ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2502.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2502/2017-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce J. B. , nar. XY, bytem XY, adresou pro doručování XY, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 13/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2017, č. j. 51 Co 421/2016-120, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 jako soudu prvního stupně v jeho výrocích II, IV a V ohledně zamítnutí žaloby na zaplacení částky 2 x 75 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 12. 2015 do zaplacení a poskytnutí omluvy za postup Policie České republiky, Krajského ředitelství policie XY a jejího ředitele L. P., (výrok I napadeného rozsudku) a dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně vyhovujících výroků I a III tak, že žalobu zamítl i v části, v níž se žalobce domáhal omluvy a konstatování porušení práv za nepřiměřenou délku řízení o žádosti žalobce na informace ze dne 2. 3. 2015 (výrok II napadeného rozsudku), jakož i rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III napadeného rozsudku).
Uvedených nároků se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout jednak nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení o jeho žádosti o poskytnutí informace ze dne 2. 3. 2015 vyřizované Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie XY jako povinným subjektem pod sp. zn. KRPA 83354/ČJ-2015-0014KR a Ministerstvem vnitra jako odvolacím orgánem (žalobce požadoval omluvu a peněžité zadostiučinění ve výši 75 000 Kč s příslušenstvím, eventuálně konstatování porušení jeho práv) a jednak porušením práva žalobce na ochranu občanské cti a dobré pověsti postupem povinného subjektu a jeho ředitele L. P. při vyřizování uvedené žádosti žalobce (žalobce rovněž požadoval omluvu a peněžité zadostiučinění dalších 75 000 Kč s příslušenstvím, eventuálně konstatování porušení jeho práv).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce ohledně jeho výroků I a II o věci samé včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Ohledně nároků žalobce na zadostiučinění za nepřiměřenou délku správního řízení při vyřizování jeho žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je dovolání žalobce zčásti vadné a ve zbývající části nepřípustné.
Otázka, zda nemajetková újma „vzniká porušením práva na informace v jeho časové dimenzi“, je nesrozumitelná a dovolání tak v daném rozsahu trpí vadami. V dovolacím řízení nelze v této části pokračovat a dovolání je nutno pro vady odmítnout (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Otázka, zda nemajetková újma vzniká již samotným nedodržením 15denní zákonné lhůty k vyřízení žádosti, nebo zda na straně žadatele musí přistoupit další důležité okolnosti, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že na předmětné správní řízení nedopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Závěr odvolacího soudu, že žalobci z uvedeného důvodu nesvědčí vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy a samotný nesprávný úřední postup (neposkytnutí informace v zákonné lhůtě) tak vznik újmy nepředstavuje, je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněného pod číslem 113/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ani při řešení otázek, zda nemajetková újma vzniká porušením práva žadatele podílet se na veřejné kontrole činnosti orgánů veřejné moci, i když požadované informace nemají vztah k osobě žadatele, ale k záležitostem veřejného zájmu, respektive zda ohledně vylíčení vzniku nemajetkové újmy postačuje tvrdit porušení tohoto práva na veřejnou kontrolu činnosti orgánů veřejné moci, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když dovodil, že újma nemůže vzniknout, pokud požadované informace nemají vztah k osobě žadatele, neboť nemají-li k němu vztah požadované informace, nemůže k němu mít vztah ani jejich neposkytnutí. Rozsudek odvolacího soudu tak nepředstavuje jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, poněvadž ze samotné podstaty nemajetkové újmy plyne, že spočívá v oprávněně úkorném pocitu poškozeného, do jehož práv bylo zasaženo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 520/2014).
Ohledně nároků žalobce na zadostiučinění za porušení jeho práv na ochranu občanské cti a dobré pověsti, které mělo spočívat v tom, že povinná osoba částečně odmítla poskytnout požadované informace a v odůvodnění svých rozhodnutí použila ohledně žádosti žalobce hodnotící výrazy jako „poškodit, šikanovat či zastrašit“ případně „snaha o vydírání“, je dovolání žalobce rovněž nepřípustné.
Odvolací soud dovodil, že odůvodnění rozhodnutí správního orgánu nepřekročilo meze pravidel slušnosti a nezasáhlo osobnostní práva žalobce, když nebylo porušeno ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ani §9 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a k nesprávnému úřednímu postupu tak nedošlo, což žalobce v rámci vymezení svých dovolacích důvodů nezpochybňuje. Jestliže nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, nejsou naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3884/2014).
Na žalobcem vymezené otázce – zda výroky uvedené v odůvodnění správního rozhodnutí byly způsobilé přivodit žalobci nemajetkovou újmu – tak rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod (neexistence nesprávného úředního postupu), pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu