ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.153.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 153/2018-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce M. T. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o náhradu škody a imateriální újmy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Nc 10054/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 2016, č. j. 25 Co 400/2016 34, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně ze dne 8. 11. 2016,
č. j. 0 Nc 10054/2016-24, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byl pravomocně zamítnut usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2017, č. j. 0 Nc 10054/2016-77, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 21. 11. 2017, č. j. 24 Co 312/2017-84.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Žalobce coby dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti učiněné usnesením ze dne 5. 4. 2017, č. j. 0 Nc 10054/2016-48, nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nové výzvy po pravomocném zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů netřeba, neboť žalobce jako osoba, která podává mimořádné množství žalob a opravných prostředků včetně dovolání, si uvedených následků musí být vědoma.
Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu předestřel: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Z doposud uvedeného vyplývá, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Jelikož řízení ve věci samé není pravomocně skončeno (usnesení o zastavení řízení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2017, č. j. 0 Nc 10054/2016-43, je napadeno odvoláním žalobce), nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení. O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se bude řízení u nich končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Ohledně označení organizační složky žalované vyšel dovolací soud ze své ustálené judikatury, že ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní orgány [§6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], přičemž v téže věci může za stát v řízení jednat toliko jedna organizační složka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017,
sp. zn. 30 Cdo 2582/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 11. 2018
Mgr. Hynek Zoubek
pověřený člen senátu