ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1148.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1148/2017-117
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce J. G. , zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní Lán 1328/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, s adresou pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180, o 306.523,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 59/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. listopadu 2016, č. j. 20 Co 265/2016-99, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. listopadu 2016, č. j. 20 Co 265/2016-99, se zrušuje a věc se vrací tomuto krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hradci Králové (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. května 2016, č. j. 17 C 59/2016-64, uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobci částku 39.848 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení od vymezeného data do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení dalších 266.675 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení od vymezeného data do zaplacení (výrok II.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobcem uplatněném nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona české národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále již „Odpšk), která měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu podle §13 odst. 1 Odpšk, spočívajícího v délce trestního řízení, které skončilo odsouzením jednoho z obžalovaných, když v tomto řízení se žalobce připojil jako poškozený.
3. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že celková doba posuzovaného trestního řízení trvala 16 let a 4 měsíce (což žalovaná ani nerozporovala) a že v tomto řízení žalobce vystupoval (od počátku) jako poškozený. Dále dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva nedostačuje a je nezbytné přiznat žalobci zadostiučinění v penězích. Soud prvního stupně pak v odůvodnění (písemného vyhotovení) svého rozsudku zprostředkoval, jakým způsobem, respektive s přihlédnutím ke kterým okolnostem a za užití jaké právní úpravy dospěl k finální částce představující poskytnuté zadostiučinění žalobci v přiznaném peněžitém plnění vůči žalované, čemuž odpovídal posléze (zčásti žalobě vyhovující) výrok I. a (z převážné části žalobě zamítající) výrok II. rozsudku. Konečně soud prvního stupně též odůvodnil svůj nákladový výrok III.
4. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok I.), v jeho výroku II. jej (jako věcně správné rozhodnutí) potvrdil (výrok II.), a výrokem III. uložil žalobci, aby nahradil žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem částku 1.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
5. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud konstatoval, že dovolací soud již dříve judikoval, že neuplatnil-li v trestním řízení poškozený svůj nárok v občanskoprávním řízení, byť z jakéhokoliv důvodu, pak není možné shledat příčinnou souvislost mezi žalobcem tvrzenou škodou a údajným nesprávným úředním postupem státu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 3759/2014, sp. zn. 30 Cdo 1157/2013 nebo sp. zn. 25 Cdo 3029/2005). Z toho pak odvolací soud vyvodil, že „pokud není dána příčinná souvislost v případě skutečné škody (zmenšení majetku poškozeného), je odvolací soud toho názoru, že tato příčinná souvislost není dána ani v případě tvrzené nemajetkové újmy pro délku řízení. Protože tedy není dána příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou nemajetkovou újmou na straně žalobce, není tak naplněn jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti státu za škodu. Již jen proto není nárok žalobce uplatněný v tomto řízení po právu.“
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vymezuje tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek hmotného práva:
6.1. „1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to: Může se poškozená osoba, která v trestním řízení vznesla nárok na náhradu škody (§43 odst. 3 tr. řádu), s úspěchem domáhat zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení?
in eventum
6.2. 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla, a to:
Je dána odpovědnost státu za způsobenou nemajetkovou újmu poškozeného v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení dle §13 odstavce 1 z. č. 82/1998 Sb. i v případě, že se poškozený domáhal svého nároku na náhradu škody způsobené trestnou činností škůdce v trestním řízení, ač tak mohl učinit přímo v řízení občanskoprávním?“
7. V další části pak dovolatel rozvádí k uplatněnému dovolacímu důvodu a k vymezeným předpokladům přípustnosti svého dovolání dovolací argumentaci, v níž též odkazuje na rozhodovací praxi dovolacího soudu či Ústavního soudu, a závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Žalovaná se k podanému dovolání žalobce písemně nevyjádřila.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalobce je - jak bude rozvedeno níže – v části řešení vymezené právní otázky ad 1) přípustné ve smyslu §237 o. s. ř. i důvodné.
10. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2016, který je veřejnosti přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz , vyložil, že v případě, kdy se zadostiučinění za nemajetkovou újmu domáhá osoba, jež měla v trestním řízení postavení poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy v penězích, případně nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§43 odst. 3 tr. ř.), je třeba důvodnost jejího kompenzačního nároku odvíjet vždy od závěru o nepřiměřenosti délky trestního stíhání.
11. Z uvedeného je zřejmé, že právě v tomto rozhodnutí dovolací soud řešil otázku, zda poškozený, jenž svůj nárok na náhradu škody uplatnil toliko v trestním (adhézním) řízení, může se po právu (při naplnění zákonem stanovených podmínek) domáhat zadostiučinění za nemajetkovou újmu jemu způsobenou v onom trestním (adhézním) řízení, a vyřešil jí (ve vztahu k vyložené právní otázce) kladně.
12. Jestliže odvolací soud vycházel analogicky z jím odkazované judikatury řešící vztah příčinné souvislosti s uplatněným nárokem na náhradu škody, pominul konsekvence, které byly dovolacím soudem právě ve věci sp. zn. 30 Cdo 987/2016 (ve vztahu k uplatněnému nároku poškozeného na poskytnutí zadostiučinění za jemu způsobenou nemajetkovou újmu v předmětném trestním, respektive adhézním řízení) zohledněny.
13. Formuloval-li dovolatel (navíc pouze jako „in eventum“ ) ve svém dovolání druhou právní otázku, k níž vymezil předpoklady přípustnosti dovolání, přehlédl, že její řešení je v podstatě již obsaženo (konzumováno) ve vyřešení prvně jím zformulované právní otázky, kterou – jak již bylo vyloženo shora – odvolací soud vyložil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
14. Poněvadž rozsudek odvolacího soudu není věcně správný, Nejvyšší soud jej podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc podle druhého odstavce věty první téhož zákonného ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
15. Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243g věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. ledna 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu