ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5111.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5111/2017-402
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně PHOENIX FINANCIAL LIMITED , se sídlem v Dominickém společenství, Roseau Valley, 8 Copthal, zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Biskoupkách 33, proti žalovaným 1) Ing. Vilému Barákovi , správci konkursní podstaty úpadce SHARK Brno, s. r. o., identifikační číslo osoby 48529591, se sídlem v Brně, Panská 13, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008, 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 38 217 844,40 Kč s příslušenstvím, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 46/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2017, č. j. 44 Co 439/2017-390, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti a právní moci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2017, č. j. 44 Co 439/2017-390, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 7. 2017, č. j. 44 Co 439/2017-390, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2017, č. j. 35 C 46/2009-380, kterým bylo zastaveno řízení ve vztahu k žalovanému 1) (výrok I. usnesení soudu prvního stupně) a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 326 954,10 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů, k rukám JUDr. Zdeňka Hrouzka, advokáta, se sídlem Pražákova 69, Brno (výrok II. usnesení soudu prvního stupně), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému 1) náklady odvolacího řízení ve výši 72 454,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Zdeňka Hrouzka, advokáta.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež dovolací soud jako nepřípustné odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., přičemž rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Žalobkyně předně namítla, že soudy nepostupovaly v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1018/2017, a s tam citovaným nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3554/2015 (pozn. správně zjevně sp. zn. IV. ÚS 3559/15), když nákladové výroky odvodily od vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Tomuto argumentu nelze přisvědčit, neboť podmínkou pro neaplikování advokátního tarifu by byla mimo jiné ta skutečnost, že by úspěšnému účastníku bylo podle advokátního tarifu přiznáno mnohem více, než s čím mohl počítat v době zahájení sporu pro případ plného úspěchu. O tento případ se zcela zjevně nejedná. Plným úspěchem se zde totiž musí rozumět úspěch v meritu věci, neboť žalovaný 1) v době zahájení řízení nemohl očekávat, že žalobkyně nebude plnit své procesní povinnosti, pročež řízení ve vztahu k němu bude zastaveno. Podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokáta a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (tzv. přísudkové), která nabyla účinnosti 1. 1. 2001 a byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/2012, s účinností ke dni 7. 5. 2013, by sazba odměny v jednom stupni vypočtená podle §3 odst. 1 bod. 6. přísudkové vyhlášky ve znění účinném do 29. 2. 2012, ze žalované jistiny 38 217 844,40 Kč, činila 279 630 Kč. Soud prvního stupně postupem podle advokátního tarifu dospěl k částce 268 110 Kč (k níž dále přičetl sedm režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %). Žalovaný č. 1 tedy mohl v době zahájení řízení počítat s tím, že mu bude v případě plného úspěchu ve věci přisouzeno na náhradě nákladů řízení dokonce více, a podmínky aplikace judikatorních závěrů, na něž žalobkyně poukázala, tedy nejsou naplněny.
Pokud žalobkyně namítá, že při stanovení náhrady nákladů řízení měly soudy správně postupovat v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, resp. že určení nákladů řízení představuje otázku dovolacím soudem neřešenou, kdy žalobkyně pro danou situaci navrhuje postup podle §146 odst. 1 písm. b), resp. §150 o. s. ř., ani v tomto se dovolací soud nemůže s názorem žalobkyně ztotožnit. Posledně zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu se uplatní při určení náhrady nákladů řízení, je-li rozhodováno podle §142 odst. 3 o. s. ř., přičemž v dané věci bylo soudy rozhodnuto podle §146 odst. 2 věty první o. s. ř. Při posouzení otázky zavinění zastavení řízení odvolací soud výslovně vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1912/2015, přičemž žalobkyní přednesená argumentace relevantně nezpochybňuje použitelnost závěrů tam uvedených (tvrdí toliko neudržitelnost těchto závěrů), a není tedy zřejmé, o jaké (dosud neřešené) otázce by dovolací soud měl rozhodnout.
Pokud se konečně jedná o námitky týkající se důsledků stavu non liquet ohledně vzájemnosti, pak naznačená otázka byla toliko významná pro rozhodnutí o uložení povinnosti složit jistotu podle §11 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a byla řešena v předchozím rozhodnutí dovolacího soudu, tj. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4883/2016. Pouze nad rámec uvedeného pak dovolací soud podotýká, že předložené námitky (byť opřeny o respektovanou právní literaturu) zůstaly toliko ve stavu torza právní argumentace, kdy žalobkyně (neznámo na základě jaké úvahy) dovozuje „nastolení vyvratitelné procesní domněnky“ o existenci vzájemnosti s Dominickým společenstvím, což je tvrzení (mimo jiné i v kontextu posledně zmíněného rozhodnutí tohoto soudu) nepochopitelné.
Jak plyne např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, které bylo občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu přijato k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Jelikož ve věci nebylo možné uvažovat minimálně o naplnění výše uvedené podmínky 4) a žalobkyně ani v náznaku netvrdila okolnosti dokládající možnost vzniku závažné újmy nebo závažného ohrožení jejích práv, návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti a právní moci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2017, č. j. 44 Co 439/2017-390, nezbylo než zamítnout.
Obiter dictum dovolací soud dodává, že jestliže osoba, která (dle svých tvrzení a dle ve spise založené smlouvy o postoupení pohledávky) smluvně nabyla žalovanou (a toliko spornou) pohledávku, bylo by možné o odkladu vykonatelnosti nákladového výroku jí uloženého v souvislosti se soudním uplatněním takové pohledávky uvažovat jen za situace zcela mimořádné a hodnověrně doložené.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným, podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu