ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3212.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3212/2018-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradě škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 322/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2017, č. j. 91 Co 392/2017-37, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem České republiky, která nezabránila zneužívání postavení úřední osobou (státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře) a maření vyšetřování.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) odmítl žalobu ze dne 13. 12. 2015 včetně doplnění ze dne 12. 5. 2016 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je neprojednatelná pro nedostatek náležitostí. Žalobce sice na výzvu soudu prvního stupně k doplnění a upřesnění žalobního návrhu reagoval, nicméně ve svém podání i tak neobjasnil žádné konkrétní skutečnosti k výši požadované sumy ani k příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou újmou. Žalobce tedy nedoplnil nezbytné náležitosti žaloby (§79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.) a neodstranil vady žaloby. Přitom šlo o takové vady, pro které nelze v řízení pokračovat.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, osvobození od soudních poplatků a vznesl požadavek na odkladný účinek dle §243 zákona č. 99/1963 Sb.
Odvolací soud usnesením ze dne 26. 4. 2018, č. j. 91 Co 126/2018-45, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá, a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel tedy nedostatek povinného zastoupení neodstranil.
Soud prvního stupně sice žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v jiných soudních řízeních byl žalobce ke splnění této podmínky soudem vyzýván (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 5447/2017, sp. zn. 25 Cdo 798/2018), případně v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 31 C 322/2015, týkající se posuzované věci, takže je žalobci nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem s následkem zastavení řízení. K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění. V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ Je zjevné, že tyto závěry jsou použitelné i v posuzované věci.
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 a §241b odst. 2 a 3 o. s. ř. zastavil.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení dovolacím soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. 10. 2018
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu