ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1616.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1616/2018-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 302/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, č. j. 15 Co 350/2017-56, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací odmítl odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 4. 1. 2017, č. j. 14 C 302/2015-47, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro odvolací řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle
§243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání, není podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné. Není přitom rozhodné, zda odvolací soud odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl podle §218 o. s. ř. pro nedostatek subjektivní nebo objektivní přípustnosti, podle §218a o. s. ř. pro opožděnost nebo podle §211 o. s. ř. a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odvolání, jak je tomu v posuzované věci (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1816).
Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Požadavek povinného zastoupení advokátem nebo notářem se u dovolání nepřípustného podle §238 o. s. ř. neuplatní (§241b odst. 2 o. s. ř.). Je proto nadbytečné rozhodovat o opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, když tato žádost je navíc zcela zjevně bezúspěšným uplatňováním práva, byla-li podána v rámci dovolacího řízení zahájeného objektivně nepřípustným dovoláním.
Žalobce do dovolání vtělil „požadavek na odkladný účinek“, tedy žádost podle §243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení. Jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání nebo pro zastavení dovolacího řízení, nemůže být o dovolání věcně rozhodnuto a není „projednatelný“ ani akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti nebo právní moci napadeného usnesení. Důvody, pro něž byl takový návrh podán, se v takovém případě není třeba zabývat (srov. bod 34 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu