ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2543.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2543/2017-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně I. Š. , zastoupené Mgr. Václavem Bartkem, advokátem se sídlem v Brně, Královopolská 874/84, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 114/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2014, č. j. 12 Co 459/2014-150, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením změnil výrok II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 28. 5. 2014,
č. j. 15 C 114/2013-136, tak, že žalobkyni se pro řízení neustanovuje zástupce z řad advokátů.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud jako soud dovolací odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Otázka, zda žalobkyně splňuje podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů za situace, kdy si vymiňuje ustanovení konkrétní osoby zástupce a kdy dříve ustanoveným zástupcům neposkytovala dostatečnou součinnost, nezakládá přípustnost dovolání podle
§237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že účastník řízení, jemuž byl soudem ustanoven advokát a jenž svým postupem vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo
k narušení nezbytné důvěry ve smyslu ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, nevyužil soudem přiznaného práva na právní pomoc a na ustanovení dalšího zástupce soudem nemá právo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1342/2016, uveřejněné pod číslem 34/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1316/2017, nebo ze dne 28. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2476/2016).
Žalobkyní tvrzená vada odvolacího řízení spočívající v tom, že odvolací soud měl v rozporu s §212 o. s. ř. projednat odvolání žalobkyně ve větším než požadovaném rozsahu, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítané vadě řízení dovolací soud může přihlédnout podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 14. března 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu