ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3534.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3534/2018-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce L. M. , zastoupeného Mgr. Petrou Bielinovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Chalupkova 1367, proti žalované České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 17 C 84/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018, č. j. 29 Co 60/2018-64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petry Bielinové, advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 10. 2017, č. j. 17 C 84/2017-37, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 47 250 Kč s příslušenstvím (výrok I). Naproti tomu zamítl žalobu v rozsahu částky 23 625 Kč s příslušenstvím (výrok II). Žalovanou též zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 395 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) výše označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I a ve výroku III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 7 417 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. platí, že dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětné věci proto dovolání není objektivně přípustné, neboť dovoláním dotčený potvrzující výrok I rozsudku odvolacího soudu se vztahoval k výroku I rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 47 250 Kč s příslušenstvím, tedy nebylo jím rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč. Zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci (srov. §206 odst. 2 o. s. ř.), a nebyl tak v době rozhodování odvolacího soudu předmětem řízení. Současně nešlo o věc pracovněprávní ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy.
Dovolání je současně nepřípustné i ve vztahu k výroku o nákladech řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu), neboť podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. platí, že dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání žalované odmítl podle ust. §243c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu