ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1325.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1325/2018-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 150/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, č. j. 13 Co 23/2017-63, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, č. j. 19 C 150/2015-41, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradě majetkové újmy částku 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a konečně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 300 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok III).
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované 300 Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“., jako nepřípustné odmítl.
Dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
Námitka žalobce, že jej netížila povinnost tvrzení ohledně skutečnosti, v čem spočívá způsobená majetková újma, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud se při řešení této otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud dovodil, že žalobce vzhledem k absenci relevantních tvrzení neunesl břemeno tvrzení ohledně výše požadované náhrady škody, jakož i toho, v čem tato škoda spočívá (obecně k otázce břemena tvrzení srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikované v časopisu Právní rozhledy č. 7/1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2114/2012). Ze samotného žalobcova tvrzení, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu bylo znemožněno užívat nemovitý majetek (resp. užívat jeho plody) přitom povahu ani výši škody dovodit nelze.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá ani otázka, zda žalobce splnil povinnost tvrdit vznik nemajetkové újmy, neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, pokud dovodil, že žalobcem tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv může představovat toliko příčinu vzniku nemajetkové újmy, a nikoliv újmu samotnou, a vzhledem k absenci jakýchkoliv jiných relevantních tvrzení ohledně následků nesprávného úředního postupu v osobní sféře žalobce dospěl k závěru, že žalobce ohledně této skutečnost neunesl břemeno tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1076/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 603/2016).
Vady řízení namítané žalobcem (že soudy nepřihlédly k všem jeho tvrzením, neprovedly všechny jím navrhované důkazy, nevypořádaly se s jeho právní argumentací, a že napadané rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné) nemohly založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Dovolací soud k tomu poznamenává, že žalobce se nedostavením jak k jednání soudu prvního stupně, tak k jednání soudu odvolacího, ač k nim byl řádně předvolán, sám připravil o možnost reagovat na průběh jednání a o právo obdržet od soudu potřebná poučení o procesních právech a povinnostech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3038/2016).
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že vzhledem k ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. nepřihlížel k důvodům dovolání, které sám žalobce vymezil v (nadto opožděném) doplnění dovolání ze dne 7. 2. 2018.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu