ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1057.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1057/2018-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 710 000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 138/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2017, č. j. 44 Co 317/2017-55, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Brně jako soudu prvního stupně ze dne 27. 2. 2017, č. j. 50 C 138/2016-33, kterým odmítl návrh žalobce ze dne 25. 4. 2016, soudu doručený dne 19. 5. 2016 (výrok I), a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 44 Co 317/2017-55) podal žalobce dovolání ze dne 14. 6. 2017 (č. l. 57), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 30. 6. 2017, č. j. 50 C 138/2016-60, které bylo žalobci doručeno dne 11. 7. 2017, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2017, č. j. 44 Co 317/2017-55, a současně žalobce poučil, že nebude-li předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 11. 7. 2017 (č. l. 63), ve kterém požádal soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl usnesením ze dne 16. 8. 2017, č. j. 50 C 138/2016-69, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a neustanovil mu zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II). Odvolací soud usnesením ze dne 27. 9. 2017, č. j. 44 Co 569/2017-79, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. j. 44 Co 569/2017-79) podal žalobce dovolání ze dne 17. 10. 2017 (č. l. 81), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
K žalobcem podanému dovolání (proti usnesení odvolacího soudu č. j. 44 Co 569/2017-79) Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5516/2017.
Usnesením ze dne 13. 2. 2018, č. j. 50 C 138/2016-91, které bylo žalobci doručeno dne 22. 2. 2018, soud prvního stupně opět vyzval žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2017, č. j. 44 Co 317/2017-55. Současně žalobce poučil o důsledcích své nečinnosti.
Žalobce na uvedenou výzvu reagoval podáním ze dne 22. 2. 2018 (č. l. 94), ve kterém znovu požádal soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, ačkoliv vzhledem k výzvě soudu prvního stupně (srov. usnesení ze dne 30. 6. 2017, č. j. 50 C 138/2016-60, a ze dne 13. 2. 2018, č. j. 50 C 138/2016-91) si musel být vědom toho, že při podání dovolání musí být zastoupen advokátem (srov. §241 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Co se týče označení žalované strany, Nejvyšší soud vyšel z toho, že žalobce upřesnil stranu žalovanou jako Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti (srov. usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2017, č. j. 44 Co 317/2017-55, a podání žalobce ze dne 12. 7. 2016 na č. l. 12).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 21. března 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu