ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2008.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2008/2018-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Tomášem Mottlem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 52/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2017, č. j. 62 Co 285/2017-82, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením odmítl odvolání, které podal žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 12. 5. 2017, č. j. 43 C 52/2015-74, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení advokáta pro řízení o odvolání podaném žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2017, č. j. 43 C 52/2015-67, jímž byla zamítnuta žaloba v této věci.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání dne 12. 9. 2017, při jehož podání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl usnesením ze dne 1. 11. 2017, č. j. 43 C 52/2015-86, tak, že žádost zamítl s tím, že jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když žalobce podal dovolání objektivně nepřípustné [§238 odst. 1 písm. e) a §229 odst. 4 o. s. ř.]. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, které odvolací soud odmítl usnesením ze dne 12. 1. 2018, č. j. 62 Co 6/2018-91 jako opožděné (§218a, §208 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je (odstranitelnou) podmínkou řízení týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2, §241b odst. 2 a §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno, nebylo třeba rozhodovat o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí (§243 o. s. ř).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
Mgr. Tomáš Mottl
pověřený člen senátu