ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4954.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4954/2017-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce B. M. , zastoupeného JUDr. Davidem Kourou, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jejíž jménem jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 55.848,- Kč a 120.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 188/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2017, č. j. 23 Co 24/2017-33, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. listopadu 2016, č. j. 12 C 188/2016-20, odmítl žalobu v části ohledně nároku žalobce ve výši 120.000,- Kč (výrok I.), a nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobcem podáním ze dne 20. září 2016 (výrok II.).
Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce podal u tohoto soudu dne 26. července 2016 žalobu, doplněnou podáním ze dne 20. září 2016, kterou se po žalované domáhal mimo jiné zaplacení částky 120.000,- Kč představující zadostiučinění a blíže neurčenou majetkovou škodu, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením u Okresního soudu v Klatovech vedeném pod sp. zn. 6 C 206/2007. S ohledem na neurčitost žalobního návrhu vyzval (usnesením) soud prvního stupně žalobce k upřesnění žaloby a doplnění žalobního návrhu (petitu), a současně žalobce poučil o procesním důsledku v případě, že jím dosud učiněné podání nebude zákonu odpovídajícím způsobem ve stanovené lhůtě doplněno. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 20. září 2016, avšak ohledně uplatněného nároku ve výši 120.000,- Kč vady žaloby neodstranil, když neupřesnil a nevysvětlil, z jakého důvodu se této částky domáhá a blíže ani nespecifikoval, z čeho se přesně požadovaný nárok skládá. Žalobce totiž uvedl, že tato částka je součtem majetkové i nemajetkové škody s tím, že rozhodující škoda bude nemajetková, když požaduje 15.000,- Kč za rok x 8 let namítaného řízení, avšak bližší vysvětlení ohledně škody majetkové neposkytl. Kromě toho navrhl změnu žaloby spočívající v rozšíření původního nároku ve výši 120.000,- Kč na částku 170.000,- Kč (21.000,- Kč za rok x 8 let řízení), což ovšem odpovídá částce 168.000,- Kč. Soud prvního stupně za této procesní situace naznal, že podání žalobce v části, jež se týká nároku ve výši 120.000,- Kč, stále vykazuje vady a žaloba tak není způsobilá k projednání, neboť soud pro uvedené nedostatky nemůže v této části žaloby pokračovat v řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. ledna 2017, č. j. 23 Co 24/2017-33, usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku I. o odmítnutí žaloby potvrdil, odvolání žalobce proti výroku o nepřipuštění změny žaloby odmítl, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s procesním postupem soudu prvního stupně i s jeho následným rozhodnutím, které napadl právě odvoláním žalobce.
Odvolací soud při rozhodování vyšel ze zjištění, že podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 120.000,- Kč, přičemž po skutkové stránce v žalobě vyložil (tvrdil), že utrpěl nejen majetkovou škodu, ale i těžkou nevratnou újmu na zdraví, a že se domáhá majetkové škody způsobené „nesprávným přístupem v řízení“ , a i v důsledku protiprávního rozhodnutí, s odkazem na „stanovisko NS Cpjn 206/2010“ a „zákon č. 82/1998 Sb.“. Žalobce dále v žalobě vyložil, že se domáhá finančního odškodnění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 120.000,- Kč, přičemž tento nárok charakterizoval jako odškodnění jak za majetkovou, tak i za nemajetkovou škodu v celkové výši 120.000,- Kč, když v důsledku frustrace (zřejmě s předchozím řízením probíhajícím u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 C 206/2007) se měl zhoršit jeho zdravotní stav (žalobce však své zdravotní potíže v žalobě nijak nespecifikoval). Stran majetkové škody žalobce uváděl, že mu „byl odepřen návrat hmotné věci, konkrétně ukradeného svodu dešťové vody, což bude způsobovat další žaloby, když mu bylo odepřeno právo k pozemku pod jeho krovem“ (z této formulace odvolací soud dovodil, že uplatněnou formulací žalobce zřejmě odkazuje na soudní náklady předchozího řízení, k nimž byl podle svého tvrzení neoprávněně odsouzen, když poukazoval na vadnost předchozích rozsudků a na podané dovolání k Nejvyššímu soudu).
Dále odvolací soud při rozhodování zohlednil procesní reakci žalobce na učiněnou výzvu soudu prvního stupně (směřující k doplnění a precizaci žaloby) s tím, že žalobce žalobu doplnil tak, že jeho hmotná škoda představuje „zcizený svod dešťové vody a nevyřešený nárok na přiznání pozemku pod krovem jeho střechy na hranici se sousedním pozemkem“ , když soudy neuznaly jeho ústavní právo na ochranu majetku, tuto škodu však nevyčísloval, přesto mu měla vzniknout finanční škoda na podkladě neoprávněné délky řízení. Podle názoru žalobce by prý stačilo na nákladech zaplatit (soudní poplatek, cestovné, poštovné a drobné náklady) ve výši 6.000,- Kč, a nikoliv hradit náklady advokáta žalované (podle úvahy odvolacího soudu zřejmě v souvisejícím sporu žalobce) ve výši 32.670,- Kč. V doplnění podání se žalobce dále vyjadřoval k průběhu jiného řízení s tím, že mu dále vznikly náklady na dovolání ve výši 10.000,- Kč a náklady advokáta při podání dovolání ve výši 5.000,- Kč, kdy žalované uhradil 2.178,- Kč, takže celkem mu vznikla škoda 55.848,- Kč. K vyčíslení těžké újmy na zdraví žalobce uvedl, že toto odškodnění by bylo nedostatečné i v částce 500.000,- Kč, a že pokud se dočetl v dostupných zdrojích, odškodnění může činit maximálně 200.000,- Kč, rozhodl se požadovat po 8 letech sporu po 15.000,- Kč za rok, tj. 120.000,- Kč, přičemž tuto částku míní jako součet majetkové i nemajetkové škody, avšak za rozhodující pokládá škodu nemajetkovou; proto požaduje připustit změnu původního požadavku na 170.000,- Kč, když za přiměřené odškodnění pokládá 21.000,- Kč za rok při 8 letech předchozího sporu, tj. celkem 170.000,- Kč.
S přihlédnutím k popsané procesní situaci odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně. Odvolací soud vyložil, že ani v dalším podání žalobce nebyly odstraněny původní vady jeho žaloby. Odvolací soud poukázal na protichůdná žalobcova tvrzení (viz druhý odstavec na str. 4 odůvodnění napadeného usnesení) a z toho pramenící pochybnosti, co vlastně žalobce podanou žalobou – na podkladě tvrzených skutečností – uplatňuje (čeho se domáhá). Ve vztahu k částce 55.848,- Kč pak žalobce neuvedl dostatečně všechny skutkové okolnosti tak, aby tento svůj nárok individualizoval. Nesourodost skutkových tvrzení odvolací soud zaregistroval i v otázce žalobního požadavku žalobce za tvrzenou nepřiměřenou délku řízení v označené věci u Okresního soudu v Klatovech. Je tomu tak z toho důvodu, že žalobce vylíčil, že se domáhá zaplacení částky 15.000,- Kč za rok, avšak v doplňujícím podání uvedl, že se domáhá částky 21.000,- Kč za rok, aniž by vyjasnil, zda tato částka má představovat náhradu nemajetkové újmy spočívající v poškození jeho zdraví, či zda se jedná o náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou souvisejícího sporného řízení. Odvolací soud konečně zdůraznil, že ani s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 370/2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, sp. zn. 25 Cdo 973/2003 a sp. zn. 29 Odo 421/2002) nelze spolehlivě posoudit, jaké částky se žalobce domáhá na náhradě škody na zdraví, případně na náhradě nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, když směšuje své nároky zjevně na náhradu nemajetkové újmy s nárokem na náhradu majetkové újmy, aniž by konkrétně uvedl jejich výši a způsob výpočtu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Je tomu tak z toho důvodu, že žalobce polemizuje s názorem odvolacího soudu maje za to, že jeho podání zákonem stanovené náležitosti z pohledu žalobních náležitostí přece jen splňuje. Dovolací soud přistoupil k obšírnější referenci procesní geneze případu žalobce z toho důvodu, aby vyložil, za jakých procesních okolností, respektive s přihlédnutím k jakému obsahu žaloby a doplňujícího podání žalobce odvolací soud daný případ posuzoval. To, co žalobce vnímá za „nepřiměřeně formalistický přístup“ ze strany odvolacího soudu, respektive obou soudů, lze ovšem právě ve světle popsaných okolností vnímat jako nezbytné procesní vyústění rozhodnutí o žalobě, která zjevně nesplňovala – i přes vyvinuté procesní úsilí ze strany soudu prvního stupně (poučovací povinnost) – zákonem stanovené náležitosti, neboť vykazovala defekty v rozsahu, jak je již vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Na tomto faktu – právě vzhledem k rozsahu a obsahu vylíčených skutkových okolností případu žalobce, z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud a který je současně limitují také pro dovolací soud – nelze ničeho změnit ani s přihlédnutím k argumentaci žalobce, který z některých (v dovolání označených) rozhodnutí Nejvyššího soudu cituje určité pasáže obsahující ten který právní názor upínající se k obsahovým náležitostem podání a k jejich intepretaci. Při používání judikatury je ovšem třeba vždy přihlížet ke skutkovým okolnostem konkrétního rozhodovaného případu. Jinými slovy řečeno, nelze si vystačit s pouhým mechanickým dosazováním, respektive s „aplikací“ právních názorů obsažených v těchto rozhodnutích na nově posuzovaný případ, který je podle mínění interpreta pod některý z již rozsouzených případů (z pohledu publikovaného právního názoru) podřaditelný, aniž by byly reflektovány skutkové okolnosti posuzovaného případu.
Jestliže tedy v daných skutkových okolnostech této věci vyložený právní názor odvolacího soudu není zatížen extrémním rozporem s obsahem spisu, nelogičností, interpretační či aplikační svévolí, pak s přihlédnutím ke skutkovému rámci (tj. z pohledu toho, co žalobce vylíčil v rámci svých žalobních tvrzení ve spojitosti s formulovaným žalobním petitem), Nejvyšší soud neshledá žádný důvod k zásahu do těchto úvah odvolacího soudu formou vydání kasačního rozhodnutí.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu