ECLI:CZ:NS:2018:3.TZ.92.2017.1
sp. zn. 3 Tz 92/2017-46
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2018 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Vladimíra Jurky stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. H. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2017, č. j. 4 To 3/2017-127, a podle §268 odst. 2 trestního řádu rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2017, č. j. 4 To 3/2017-127, byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. H. v §147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu a §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu a usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 11. 2016, č. j. 18 T 157/2013-119, v §83 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a v řízení mu předcházejícím v §2 odst. 6 trestního řádu.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 10. 2013, č. j. 18 T 157/2013-47, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, jehož se dopustil tam popsaným jednáním přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 2 T 178/2009, pravomocným dne 22. 12. 2009, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 11 měsíců, který vykonal ke dni 28. 12. 2010, a trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 5. 2013, č. j. 2 T 74/2013-50, pravomocným dne 6. 6. 2013, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce 2 let. Obviněnému byl za uvedený přečin uložen trest odnětí svobody ve výměře 10 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 24 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 15. 11. 2013.
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2015, č. j. 3 T 81/20l5-272, byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, kterého se dopustil v době od ledna 2013 do 7. 3. 20l4 a tedy zčásti ve zkušební době výše uvedeného podmíněného odsouzení, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 270 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 10. 2015.
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 11. 2015, č. j. 2 T 36/2015-293, byl obviněný uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožovaní podle §353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, kterého se dopustil dne 11. 1. 2015 a tedy také ve zkušební době výše uvedeného podmíněného odsouzení, za což mu byl ve vztahu k trestní věci Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 3 T 81/2015, uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 36 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 60 měsíců za současného vyslovení dohledu. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 12. 2015.
Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21. 3. 2016, č. j. 18 T 157/2013-97, bylo rozhodnuto, že se podle §83 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ponechává v platnosti podmíněné odsouzení obviněného J. H. v trestní věci Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 157/2013, a že se zkušební doba prodlužuje o jeden rok. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 4. 2016.
Trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 5. 2016, č. j. 3 T 84/2016-54, byl nicméně obviněný následně uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterého se dopustil odcizením zboží dne 29. 4. 2016 v obchodě, a tedy ve zkušební době prodloužené ve shora uvedené trestní věci, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 2. 7. 2016.
Trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 7. 2016, č. j. 1 T 105/2016-45, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, kterého se dopustil dne 6. 6. 2016 odcizením zboží v obchodě a tedy opět v prodloužené zkušební době podmíněného odsouzení ve shora uvedené trestní věci, za což mu byl ve vztahu k trestní věci Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 3 T 84/2016, uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a peněžitý trest v celkové výměře 4.000 Kč (40 denních sazeb po 100 Kč) s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře 2 měsíce, a to za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 3 T 84/2016. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 8. 2016.
Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 11. 2016, č. j. 18 T 157/2013-119, bylo rozhodnuto, že se podle §83 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ponechává v platnosti podmíněné odsouzení obviněného J. H. v trestní věci Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 157/20l3, a že se zkušební doba znovu prodlužuje o 12 měsíců. Toto usnesení Okresního soudu ve Strakonicích nabylo právní moci dne 17. 1. 2017.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. l. 2017, č. j. 4 To 3/2017-127, byla stížnost státního zástupce proti výše citovanému usnesení okresního soudu zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodná.
Okresní soud opětovné prodloužení zkušební doby nijak blíže neodůvodnil. Krajský soud pak poukázal na skutečnost, že Okresní soud v Příbrami též nepovažoval za nutné ukládat obviněnému již nepodmíněný trest odnětí svobody a uložil mu pouze trest obecně prospěšných prací a peněžitý trest. Proto je podle názoru krajského soudu namístě dát obviněnému prostor k výkonu trestu obecně prospěšných prací a trestu peněžitého.
Ministr spravedlnosti České republiky podal podle §266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. H., a to proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2017, č. j. 4 To 3/2017-127, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná stížnost státního zástupce proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 11. 2016, č. j. 18 T 157/2013-119.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal na znění §2 odst. 6 trestního řádu, §147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu, §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu a §83 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Z §83 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku sice nelze dovodit, že by nebylo možno zkušební dobu prodloužit opakovaně, zároveň pak nemožnost takového postupu nevyplývá ani z dosavadní judikatury. Nicméně stanoví-li trestní zákoník, že podmíněné odsouzení lze ponechat v platnosti jen výjimečně, je podle ministra spravedlnosti zřejmé, že tím spíše to platí v případě opakovaní takového postupu. Rozhoduje-li tedy soud opětovně o ponechání podmíněného odsouzení v platnosti a o prodloužení zkušební doby, měl by být takový postup odůvodněn zvláště výjimečnými okolnostmi případu, event. mimořádnými specifiky osoby pachatele.
V předmětné trestní věci je především zřejmé, že osoba pachatele nemohla zavdat příčinu k mimořádně shovívavému postupu soudu, když obviněný byl v minulosti celkem 17krát soudně trestán pro různorodou, převážně však majetkovou trestnou činnost. Obviněný J. H. je tedy mnohonásobným speciálním recidivistou.
Ve prospěch obviněného v posuzovaném případě nicméně nemohou svědčit ani zvláštní okolnosti případu. Závěr o tom, že obviněný vedl řádný život, lze učinit zejména tehdy, pokud dodržoval právní řád, plnil si své povinnosti vůči státu a společnosti, nezneužíval svých práv, nenarušoval občanské soužití, nedopouštěl se přestupků, jiných deliktů a trestných činů.
Obviněný J. H. zákonnou podmínku pro osvědčení se ve zkušební době podmíněného odsouzení spočívající ve vedení řádného života porušil tím, že se ve zkušební době dopustil opakovaně trestného činu krádeže v obchodě, tedy trestné činnosti, za kterou mu byl v dané trestní věci uložen podmíněný trest odnětí svobody, čehož si dostatečně nevážil, když v páchání majetkových deliktů pokračoval jako speciální recidivista.
Nelze přitom přehlédnout ani skutečnost, že obviněný se přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku v trestní věci Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 1 T 105/2016, dopustil v době, kdy proti němu již bylo vedeno zkrácené přípravné řízení pro obdobný přečin v trestní věci Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 3 T 84/2016 (podezření sděleno dne 29. 4. 2016). Obviněného tedy od páchání další krádeže neodradila ani prodloužená zkušební doba podmíněného odsouzení, ani nové trestní řízení proti němu vedené.
Argumentaci Krajského soudu v Českých Budějovicích ohledně alternativních trestů uložených obviněnému Okresním soudem v Příbrami přitom nelze akceptovat. Krajský soud nebyl tímto rozhodnutím nikterak vázán, a tedy bez ohledu na tento benevolentní postup Okresního soudu v Příbrami měl důsledně vycházet výhradně ze zákonných hledisek §83 odst. l písm. b) trestního zákoníku.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2017, č. j. 4 To 3/2017-127, byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. H., a to v §147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu, §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu a usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 11. 2016, č. j. 18 T 157/2013-119, v §83 odst. 1 písm. b) trestního řádu (správně „zákoníku“), a v řízení mu předcházejícím v §2 odst. 6 trestního řádu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §83 odst. 1 trestního zákoníku, jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a (a) stanovit nad odsouzeným dohled, (b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v §82 odst. 1, nebo (c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v §48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život .
Citované ustanovení upravuje způsoby ukončení podmíněného odsouzení. Soud je povinen sledovat chování podmíněně odsouzeného již během zkušební doby, a pokud zjistí, že odsouzený ve zkušební době nevedl řádný život nebo nevyhověl uloženým podmínkám, musí rozhodnout, že se vykoná trest odnětí svobody (§83 odst. 1 část věty za středníkem). Nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu předpokládá, že jde o takové porušení podmínek ve zkušební době (pachatel nežije řádným životem, nerespektuje příslušná omezení a povinnosti, zaviněně nesplnil povinnost k náhradě škody, k odčinění nemajetkové újmy nebo k vydání bezdůvodného obohacení, spáchal nový trestný čin), které znamená, že ponechání podmíněného odsouzení v platnosti by nepostačovalo k působení na odsouzeného a bylo by v rozporu se smyslem samotného podmíněného odsouzení. Výjimku z uvedeného pravidla představuje úprava §83 odst. 1 věta druhá, podle které – i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu odnětí svobody – může přicházet v úvahu toliko dodatečné zpřísnění režimu podmíněného odsouzení. Podstatou právní úpravy je vytvoření možnosti, aby soud při rozhodování o tom, zda se odsouzený ve zkušební době osvědčil či nikoli, nemusel vždy a za každých okolností nařizovat výkon trestu odnětí svobody, pokud se odsouzený dopustil jen takového poklesku, který lze považovat spíše za projev nahodilosti, a kdy v důsledku toho může u něj podmíněný trest odnětí svobody stále ještě plnit svůj účel. Smyslem je tedy zmírnění trestní represe tak, aby se předcházelo poněkud paušálnímu přístupu při přeměně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, k níž by v některých případech mohly vést nikoli příliš závažné příčiny. Uvedený postup je však třeba chápat jako výjimečný, v konkrétní věci odůvodněný mimořádnými okolnostmi případu a osobou odsouzeného.
Nevedl-li odsouzený řádný život nebo nevyhověl-li uloženým podmínkám znovu poté, co již jednou soud ponechal podmíněné odsouzení v platnosti, přestože předtím podmíněně odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, rozhodne soud, že se trest odnětí svobody vykoná. Právní úprava §83 odst. 1 trestního zákoníku nevylučuje ani opakované ponechání podmíněného odsouzení v platnosti za současného dalšího zpřísnění režimu pro odsouzeného, aniž by byl nařizován výkon trestu odnětí svobody. Vzhledem k výše uvedenému však půjde o situaci zcela výjimečnou, odůvodněnou zvlášť ojedinělými okolnostmi případu a osobou odsouzeného. Bude třeba se zabývat zejména otázkou, zda podmíněné odsouzení stále plní svou výchovnou funkci a jak odsouzený naložil s opakovaně mu poskytnutou důvěrou a možností, aby bez izolace od společnosti svým chováním ve zkušební době odčinil spáchaný trestný čin a vedl řádný život.
V projednávané věci byl obviněný J. H. trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 10. 2013, č. j. 18 T 157/2013-47, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Jelikož se obviněný v průběhu zkušební doby dopustil dvou trestných činů [ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a nebezpečného vyhrožovaní podle §353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku], rozhodoval okresní soud o dalším trvání podmíněného odsouzení. Usnesením ze dne 21. 3. 2016, č. j. 18 T 157/2013-97, rozhodl, že se podle §83 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ponechává podmíněné odsouzení obviněného v platnosti a že se zkušební doba prodlužuje o jeden rok. V takto prodloužené zkušební době podmíněného odsouzení obviněný spáchal další dva trestné činy (přečin krádeže podle §205 odst. 1, 2 trestního zákoníku, resp. přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku). Proto okresní soud opětovně rozhodoval o dalším trvání podmíněného odsouzení, přičemž usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. 18 T 157/2013-119, znovu rozhodl o ponechání podmíněného odsouzení v platnosti s prodloužením zkušební doby o dvanáct měsíců ve smyslu §83 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Toto své rozhodnutí neodůvodnil žádnými mimořádnými okolnostmi případu ani osobou odsouzeného. Stížnost státního zástupce jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. l. 2017, č. j. 4 To 3/2017-127. V odůvodnění rozhodnutí krajský soud uvedl, že není namístě nařizovat výkon trestu odnětí svobody, jelikož je třeba obviněnému dát prostor k výkonu trestu obecně prospěšných prací a k zaplacení peněžitého trestu uložených jako souhrnný trest Okresním soudem v Příbrami za trestné činy spáchané v prodloužené zkušební době podmíněného odsouzení.
Nejvyšší soud v předloženém procesním spisu nenalezl žádné podklady pro závěr, že by ve věci obviněného existovaly nějaké mimořádné okolnosti, které by postup Okresního soudu ve Strakonicích odůvodňovaly. Žádné ostatně neuvedl okresní ani krajský soud. Naopak je třeba zmínit, že obviněný je speciálním recidivistou, který se i přes opakovanou výstrahu v podobě podmíněného odsouzení a prodloužení zkušební doby dopouští trestné činnosti obdobné závažnosti, jako je trestná činnost, pro kterou byl původně podmíněně odsouzen. Nejedná se tudíž o žádné drobné poklesky, u nichž by mělo místo zmírňování trestní represe. Podmíněné odsouzení s prodlouženou zkušební dobou evidentně na odsouzeného nezapůsobilo výchovně v tom směru, že by pozitivním směrem změnil svůj dosavadní život. Na místě není ani úvaha krajského soudu, že by měl být obviněnému dáván prostor pro výkon dalších trestů, když je zřejmé, že dosud poskytnutý čas pro nápravu ve věci Okresního soudu ve Strakonicích obviněný opakovaně nijak nevyužil, výkon těchto dalších trestů do okamžiku rozhodnutí krajského soudu obviněný ani nezapočal a o pozitivní změně v jeho chování nelze dosud hovořit. Nejvyššímu soudu proto nezbývá, než Okresnímu soudu ve Strakonicích i Krajskému soudu v Českých Budějovicích jejich postup vytknout.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2017, č. j. 4 To 3/2017-127, byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. H. v §147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu a §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu a usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 11. 2016, č. j. 18 T 157/2013-119, v §83 odst. 1 písm. b) trestního řádu a v řízení mu předcházejícím v §2 odst. 6 trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že zákonný postup upravený v §269 odst. 2 trestního řádu – tj. zrušit napadené nezákonné rozhodnutí – je možno aplikovat pouze v případě dojde-li k porušení zákona v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud se ve svém rozsudku omezil pouze na tento tzv. akademický výrok.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 1. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu