ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2497.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2497/2018-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 51/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, č. j. 12 Co 128/2016-33, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne
29. 2. 2016, č. j. 43 C 51/2015-25, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení a vznesl požadavek na odkladný účinek podle §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Usnesením ze dne 7. 3. 2017, č. j. 43 C 51/2015-48, soud prvního stupně návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl, přičemž odvolání žalobce proti tomuto usnesení soud prvního stupně odmítl usnesením ze dne 31. 3. 2017, č. j. 43 C 51/2015-51. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení pak odvolací soud potvrdil usnesením ze dne
20. 3. 2018, č. j. 12 Co 82/2018-82.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Ačkoli žalobce nebyl vyzván, aby pro podání dovolání proti napadenému usnesení splnil podmínku dle §241 o. s. ř., je nutno konstatovat, že o této podmínce byl žalobce soudy prvního stupně poučen v řízeních, ve kterých se rozhodovalo (či rozhoduje) o jeho podobných nárocích. Z rozhodovací činnosti dovolacího soudu je známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění podmínky vyzýván a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (srov. řízení před vedená dovolacím soudem pod sp. zn. 30 Cdo 3549/2017, 30 Cdo 3429/2017, 30 Cdo 2971/2017). Na uvedeném základě má Nejvyšší soud za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a že poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolání Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno.
Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí; o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 7. 2018
JUDr. Bohumilem Dvořákem
pověřený člen senátu