ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4929.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4929/2017-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobce B. V., proti žalovanému Národnímu centru duševního zdraví, p.o., se sídlem v Klecanech, Topolová 748, IČO 00023752, o ochranu osobnosti , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 75/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2015, č. j. 3 Co 279/2013-56, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. března 2015, č. j. 3 Co 279/2013-56, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“) ze dne l. července 2013, č. j. 31 C 75/2013-45, kterým soud prvního stupně odmítl žalobu ze dne 27. 5. 2011, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce z řad advokátů, zamítl návrh na zajištění důkazu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že skutkový stav vylíčený v podání žalobce je nedostatečný a nedostatky podání nebyly žalobcem i přes výzvy soudu odstraněny.
Žalobce podal dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, aniž by byl zastoupen advokátem. Nedoložil též, že by případně sám měl právnické vzdělání. Opět požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2016, č. j. 3 Co 242/2015-67, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2015, č. j. 31 C 75/2013-63, kterým soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 15. listopadu 2016.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Pokud nyní žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ze dne 9. března 2015, č. j. 3 Co 279/2013-56, pak z procesního spisu vyplývá, že soud prvního stupně sice žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v jiných soudních sporech žalobce byl soudem opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 4218/2016, sp. zn. 30 Cdo 834/2017, sp. zn. 30 Cdo 2064/2017). Je proto opodstatněné presumovat, že žalobci je bezpečně známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v takovém případě bude dovolací řízení zastaveno.
K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění...V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Jelikož žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty první a odst. 4 o.s.ř., Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2015, č. j. 3 Co 279/2013-56, zastavil (§241b odst. 2 část věty před středníkem a §104 odst. 2 o. s. ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. ledna 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu