ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4280.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4280/2017-400
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců a) J. T. , narozeného dne 19. května 1965, bytem v Rakouské republice, 030042 Würmla, Neulengbacher Str. 16, a b) CZECH DEVELOPER s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Neklanova 152/44, identifikační číslo osoby 275 70 398, zastoupených Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem, NEUBAUER & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, proti žalované M. H. (dříve V.), zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3, o zaplacení částky 2.450.000 Kč s příslušenstvím, o určení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, eventuálně o zaplacení částky 1.900.000,- Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 95.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 58/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. února 2017, č. j. 13 Co 422/2016-375, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Pavlase, advokáta, NEUBAUER & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. června 2016, č. j. 8 C 58/2013-327, mj. výrokem II. určil, že žalobce a) je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu ideální jedné poloviny označeného nemovitého majetku, a dále též rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání účastníků Krajský soud v Plzni (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. února 2017, č. j. 13 Co 422/2016-375, mj. rozsudek soudu prvního stupně v jeho meritorním výroku II. (o určení spoluvlastnictví žalobce a/ k předmětnému nemovitému majetku) potvrdil, a dále též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Ačkoliv dovolatelka v úvodu svého dovolání uvádí, že rozsudek odvolacího soudu napadá „v celém rozsahu, tj. co do výroku I., II., III. a IV.“ , obsahově se pokouší vymezit dovolací důvod a předpoklady přípustnosti dovolání pouze k té části meritorního výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně stran určení, že žalobce a) je spoluvlastníkem označeného nemovitého majetku.
Dovolatelka dovolací důvod spatřuje v tom, že: „odvolací soud nesprávně posoudil hmotněprávní otázku, když pro své rozhodnutí neposoudil otázku absolutní neplatnosti smlouvy, kterou žalovaná namítala.“ I když v této věci soudy posuzovaly (z hlediska jejich platnosti) dvě kupní smlouvy, z kontextu dovolání lze usuzovat, že dovolatelka dovolací důvod směřuje ke kupní smlouvě ze dne 3. května 2010, která byla uzavřena mezi prodávajícími manžely T. a kupujícími, jimiž byli žalobce a) a žalovaná.
Předpoklady přípustnosti dovolání pak dovolatelka vymezuje s tím, že: „napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni závisí na vyřešení otázky hmotného práva a tato právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 1961/2012, sp. zn. 22 Cdo 2127/2000)“ .
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Předně nelze nepostřehnout, že mezi dovolatelkou vymezeným dovolacím důvodem a přípustností dovolání je nesoulad, neboť uplatněný dovolací důvod je založen na údajném procesním pochybení odvolacího soudu (že se v rozhodnutí nezabýval otázkou absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy), zatímco – ve smyslu shora vymezených předpokladů přípustnosti dovolání – dovolatelkou zvolená varianta ad 3 přípustnosti dovolání je založena na tvrzení existence rozporné judikatury dovolacího soudu, aniž by již z dovolání bylo zřejmé, k jaké právní otázce, respektive k řešení jaké právní otázky takovou rozpornost judikatury dovolatelka vztahuje.
Dovolatelka dovolací důvod formuluje ve vztahu k (údajnému) pochybení odvolacího soudu, který „pro své rozhodnutí neposoudil otázku absolutní neplatnosti smlouvy, kterou žalovaná namítala“ , což lze vyvodit jako námitku směřující k porušení procesního postupu odvolacího soudu, který k odvolací námitce, jež podle přesvědčení dovolatelky byla (pro meritorní rozhodnutí) zásadně významná, ve svém rozhodnutí nepřihlédl (nereagoval na ni). Jde tedy o námitku vyvěrající z tvrzeného porušení práva (dotčeného) účastníka na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, k níž je dovolací soud povinen při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout (pokud je dovolatelem tvrzena), jakkoliv nejde výslovně o některou z variant přípustnosti dovolání explicitně uvedenou v §237 o. s. ř.
Jak ovšem vyplývá z odůvodnění (písemného vyhotovení) dovoláním napadeného rozsudku, odvolací soud se touto námitkou dovolatelky zabýval, konkrétně na str. 8 v rámci druhého odstavce odůvodnění, a to následovně:
„Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že uvedená kupní smlouva (roz. ze dne 3. května 2010) … je dostatečně určitá a obsahuje veškeré nezbytné zákonné náležitosti… A byť je kupní cena, za kterou kupující předmět převodu nabývají, uvedena celkovou částkou za oba, z kontextu smlouvy je zcela nepochybné, že s ohledem na výši nabytých podílů je každý z kupujících povinen hradit kupní cenu v poměru, v jakém spoluvlastnictví nabývají, tedy každý jednou polovinou…“
Prostřednictvím takto uplatněné dovolací argumentace se tudíž dovolatelce přípustnost jejího dovolání založit nepodařilo.
Označila-li dovolatelka za shora citovaného formulačního vyjádření rozpornost judikatury dovolacího soudu v jeho rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 1961/2012 a sp. zn. 22 Cdo 2127/2000, pak dovolací soud tuto rozpornost své judikatury v těchto rozhodnutích nespatřuje.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 2127/2000, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2004 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz ), vyložil a odůvodnil právní názor, že jestliže v kupní smlouvě, kterou se převádí více nemovitostí, účastníci sjednají cenu tak, že ve smlouvě není cena jednotlivých nemovitostí specifikována (a to ani odkazem na znalecký posudek) a z povahy převádějících nemovitostí je zřejmé, že nemůže jít o stejné ceny, pak platí, že je-li smlouva neplatná ohledně převodu jedné z nemovitostí, je neplatná i v části týkající se zbývajících nemovitostí.
V usnesení ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 30 Cdo 1961/2012, dovolací soud zase odkazoval na svou judikaturu týkající se (ne)platnosti právního úkonu, přičemž v poměrech jím (z hlediska přípustnosti dovolání) posuzované věci konstatoval, že se „od této připomenuté judikatury odvolací soud neodchýlil, pokud s přihlédnutím k obsahu kupní smlouvy ze dne 11. září 2009, uzavřené mezi účastníky, dospěl k závěru, že ‚předmětný právní úkon je (pro neurčitost dohodnuté kupní ceny) ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. (absolutně) neplatným právním úkonem, neboť z článku II. odst. 1 kupní smlouvy vyplývá, že smluvní strany sjednaly kupní cenu za předmět převodu dohodou na částku 2.900.000,- Kč, zatímco z článku III. odst. 2 kupní smlouvy pak vyplývá odlišný způsob určení kupní ceny.‘“
Z připomenutého obsahu těchto rozhodnutí tedy nelze zaregistrovat žádný judikatorní rozkol; ani prostřednictvím této (subtilně) uplatněné dovolací argumentace se tedy dovolatelce nepodařilo přípustnost jejího dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Pokud v další části svého dovolání dovolatelka polemizuje (stran posouzení otázky absolutní neplatnosti kupní smlouvy z důvodu neurčitosti vymezení kupní ceny za jednotlivé spoluvlastnické podíly) s právním názorem odvolacího soud, pak sama tato právní polemika – neboť nenaplňuje podmínky ve smyslu §237 o. s. ř. – přípustnost dovolání nezakládá.
Kromě toho – učiněno nad rozsah tohoto odůvodnění – nelze právní názor odvolacího soudu v řešení otázky posouzení (ne)platnosti předmětné kupní smlouvy s ohledem na uplatněnou námitku stran neurčitosti kupní ceny, považovat za nelogický, odporující smyslu a účelu jím posuzované kupní smlouvy, z jejíhož kontextu vskutku lze kupní cenu za jednotlivé převáděné spoluvlastnické podíly dovodit. Je třeba totiž presumovat, že účastníci se v písemně uzavřené smlouvě chovají (roz. vyjadřují projev své vůle) logicky a že tedy smluvní ujednání vkládající do písemné formy smlouvy považují za bezrozporná. Výklad, jenž by stavěl na závěru, že za popsaných skutkových okolností, jak je zjistil soud prvního stupně a z nichž vycházel při svém meritorním rozhodování i odvolací soud (a které v dovolacím řízení nelze jinak revidovat), je kupní smlouva zatížena neurčitostí v části týkající se sjednané kupní ceny za jednotlivé kupované spoluvlastnické podíly, a je tudíž pro neurčitost ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatná, by představoval rigidní mechanický výklad nepřihlížející nejen ke kontextu smlouvy, ale ani k tehdejšímu (i bezprostředně následujícímu) jednání všech účastníků převodní smlouvy.
Brojila-li dovolatelka svým dovoláním rovněž proti dalším výrokům rozsudku odvolacího soudu, pak v tomto směru neuvedla dovolací důvod, respektive nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání, pročež Nejvyššímu soudu byla tudíž upřena možnost zabývat se (v této části) vůbec přípustností dovolání.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Nákladový výrok se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu