ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1199.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1199/2018-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce A. Ž. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici, zastoupeného JUDr. Matejem Benkou, advokátem se sídlem v Praze 5, J. Plachty 28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 496 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 213/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2017, č. j. 72 Co 469/2016-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 6. 2016, č. j. 23 C 213/2014-47, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 496 000 Kč (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II). Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému rozsudku dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení dle §241 o. s. ř., a současně podal žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 5. 2017, č. j. 23 C 213/2014-71, žádost dovolatele zamítl. Usnesením odvolacího soudu ze dne 11. 9. 2017, č. j. 72 Co 336/2017-77, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Podáním ze dne 17. 10. 2017 dovolatel sdělil soudu, že dne 11. 10. 2017 obdržel usnesení odvolacího soudu č. j. 72 Co 336/2017-77, přičemž požádal soud o afirmaci lhůty do 11. 12. 2017 k odstranění vad již podaného dovolání dle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. Žádosti dovolatele nemohl soud prvního stupně vyhovět, neboť mu nebyla vrácena doručenka žalobci k uvedenému usnesení.
Dne 7. 11. bylo soudu prvního stupně doručeno rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 6. 11. 2017, č. j. 10.01-001364/17-002, o určení advokáta podle §18 zákona o advokacii č. 85/1996 Sb. v platném znění, jímž byl JUDr. Matej Benko určen k poskytnutí právní služby dovolateli, ve věci „posouzení právního stavu ve věci dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 469/2016-63 ze dne 25. 1. 2017, příp. zastoupení v řízení“. Současně byla soudu doručena plná moc udělaná dovolatelem určenému zástupci.
Podáním ze dne 29. 11. 2017 zástupce dovolatele požádal o sdělení, zdali ohledně podané žádosti dovolatele ze dne 17. 10. 2017 ve věci odstranění vad klientem podaného dovolání již bylo ze strany soudu rozhodnuto, a jakým způsobem. Dne 5. 12. 2017 soud prvního stupně reklamoval u České posty nedoručení zásilky a nevrácení doručenky. Podáním ze dne 11. 12. 2017 zástupce dovolatele žádost zopakoval. Přípisem doručeným zástupci dovolatele dne 12. 12. 2017 soud prvního stupně zástupce informoval o podání reklamace o nemožnosti afirmovat lhůtu. Současně však uvedl, že daná situace nemění nic na lhůtě vyplývající z ustanovení §241b odst. 3 věta druhá o. s. ř., která zůstává žalobci ze zákona zachována. Podáním ze dne 15. 12. 2017, doručeným soudu téhož dne, se zástupce dovolatele ztotožnil s podaným dovoláním. Dále uvedl, že jakmile bude vyjasněna otázka lhůty dle ustanovení §241b odst. 3 věty druhé o. s. ř., a to i ve smyslu možnosti doplnění již podaného dovolání ze strany dovolatele, tak v případě nutnosti citované dovolání v soudem stanovené lhůtě doplní. Dne 8. 1. 2018 soud prvního stupně vyznačil právní moc usnesení č. j. 72 Co 336/2017-77 ke dni 11. 10. 2017.
Podle §241 o. s. ř. odst. 1 musí být dovolatel (až na výjimky uvedené v §241 o. s. ř.) zastoupen advokátem.
Podle §241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241.
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle §241b odst. 3 věty druhé o. s. ř. platí, že požádal-li dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta pro podání dovolání (§241 o. s. ř.) znovu až od právní moc usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. V tomto případě tak běžela lhůta od 11. 10. 2017, přičemž skončila dne 11. 12. 2017. Na uvedeném nic nemění okolnost, že soud prvního stupně nemohl žalobci běh lhůty k jeho žádosti potvrdit z důvodu komplikací při vrácení doručenky. Je zřejmé, že rozhodnutí bylo žalobci dne 11. 10. 2017 doručeno, když sám žalobce soud o této skutečnosti informoval. Podání, jímž se zástupce dovolatele s dovolatelem vlastnoručně sepsaným dovoláním ztotožnil, tak bylo učiněno až po zákonem stanovené lhůtě.
Dále nutno uvést, že důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.)
k §241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: „V ustanovení §241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“
Z ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5196/2014).
Jak vyplývá z výše uvedeného, vzhledem ke změně právní úpravy není již použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99).
Posuzované dovolání proto nesplňuje podmínku stanovenou v §241b odst. 3 věty první o. s. ř., když ve lhůtě pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného dovolatele ze dne 11. 4. 2017 nelze vzhledem k ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, neboť trpí vadami, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 4. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu