ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2585.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2585/2018-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 41/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017, č. j. 21 Co 117/2017-56, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne
23. 2. 2017, č. j. 6 C 41/2017-50, řízení ve věci zastavil (výrok I), dále zamítl návrh žalobce
na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při němž nebyl zastoupen.
Soud prvního stupně vyzval žalobce usnesením ze dne 2. 5. 2017, č. j. 6 C 41/2017-62, k odstranění nedostatku povinného zastoupení v lhůtě deseti dnů. Na tuto výzvu žalobce reagoval žalobce žádostí o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. O této žádosti soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 22. 3. 2018, č. j. 6 C 41/2017-101, tak, že žádost zamítl. Odvolací soud poté k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 24. 4. 2018, č. j. 21 Co 139/2018-107.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Nejvyššímu soudu je známo, že žalobce nebyl opětovně vyzván, aby pro podání dovolání proti napadenému usnesení splnil podmínku dle §241 o. s. ř., je však nutno konstatovat, že v této věci byl žalobce opakovaně ke splnění uvedené podmínky vyzýván a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení je zastoupení advokátem povinné (srov. usnesení ze dne 2. 5. 2017, č. j. 6 C 41/2017-62, usnesení ze dne 24. 11. 2017, č. j. 6 C 41/2017-95). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 7. 2018
JUDr. Bohumil Dvořák Ph.D., LL.M.
předseda senátu