ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4090.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 4090/2018-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce A. Ž., narozeného XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov, zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 124/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, č. j. 21 Co 192/2018-17, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 jako soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2018, č. j. 30 C 124/2018-8, kterým soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (výrok II).
Žalobce se v řízení domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem (tj. nezákonným užitím donucovacích prostředků) pracovníky Vězeňské služby ČR při eskortování žalobce z jedné věznice do jiné.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl.
Otázka týkající se příslušnosti organizační složky, jež by měla za stát v řízení jednat, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl ke skutečnosti, že Vězeňská služba ČR není ústředním správním úřadem. Tím je pro vězeňství Ministerstvo spravedlnosti (§2 a §11 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů), jehož sídlo se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4264/2015). Odvolací soud tak postupoval zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, když potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byla vyslovena místní nepříslušnost a věc byla postoupena tomu soudu, v jehož obvodu sídlí organizační složka příslušná jednat ve smyslu §6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v tomto řízení za žalovanou.
K obsahu dovolání, které žalobce sepsal sám, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241 o. s. ř., a v němž uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, se nepřihlíží (§241a odst. 5 o. s. ř.).
Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí; o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2018
JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu