ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3391.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3391/2018-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce F S, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 37/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, č. j. 69 Co 433/2015-38, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 6. 2015, č. j. 28 C 37/2015-26 byla zamítnuta žaloba o zaplacení 318 818,59 Kč (výrok I) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II).
Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Uvedl současně, že nemá prostředky na úhradu nákladů povinného zastoupení advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má sama právnické vzdělání.
Žalobce, coby dovolatel, není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně učiněné usnesením ze dne 29. 4. 2016, č. j. 28 C 37/2015-42, v určené lhůtě nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Na související a výslovné poučení soudu prvního stupně o možnosti požádat o ustanovení zástupce (srov. §5 a §30 odst. 1 a 2 o. s. ř.) přitom žalobce nijak nereagoval.
Z doposud řečeného se podává, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu