ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1886.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1886/2018-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 522 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 38/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2017, č. j. 16 Co 206/2017-43, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 13. 2. 2017,
č. j. 4 C 38/2017-30, kterým bylo zastaveno řízení pro překážku věci zahájeného řízení – tzv. litispendenci (výrok I usnesení soudu prvního stupně), byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II usnesení soudu prvního stupně), a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III usnesení soudu prvního stupně).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2018, č. j. 4 C 38/2017-55, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 4. 2018, č. j. 16 Co 76/2018-65.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má sama právnické vzdělání.
Žalobce coby dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti učiněné usnesením ze dne 6. 9. 2017, č. j. 4 C 38/2017-48, nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Opakované výzvy po pravomocném zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů nebylo třeba, neboť žalobce jako osoba, která podává mimořádné množství žalob a opravných prostředků včetně dovolání, si uvedených následků musí být vědoma (k aprobaci takového postupu v rámci řízení o ústavní stížnosti srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 3981/17).
Z doposud řečeného se podává, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 9. 2018
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu