ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3280.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3280/2017-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce A. B. N. , zastoupeného JUDr. Zuzanou Streublovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Vodňanského 2185/10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 20 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 27 C 2/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2016, č. j. 18 Co 399/2014-113, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 18 Co 399/2014-113, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 6. 2014, č. j. 27 C 2/2011-59, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 20 000 000 Kč (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, v níž žalobce tvrdil, že v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 36/2008, které skončilo rozsudkem odsuzujícím žalobce k trestu odnětí svobody, byla na žalobci vykonána vazba o 70 dní delší než posléze uložený trest odnětí svobody a podle §9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jako „OdpŠk“), a domáhal se zaplacení částky 11 900 Kč (70 x 170 Kč) na náhradu ušlého zisku za každý započatý den výkonu vazby ve výši stanovené paušální částkou podle §30 OdpŠk. Žalobce dále tvrdil, že byl v době výkonu vazby fyzicky napaden při přípravě na eskortu k soudu dne 25. 9. 2008 ze strany příslušníků Vězeňské služby ČR a že v důsledku tohoto napadení u něj došlo k prohloubení psychických problémů přetrvávajících z doby, kdy byl v roce 1988 vystaven působení nervových plynů ze strany irácké armády, za což žádá 19 998 000 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které dovolací soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ odmítl částečně pro vady a částečně pro nepřípustnost.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Posledně uvedeným požadavkům dovolání nevyhovuje, je tedy vadným a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
Pokud dovolání směřuje do rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ohledně požadavku na zaplacení 11 900 Kč, nemohlo by být dovolání shledáno přípustným s ohledem na §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu