ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3172.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3172/2018-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. B., o žádosti o ustanovení zástupce , vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Nc 10076/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. května 2016, č. j. 19 Co 99/2016-27, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Hradci Králové (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. května 2016, č. j. 19 Co 99/2016-27, potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 3. března 2016, č. j. 0 Nc 10076/2015-15, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ve věci nejsou dány předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků (a tím i pro ustanovení zástupce z řad advokátů), neboť žalobce věrohodně nedoložil své majetkové poměry. Současně uzavřel, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobce i přes poučení neupřesnil, čeho se svým návrhem domáhá.
Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal blanketní dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem, pouze požádal o jeho ustanovení.
Usnesením ze dne 2. února 2017, č. j. 0 Nc 10076/2015-48, soud prvního stupně mimo jiné nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. března 2017, č. j. 19 Co 71/2017-57, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 4. dubna 2017.
Při projednávání dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. května 2016, č. j. 19 Co 99/2016-27, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Pokud nyní žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ze dne 23. května 2016, č. j. 19 Co 99/2016-27, pak z procesního spisu vyplývá, že soud prvního stupně sice žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v jiných soudních sporech žalobce byl soudem opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 3464/2017, sp. zn. 30 Cdo 263/2018). Je proto opodstatněné presumovat, že žalobci je bezpečně známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v takovém případě bude dovolací řízení zastaveno.
K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění...V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Z uvedeného plyne, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty první a odst. 4 o.s.ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2 část věty před středníkem a §104 odst. 2 věta třetí o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu