoto nože a snažila se mu jej vykroutit z ruky, přičemž v důsledku jednání K. P. J. I. utrpěla povrchovou ranku na temenní části hlavy, povrchovou ranku na zápěstí pravé ruky a 3 drobné ranky na dlani levé ruky bez poruchy šlachového aparátu, plošné hematomy zad a hematomy na pravém stehně, kterážto zranění si vyžádala pouze prvotní lékařské ošetření bez nutnosti následné léčby.
Podle §353 odst. 2 trestního zákoníku byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let s dohledem, vykonávaným v rozsahu stanoveném v §49 až §51 trestního zákoníku. Dle §85 odst. 2 trestního zákoníku mu bylo uloženo omezení, aby se v průběhu zkušební doby zdržel požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek a aby se na vyzvání probačního úředníka vždy podrobil testu na alkohol nebo jiné návykové látky.
Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému P. uložena povinnost nahradit poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, se sídlem Michálkovická 108, Slezská Ostrava, škodu ve výši 4.826,- Kč.
Obviněný P. se ihned po vyhlášení rozhodnutí výslovně vzdal práva odvolání, a to i za osoby ze zákona oprávněné. Poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, byl rozsudek doručen dne 19. 12. 2016. Okresní státní zastupitelství v Karviné rozsudek obdrželo dne 20. 12. 2016. Rozsudek je pravomocný dne 29. 12. 2016.
Ministr spravedlnosti zrekapituloval dosavadní řízení, když proti K. P. bylo podle ust. §160 odst. 1 tr. řádu usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Karviná, 1. oddělení obecné kriminality SKPV, ze dne 27. 6. 2015, č. j. KRPT-140602-48/TČ-2015-070371 (viz č. 1. 95- 96 trestního spisu) zahájeno trestní stíhání pro zločin těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu dle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §145 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že „dne 26. 6. 2015 kolem 01.00 hodin v Č. T., okres K., na ulici Č., ve společně obývaném bytě, pod vlivem alkoholu a po předchozí slovní rozepři, fyzicky napadl svou družku J. I. tak, že ji několikrát uhodil pěstí do hlavy, kopl ji do oblasti levého stehna, znovu uhodil pěstí do obličeje, následně si došel do kuchyně pro kuchyňský nůž s délkou čepele 14 cm, a se slovy „já tě zabiju“ zvedl ruku, ve které svíral nůž, nad hlavu, a ve chvíli, kdy se snažil zaútočit nožem proti hlavě své družky, mu družka v útoku zabránila tím, že ho chytla za ruku, ve které svíral nůž, aktivně se bránila a ve snaze sebrat mu nůž z ruky se pořezala na levé ruce a došlo u ní ke zranění v podobě povrchových řezných ran na dlani a prstech levé ruky, drobných ranek na pravé ruce v oblasti zápěstí a dalších zhmožděnin, což si vyžádalo ošetření v NsP Karviná - Ráj s dosud neupřesněnou dobou léčení.“
Dne 27. 6. 2015 bylo shora uvedené usnesení policejního orgánu doručeno jak obviněnému, tak jeho obhájkyni, prostřednictvím které podal dne 29. 6. 2015 obv. K. P. stížnost. Tuto stížnost obviněného zamítla dozorující státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné usnesením ze dne 17. 8. 2015, sp. zn. 2 ZT 163/2015, dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou. V odůvodnění rozhodnutí však neopomněla zdůraznit, že věc je nutno náležitě prošetřit a že meritorně bude možno rozhodnout až po shromáždění veškerého důkazního materiálu, který může přispět k náležitému objasnění věci.
Primární projev vůle, tj., aby druh byl trestně stíhán pro skutek, kterým jí tělesně ublížil, učinila poškozená J. I. v rámci podání trestního oznámení dne 26. 6. 2015, jak je zřejmé z protokolu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Karviná, obvodního oddělení Policie ČR, č. j. KRPT-140602-13/TČ- 2015-070311 (viz č. 1. 4 trestního spisu).
Dne 27. 6. 2015, k otázce zpětvzetí souhlasu poškozená J. I. deklarovala následující: „Pokud se mám vyjádřit k okolnostem a průběhu mého napadení ze strany mého druha K. P. ze dne 26. 6. 2015, tak uvádím, že nechci, aby byl můj druh za to, co mi toho dne udělal, trestně stíhán. Z tohoto důvodu taky beru zpět svůj souhlas k jeho trestnímu stíhání, který jsem udělila do protokolu dne 26. 6. 2015, když jsem na svého druha podávala trestní oznámení. Rozmyslela jsem si to dobře a rozhodla jsem se tak sama o své vůli. Byla jsem poučena o tom, že jednou odepřený souhlas nelze vzít zpět, a i přesto na tom trvám - nechci, aby byl můj druh trestně stíhán, a proto beru svůj souhlas zpět.“ V rámci závěrečné otázky vyslýchajícího, pokud by došlo ke změně právní kvalifikace a trestní stíhání jejího druha obv. K. P. bylo podmíněno jejím souhlasem, a jeho trestní stíhání by muselo být zastaveno, jelikož vzala svůj souhlas ve smyslu §163 odst. 2 věty třetí trestního řádu zpět, svědkyně uvedla, „že si tuto skutečnost uvědomuje dobře a trvá na tom, že nechce, aby byl její druh stíhán. Chtěla, aby byl co nejdříve propuštěn ze zadržení, a aby se policie touto záležitostí už více nezabývala. Z toho důvodu nežádala žádnou krátkodobou ochranu, ani vykázání druha z obydlí na dobu 10-ti dní. Byla si jistá, že jí neublíží, strach z něho tehdy už neměla. Stalo se prvně a ona mu nechtěla zkazit život, chtěla mu dát ještě šanci. Hodlala s ním dále žít. “
Na základě důkazů, opatřených v průběhu vyšetřování, policejní orgán přistoupil dne 15. 10. 2015 ke změně právní kvalifikace a skutek nově právně posoudil pouze jako přečin ublížení na zdraví ve stádiu pokusu dle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §146 odst. 1 trestního zákoníku a jako přečin nebezpečného vyhrožování dle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku
Poškozená vzala zpět souhlas s trestním stíháním svého druha, obv. K. P., v době, kdy předmětný skutek byl právně kvalifikován jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví dle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §145 odst. 1 trestního zákoníku, čili z pohledu úpravy ust. §163 odst. 1 trestního řádu nešlo o protiprávní konání, spadající do kategorie tzv. deliktů stíhaných ke zmocnění, avšak ke dni 15. 10. 2015 došlo k zásadní změně. Poté bylo trestní stíhání obv. K. P. dle §172 odst. 1 písm. d) trestního řádu rozhodnutím státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 ZT 163/2015 (viz č. 1. 134 - 138 trestního spisu) ve spojení s opravným usnesením ohledně poučení ve smyslu §11 odst. 4 tr. řádu zastaveno z důvodu uvedeného v ust. §11 odst. 1 písm. i) trestního řádu, v tehdy účinném znění, tedy z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání právě s ohledem na zpětvzetí souhlasu poškozenou družkou.
Po nabytí právní moci rozhodnutí dne 19. 2. 2016, přezkoumalo jej Nejvyšší státní zastupitelství. Nejvyšší státní zástupce usnesením ze dne 18. 3. 2016, sp. zn. 1 NZA 1130/2015, rozhodl tak, že jej dle §174a odst. 1 trestního řádu za použití §8 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zrušil, neboť ho shledal nezákonným. Svůj postup odůvodnil tím, že orgány činné v trestním řízení opomenuly fakt, že obv. K. P. byl v kritické době psychiatrickým pacientem, v minulosti podstoupil protialkoholní léčbu, posledních čtrnáct dnů před inkriminovaným jednáním neužíval předepsané medikamenty, nedostavil se ve sjednaném termínu k psychiatrickému vyšetření, což vyvolalo výrazné zhoršení jeho zdravotního stavu, a před konfliktem navíc po dobu celého týdne konzumoval společně se svou družkou víno, a proto nebylo možné ve věci učinit spolehlivý a jednoznačný závěr o tom, že obv. P. naplnil svým jednáním všechny zákonné znaky pokusu přečinu ublížení na zdraví dle §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, respektive všechny pojmové znaky těchto trestných činů. Shora uvedené skutečnosti mohly a také měly vést k pochybnostem o duševním stavu obviněného v době spáchání stíhaných činů. Policejní orgán měl dle názoru Nejvyššího státního zastupitelství přibrat k řízení za účelem znaleckého psychiatrického zkoumání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, aby byly odstraněny pochybnosti o duševním stavu obviněného v době spáchání činu. Teprve podle závěrů podaného znaleckého posudku bylo dle názoru nejvyššího státního zastupitelství možné definitivně vyhodnotit otázku příčetnosti obviněného i případné podmínky pro uložení ochranného léčení (obligatorně podle §99 odst. 1 tr. zákoníku nebo fakultativně podle §99 odst. 2 tr. zákoníku). V případě, že by obviněný nebyl shledán příčetným, v důsledku čehož by jím spáchanému skutku od počátku trestního stíhání chyběl jeden z pojmových znaků trestného činu, trestní stíhání by muselo být zastaveno podle §172 odst. 1 písm. e) tr. řádu, kdy se jedná o rozhodnutí, které je pro obviněného příznivější, než je tomu v případě postupu podle §172 odst. 1 písm. d) tr. řádu z důvodu §11 odst. 1 písm. i) trestního řádu, v účinném znění. Současně bylo třeba spolehlivě objasnit, zda se obviněný nepřivedl do stavu nepříčetnosti zaviněně požitím alkoholu nebo aplikací jiné návykové látky či nikoliv, a pokud by se jednalo o zaviněné přivedení se do stavu nepříčetnosti, bylo třeba zkoumat obsah zavinění, což by vedlo k příslušné právní kvalifikaci, buď jako trestného činu opilství dle §360 odst. 1 trestního zákoníku, resp. dle §360 odst. 2 trestního zákoníku.
Následně ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného v rámci přípravného řízení trestního mj. vyplynulo, že obv. K. P. v době spáchání trestného činu netrpěl duševní chorobou ani významnější duševní poruchou. Znalec u něj zjistil závislost na alkoholu, projevující se puzením k pití, poruchovou kontrolou pití, somatickým odvykacím stavem, nárůstem tolerance, postupným zanedbáváním jiných potěšení a pokračováním v pití přes zjevně škodlivé důsledky (hepatopatie, epileptické záchvaty). Na rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného neměla vliv žádná duševní choroba ani významnější duševní porucha. Závislost sama o sobě neovlivňuje rozpoznávací a ovládací schopnosti. Tyto byly ovlivněny prostou opilostí. Obviněný byl v době činu schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a své jednání ovládat. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v důsledku prosté opilosti středního stupně sníženy lehce, nepodstatně. Pobyt obviněného na svobodě nebyl z hlediska psychiatrického pro společnost nebezpečný. Ochranné léčení znalec nedoporučil s ohledem na osobnostní nevyváženost a životní styl obviněného, absenci motivace, zázemí a mizivé výsledky dosavadního léčení.
Na tyto závěry Okresní státní zastupitelství v Karviné nereagovalo tak, že by přihlédlo ke zpětvzetí souhlasu poškozenou J. I. s trestním stíháním obviněného dne 27. 6. 2015. Po ověření, že v době ukončení vyšetřování obviněný s poškozenou již v družském poměru nežil, byl zvolen postup dle §176 odst. 1 trestního řádu, tj. dne 30. 8. 2016 došlo u Okresního soudu v Karviné k podání obžaloby pod sp. zn. 2 ZT 163/2015, v níž bylo obviněnému K. P. kladeno za vinu jednání, právně kvalifikované jako pokus přečinu ublížení na zdraví dle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §146 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem nebezpečného vyhrožování dle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku.
V odůvodnění obžaloby bylo výslovně uvedeno: „Vzhledem k tomu, že poškozená v době ukončení vyšetřování již nebyla družkou obviněného, ustanovení §163 trestního řádu již v této věci nelze užít a bylo přistoupeno k podání obžaloby, když ze závěrů znaleckého posudku bylo zjištěno, že obviněný byl v době činu trestně odpovědný.“
Samosoudce nepochybně tento vadný právní názor sdílel, neboť po přezkoumání obžaloby dle §314c odst. 1 trestního řádu ve spojitosti s §186 písm. c) trestního řádu neshledal v intencích §188 odst. 1 písm. c) trestního řádu důvody pro postup dle §314c odst. 1 písm. a) trestního řádu, tj. trestní stíhání nezastavil, byť ve věci existovaly okolnosti uvedené v §172 odst. 1 písm. d) trestního řádu. Oproti tomu dle §314d odst. 1 trestního řádu nařídil ve věci hlavní líčení. K deliktnímu počínání svého někdejšího druha byla u hlavního líčení konaného dne 6. 12. 2016 soudem vyslechnuta v procesním postavení svědkyně J. I., která v úvodu výpovědi prohlásila, že k obviněnému není v příbuzenském vztahu, nemá důvod odepřít výpověď a vypovídat bude. K dotazu samosoudce pak jmenovaná uvedla, že v roce 2015 družkou obv. K. P byla. Po realizovaném soudním řízení vydal soud I. stupně dne 6. 12. 2016 ve věci odsuzující rozsudek citovaný shora, který nabyl právní moci dne 29. 12. 2016. V odůvodnění rozsudku se nalézací soud již vztahem obviněného a poškozené, resp. původní existencí a následným zánikem jejich družského soužití nikterak nezabýval, poněvadž to evidentně nepovažoval za skutečnost důležitou pro výsledek trestního stíhání. Okolnost, že J. I. byla v den spáchání trestné činnosti družkou obviněného, však soud vyjádřil ve skutkové větě výroku o vině formou „fyzicky napadl svou tehdejší družku J. I.“.
Stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem bylo porušeno ustanovení §163 odst. 1, 2 trestního řádu ve vztahu k §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, a v řízením předcházejícím v ust. §2 odst. 1, odst. 6 tr. řádu a proto navrhuje zrušení tohoto rozhodnutí, dalších navazujících rozhodnutí a přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl v citovaných ustanoveních porušen.
Podle §2 odst. 1 trestního řádu nikdo nemůže být stíhán jinak, než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §163 tr. ř. platí, že trestní stíhání se souhlasem poškozeného je upraveno tak, že trestní stíhání pro trestné činy ublížení na zdraví (§146 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci (§150 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§151 trestního zákoníku), ohrožení pohlavní nemocí (§155 trestního zákoníku), omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, porušování domovní svobody (§178 trestního zákoníku), poškození cizích práv (§181 trestního zákoníku), porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§183 trestního zákoníku), sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, 2 trestního zákoníku, krádeže (§205 trestního zákoníku), zpronevěry (§206 trestního zákoníku), neoprávněného užívání cizí věci (§207 trestního zákoníku), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§208 trestního zákoníku), podvodu (§209 trestního zákoníku), podílnictví (§214 trestního zákoníku), podílnictví z nedbalosti (§215 trestního zákoníku), lichvy (§218 trestního zákoníku), zatajení věci (§219 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku (§220 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§221 trestního zákoníku), poškození věřitele (§222 trestního zákoníku), poškození cizí věci (§228 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§353 trestního zákoníku) a nebezpečného pronásledování (§354 trestního zákoníku) proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství (§360 trestního zákoníku), pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich. Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.
Ustanovení §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku hovoří o tom, že trestného činu nebezpečné vyhrožování se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1) se zbraní (písmeno c) druhého odstavce).
Těmito zákonnými premisami se v řízení po zrušení usnesení o zastavení trestního stíhání postupem podle ustanovení §174a tr. řádu neřídila státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné, jestliže poté, co podle závěrů znaleckého posudku bylo zjevné, že obviněný K. P. je za své jednání trestně odpovědný, a že nepřipadá v úvahu Nejvyšším státním zástupcem zvažovaná možnost právní kvalifikace podle §360 tr. zákoníku, na kterou nedopadá postup podle §163 tr. řádu, nerozhodla o zastavení trestního stíhání pro jeho nepřípustnost z důvodu zpětvzetí souhlasu oprávněné osoby. Na místo toho podala obžalobu (na rozdíl od rozsudku též podle §146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě pokusu, kdy i tato kvalifikace přečinem ublížení na zdraví však spadá pod režim §163 tr. řádu) s tím, že vzhledem k tomu, že poškozená v době ukončení vyšetřování již nebyla družkou obviněného, ustanovení §163 trestního řádu již v této věci nelze užít.
V daném případě pak Okresní soud v Karviné pokračoval v porušení zákona ve smyslu shora uvedených ustanovení, když na místo vydání rozhodnutí o zastavení trestního stíhání nařídil ve věci hlavní líčení a obviněného K. P. rozsudkem ze dne 6. 12. 2016, č. j. 9 T 105/2016-217 uznal vinným ze spáchání skutku právně kvalifikovaného jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 26. 6. 2015 kolem 01.00 hodin v Č. T., okres K., na ulici Č. ve společně obývaném bytě po předchozím požití alkoholických nápojů a po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl svou tehdejší družku J. I. tak, že ji nejméně dvakrát udeřil pěstí do hlavy a jedenkrát ji kopl do oblasti levého stehna, pak odešel do kuchyně, odkud se vrátil s kuchyňským nožem s délkou čepele 14 cm, a s tímto nožem v ruce, kterým mířil proti břichu J. I., jí vyhrožoval, že ji zabije, kdy tato z obavy, že K. P. své výhrůžky uskuteční, uchopila levou rukou za ostří tohoto nože a snažila se mu jej vykroutit z ruky, přičemž v důsledku jednání K. P. J. I. utrpěla povrchovou ranku na temenní části hlavy, povrchovou ranku na zápěstí pravé ruky a 3 drobné ranky na dlani levé ruky bez poruchy šlachového aparátu, plošné hematomy zad a hematomy na pravém stehně, kterážto zranění si vyžádala pouze prvotní lékařské ošetření bez nutnosti následné léčby.
U hlavního líčení vyslechl poškozenou J. I., která sice uvedla, že již není družkou obviněného, ale potvrdila, že v době páchání trestné činnosti jí byla, což je ostatně vyjádřeno větou „ ve společně obývaném bytě po předchozím požití alkoholických nápojů a po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl svou tehdejší družku J. I.“. Jednání obviněného nelze již posoudit přísněji, než jako zmíněný přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, tudíž trestný čin podléhající režimu trestního stíhání se souhlasem poškozeného.
Okresní soud v Karviné zcela pominul onen fakt, že jednou udělený souhlas trestním stíháním nelze vzít zpět. V situaci, kdy jeho tehdejší družka již v přípravném řízení odmítla svůj souhlas s jeho stíháním, tak byla vytvořena zákonná překážka pro jeho trestní stíhání a to mělo být zastaveno, jak se ostatně stalo původním rozhodnutím státní zástupkyně. Po odpadnutí pochybností o právní kvalifikaci byl tento postup jediný možný, namísto toho došlo k podání obžaloby, projednání věci v hlavním líčení a pravomocnému odsuzujícímu rozsudku. Na tomto faktu nic nemění ani skutečnost, že tento družský vztah mezi poškozenou a obviněným v mezidobí již zanikl.
Z těchto důvodů bylo vysloveno porušení zákona v ustanovení §163 tr. řádu ve spojení s ustanovením §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, a dále v řízení jeho vyhlášení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 1, odst. 6 tr. řádu a to v neprospěch obviněného K. P.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 12. 2016, č. j. 9 T 105/2016-217, zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí, která na tento rozsudek obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Takový postup se jeví vhodnějším, než případné vrácení věci státnímu zastupitelství a to s ohledem na skutečnost, že podle §11 odst. 4 tr. řádu má obviněný právo trvat na projednání věci, jestliže bylo trestní stíhání zastaveno mj. i z důvodů odepření či zpětvzetí souhlasu oprávněné osoby podle §11 odst. 1 písm. l ) tr. řádu nyní účinného.
Okresnímu soudu v Karviné na podkladě podané obžaloby věc projedná a bude postupovat zákonným způsobem, jsa vázán právním názorem Nejvyššího soudu stran přípustnosti trestního stíhání ve smyslu §270 odst. 4 tr. řádu, kdy se současně zdůrazňuje právo obviněného podle §11 odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 8. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal