ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3607.2017.3
sp. zn. 30 Cdo 3607/2017-378
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně BDK-GLASS, spol. s r.o. , IČO 42193524, se sídlem ve Smiřicích, Ed. Karla 72, zastoupené Mgr. Pavlínou Copkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 762/6, proti žalované PROVER SARL , IČO 443990379, se sídlem v Montauban, Rue de la Résistance 57, Francouzská republika, zastoupené Mgr. Ondřejem Blahou, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, o zaplacení 584 541,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 26 Evc 2/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2017, č. j. 47 Co 54/2017-336, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2016, č. j. 26 Evc 2/2015-325, kterým soud prvního stupně vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost, zastavil řízení a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda doložka CPT (incoterms) představuje dostatečný způsob vymezení a určení místa dodání zboží jako určovatele mezinárodní příslušnosti soudů podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky první nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť na jejím zodpovězení napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí. Odvolací soud totiž vyšel ze skutkového zjištění, že mezi stranami nebylo, a to ani v rámci doložky CPT, sjednáno místo splnění závazku nebo místo dodání zboží. Žalobkyně tak konstruuje svoji dovolací námitku na jiném skutkovém základě, než k jakému dospěl odvolací soud, tj. fakticky a nepřípustně brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (§241a odst. 6 o. s. ř.), což činí její dovolání nepřípustným.
Další dovolací námitka (nepoložení předběžné otázky SDEU odvolacím soudem), neobsahuje zákonné náležitosti, když u ní chybí vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje naplnění podmínek přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání ohledně dané námitky pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu