ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4811.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4811/2017-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. Š. , proti žalovaným 1) České republice – Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 619/28, a 2) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 2.000.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 138/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2015, č. j. 3 Co 363/2013-203, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. října 2013, č. j. 32 C 138/2006-185, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, neboť dospěl k závěru, že majetkové poměry žalobce nejsou takového charakteru, aby odůvodňovaly osvobození od soudního poplatku.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. prosince 2015, č. j. 3 Co 363/2013-203, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že žalobce v odvolání nenapadá závěry soudu prvního stupně, pro něž mu nebylo přiznáno osvobození, ale neshledává správnou výši vyměřeného soudního poplatku [kdy soudem byl vyměřen soudní poplatek 80.000,- Kč, dle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, avšak podle žalobce má být vyměřen soudní poplatek ve výši 4.000,- Kč, a to podle položky 4 písm. b) Sazebníku soudních poplatků].
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání (dále též „dovolatel“), které však není – jak bude níže rozvedeno – ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatel předkládá k vyřešení otázku procesního práva, která doposud nebyla vyřešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu, a to „ Zda při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. má soud přihlížet k tomu, že ač rozhoduje o zásahu do osobnostních práv žalobce, byl by již v současnosti - pokud by nárok vznikl za účinnosti novely č. 160/2006 Sb., resp. za podmínek podle čl. II (přechodných ustanovení) tohoto zákona i před jeho účinností – posuzován jako nárok na náhradu nemateriální újmy v důsledku nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu, kdy takové řízení je od soudních poplatků věcně osvobozeno [§11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb.].“
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však na řešení dovolatelem vymezené otázky nespočívá. Dovolatelem napadené rozhodnutí neřeší výši soudního poplatku, ale v usnesení je rozhodováno o přiznání či nepřiznání osvobození od soudního poplatku dle §138 o. s. ř.
Dovolatel pomíjí, že podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolaní skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázky je pro jeho rozhodnutí určující [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, in http://nsoud.cz , v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí].
Poukazuje-li žalobce v dovolání na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky nebo na rozhodnutí Nejvyššího soudu, činí tak bez průmětu do jím zformulované právní otázky a ve vazbě na skutkové okolnosti případu, což rovněž nezakládá přípustnost jeho dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
V další části svého dovolání žalobce namítá věcnou nepříslušnost soudu. K tvrzené vadě by dovolací soud mohl přihlédnout v procesní situaci, kdy je dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), o kterýžto případ se zde nejedná.
Nad rozsah výše uvedeného nutno uvést, že v mezidobí soud prvního stupně usnesením ze dne 9. dubna 2016, č. j. 32 C 138/2006-222, rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek z podané žaloby ve výši 4.000,- Kč.
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu