ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2183.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2183/2018-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 821 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 55/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. 91 Co 145/2017-56, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. 91 Co 145/2017-56, se v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení, zastavuje, a ve zbylém rozsahu se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 3. 2017, č. j. 26 C 55/2017-29, zastavil řízení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a neustanovil žalobci zástupce z řad advokátů (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 11. 2017, č. j. 91 Co 145/2017-56, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 4. 12. 2017 (č. l. 61), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 6. 2018, č. j. 30 Cdo 2183/2018-92, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání, který činí 14 000 Kč. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podáním dovolání ze dne 4. 12. 2017 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 odst. 1 písm. d) sazebníku poplatků 14 000 Kč.
Soudy obou stupňů konstatovaly, že u žalobce nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když žalobce podal žalobu přesto, že již v téže věci bylo řízení zahájeno na základě dříve podané žaloby.
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení, podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., zastavil.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku III, kterým soud prvního stupně neustanovil žalobci zástupce z řad advokátů, Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř., odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání žalobce tak není v tomto rozsahu přípustné. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl
o poplatkové povinnosti žalobce za dovolací řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu