ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2370.2018.3
sp. zn. 30 Cdo 2370/2018-322
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. M. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Danou Musalovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, náměstí Míru 14, proti žalované M. G. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Markétou Pekařovou, advokátkou se sídlem v Kosmonosích, Tyršova 434, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 14 C 96/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. února 2018, č. j. 27 Co 459/2017-272, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. února 2018, č. j. 27 Co 459/2017-272, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. září 2017, č. j. 14 C 96/2016-232, určil, že žalobce je vlastníkem označené bytové jednotky, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Po provedeném řízení soud prvního stupně uzavřel, že darovací smlouva, kterou žalobce daroval předmětnou bytovou jednotku žalované, je ve smyslu §581 věty druhé o. z. neplatným právním jednáním (činěným v duševní poruše). U žalobce byla diagnostikována kombinace neurotické poruchy a specifické poruchy osobnosti, což sice nejsou duševní poruchy v pravém slova smyslu, ale jedná se o atypické povahové vlastnosti. Žalobcova specifická porucha osobnosti v kombinaci s manipulativním jednáním žalované však měla vliv na schopnost žalobce ovládnout své jednání, což se podle názoru soudu prvního stupně muselo projevit i při uzavírání předmětné darovací smlouvy. U žalované pak nebylo na místě chránit princip právní jistoty a ochranu nabytých práv v dobré víře.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. února 2018, č. j. 27 Co 459/2017-272, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud sice oproti soudu prvního stupně neshledal důvod neplatnosti právního jednání podle §581 věty druhé o. z. (jelikož s přihlédnutím k předmětnému znaleckému posudku byly rozpoznávací schopnosti žalobce ve vztahu k uvedenému právnímu jednání zcela zachovány, přičemž jeho ovládací schopnosti byly sníženy jen lehce, v menší intenzitě, nežli intenzitě podstatného snížení), avšak přesto uzavřel, že darovací smlouva je neplatná.
Odvolací soud totiž přihlédl ke všem okolnostem dané věci (že žalovaná, zneužívaje osobnostní založení žalobce a jeho psychické rozpoložení, vyvolala v něm od počátku klamnou představu o možném společném soužití, v níž ho po delší dobu udržovala, kořistila z jeho finančních zdrojů, zneužila jeho vytvořené fixace a povahované závislosti na své osobě, s kterou obratně ve svůj prospěch manipulovala, přičemž za tohoto stavu žalobce darovací smlouvou převedl na žalovanou předmětnou bytovou jednotku), které vyhodnotil jako zjevně se příčící dobrým mravům.
Odvolací soud tedy na základě výše uvedeného uzavřel, že předmětná darovací smlouva představuje absolutně neplatné právní jednání ve smyslu §580 odst. 1, §588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům; současně - ve shodě se soudem prvního stupně - uvedl, že nelze uvažovat o nabytí vlastnického práva k bytové jednotce žalovanou v důsledku ochrany jednání činěného poctivě či v dobré víře, neboť žalovaná se sama podílela na založení rozporu tohoto právního jednání s dobrými mravy.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání. Uplatňuje v něm dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., přičemž předpoklady přípustnosti dovolání vymezuje s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí jednak na právní otázce týkající se výkladu §588 o. z., která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a dále, že odvolací soud při rozhodování podle §588 věty první o. z. pominul, respektive nezohlednil právně významnou okolnost týkající se jejího zdravotního (duševního) stavu (ač k tomu byl v řízení proveden předmětný důkaz). Dále pak dovolatelka polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (obou soudů) a předkládá svou skutkovou verzi případu, kterou hodnotí ve prospěch závěru, že uvedená darovací smlouva není stižena absolutní neplatností.
Dovolatelka v závěru svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a aby poté změnil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu „tak, že žaloba se zamítá a žalobce je povinen žalované nahradit náklady řízení před soudy všech stupňů.“
Žalobce ve svém písemném vyjádření (učiněném prostřednictvím své advokátky) odmítl uplatněnou dovolací argumentaci žalované. Má za to, že dovolání nesplňuje podmínky pro jeho přípustnost, když není ani v možnostech dovolacího soudu přesně a jednoznačně vymezit či případně přesně definovat pojem dobrých mravů pro každý jednotlivý případ, ve kterém má být uplatněn. Žalobce se domnívá, že pojem dobrých mravů jako takový se v důsledku účinnosti nového civilního kodexu nijak zásadně nezměnil; dobré mravy jsou stále chápány jako neurčitý právní pojem, který musí být konkretizován v každém jednotlivém případě. Kromě toho oba soudy měly k dispozici pro své rozhodování rozsáhlý důkazní materiál, z nějž se dalo jednoznačně dovodit shora (odvolacím soudem) popsané jednání dovolatelky, přičemž odvolacím soudem učiněné právní posouzení je zcela na místě. Závěrem žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl a žalobci přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání je - jak bude vyloženo níže - přípustné i důvodné.
I když druhá dovolatelkou shora vymezená právní otázka nesplňuje právně relevantní vymezení předpokladů přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř., přesto dovolací argumentaci k této otázce se vztahující nelze pominout, jelikož souvisí s prvně zformulovanou právní otázkou týkající se aplikace §588 věty první o. z., a to ve vztahu k neplatnosti právního jednání zjevně se příčícího dobrým mravům, která vskutku dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena.
Aby se však dovolací soud uvedenou právní otázkou mohl zabývat, musel by odvolací soud při své úvaze o naplnění podmínek pro aplikaci §588 věty první o. z. (neplatnost právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům) zohlednit všechny právně významné okolnosti případu nejen ve vztahu k osobě žalobce, ale též i k osobě dovolatelky, a to včetně i jejího zdravotního (duševního) stavu v inkriminovaném období.
Odvolací soud ovšem takto nepostupoval, byť již soud prvního stupně „z lékařské zprávy V. V. ze dne 3. 6. 2014...zjistil, že žalovaná navštěvovala psychiatrickou ambulanci kvůli depresím...“ Jen na okraj (poněvadž dovolacímu soudu nepřísluší činit v tomto směru žádná skutková zjištění) lze poznamenat, že na č. l. 53 procesního spisu je zažurnalizována zmíněná lékařská zpráva o zdravotním stavu dovolatelky s uvedením diagnózy „F 412“ (zjevně míněno F41.2), představující diagnózu smíšené úzkostně depresivní poruchy (srov. např. Dušek, Karel a kol.: Diagnostika a terapie duševních poruch, 2. přepracované vydání, Grada Publishing, a. s., 2015, s. 253), a diagnózy F61“ představující diagnózu smíšené a jiné poruchy osobnosti (ibid, s. 278).
Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009 (in https://nsoud.cz ), vyložil, že skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně vnitřní rozpornost či absence skutkového závěru (skutková právní věta), znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného „skutku“, což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení věci.
Tím, že odvolací soud při posuzování, zda v daném případě jsou naplněny podmínky pro aplikaci §588 věty první o. z., jenž mj. stanoví, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nezohlednil dovolatelkou v řízení tvrzený a prokazovaný její zdravotní (duševní) stav v inkriminovaném období, ale ani nevyložil, že taková okolnost není z pohledu rozhodování podle §588 věty první o. z. právně významná, a proč, znemožnil dovolacímu soudu zabývat se přípustností dovolání z věcného hlediska.
Jinými slovy řečeno, jakkoliv se závěr o skutkovém stavu věci, z něhož odvolací soud vycházel při rozhodování o jednání dovolatelky zjevně se příčícího dobrým mravům, opírá o sousledná dílčí skutková zjištění, která již soud prvního stupně pečlivě vyložil v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku s odkazem na příslušné (v řízení provedené) důkazy, a i když odvolacím soudem následně učiněný právně kvalifikační závěr z tohoto pohledu vykazuje zjevně prozařující aplikační relevanci, Nejvyšší soud - aniž by sám mohl napravit popsaný deficit posouzení zdravotního (psychického) stavu dovolatelky v předmětné období - nemohl za popsaného procesního stavu, s respektem k právu účastníků na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přistoupit k věcnému přezkumu dovoláním napadeného rozsudku.
Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo, než přistoupit ke kasaci napadeného rozsudku a k vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.).
Vzhledem k tomu dovolací soud již nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť uvedený návrh tímto vydaným kasačním rozhodnutím byl konzumován.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud bude reflektovat na námitky dovolatelky, jež tímto rozhodnutím nebyly konzumovány, a rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu