ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2330.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2330/2017-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Novosada a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce T. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vlkem, advokátem se sídlem v Brně, Cejl 545/101, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 132 235 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 69/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2016, č. j. 68 Co 354/2016-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem v záhlaví uvedeným (dále též jen „napadený rozsudek“) potvrdil ve výroku o věci samé a změnil ve výroku o nákladech řízení rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 29. 1. 2016, č. j. 18 C 69/2015-109, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 132 235 Kč a kterým bylo uloženo žalobci nahradit žalované náklady řízení.
Uvedené částky se žalobce domáhal jako náhrady škody, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím, na základě něhož byl trestně stíhán. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 4. 2014, č.j. 1 T 55/2014-1888, bylo trestní stíhání žalobce zastaveno v souladu s §172 odst. 2 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), podle něhož se trestní stíhání zastaví, je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne. Požadovaná částka představuje náklady žalobce na obhajobu.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. Zdůraznil, že nárok žalobce na náhradu škody je vyloučen dle §12 odst. 2 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, neboť trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, tj. v §172 odst. 2 písm. a) trestního řádu, a žalobce netrval na projednání věci dle §172 odst. 4 trestního řádu, ač toto právo měl a byl o něm poučen.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobce spatřuje přípustnost dovolání ve vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak.
Žalobce napadá závěr odvolacího soudu (a též soudu prvního stupně), podle něhož je ve věci žalobce nárok na náhradu (případné) škody vyloučen ve smyslu §12 odst. 2 písm. d) OdpŠk, neboť trestní stíhání žalobce bylo zastaveno dle §172 odst. 2 písm. a) trestního řádu a žalobce netrval na projednání věci dle §172 odst. 4 trestního řádu, ač toto právo měl a byl o něm poučen. Žalobce se domnívá, že možnost trvat na projednání věci je jeho právem a nikoli povinností a že nevyužití tohoto práva nárok na náhradu škody nevylučuje.
Ohledně dané otázky nepředstavuje napadený rozsudek jiné řešení, než jakého bylo v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 30 Cdo 3485/2013, zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 77/2014, podle něhož v případě zastavení trestního stíhání bez učinění jakéhokoli závěru o vině stíhaného není nepřiznáním odškodnění zpochybněn princip presumpce neviny za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (v prvé řadě zprošťujícího rozsudku) a na tomto základě posléze i náhrady škody.
Žalobce sice v dovolání zmiňuje několik rozhodnutí dovolacího soudu, ovšem vždy v souvislosti s řešením otázek, na jejichž vyřešení není napadený rozsudek založen (otázka nutnosti vyčerpání opravných prostředků pro posouzení nezákonnosti rozhodnutí a otázka účelnosti nákladů na právní zastoupení v souvislosti s §31 odst. 1 OdpŠk).
Žalobcem předestřená otázka tak nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť právní posouzení věci odvolacím soudem není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolací soud neshledal důvod se od této své ustálené rozhodovací praxe odchýlit.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 11. ledna 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu