ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5463.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5463/2016-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně Zahradnictví flos, s.r.o. , identifikační číslo osoby 29034027, se sídlem v Řeži, Zahradní 141, zastoupené JUDr. Jiřím Davidem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 76/7, proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí , se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 24/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2016, č. j. 70 Co 266/2016-101, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2016, č. j. 70 Co 266/2016-101, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 4. 2016, č. j. 6 C 24/2015-76, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se na žalované domáhá náhrady škody v celkové výši 27 246 013 Kč, jež jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení právních předpisů při manipulaci s vodou na vodním díle O. ve dnech 30. 5. 2013 a 1. 6. 2013.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 4. 2016, č. j. 6 C 24/2015-76, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 7 jako soudu místně příslušnému.
3. Soud prvního stupně při zkoumání místní příslušnosti vycházel z ustanovení §12 odst. 1 písm. m) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, dále jen „MinZř“, podle kterého je Ministerstvo vnitra ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém. Soudem místně příslušným k projednání věci je podle soudu prvního stupně Obvodní soud pro Prahu 7, v jehož obvodu má Ministerstvo vnitra sídlo.
4. Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně se v posuzované věci ve skutečnosti dovolává odpovědnosti za škodu „v souvislosti s krizovým opatřením“ podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), dále také „KrizZ“, neboť spatřuje pochybení státu v absenci činností, jež by zabránily vzniku a škodlivým následkům spojeným s povodňovou vlnou. S ohledem na to je podle odvolacího soudu třeba vycházet z §12 odst. 1 písm. m) MinZř, podle kterého je Ministerstvo vnitra ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém, přičemž v posuzované věci jde o ochranu před povodněmi, jež je součástí integrovaného záchranného systému.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná, jednající Ministerstvem vnitra, v plném rozsahu dovoláním, v němž namítá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení otázky, která organizační složka je příslušná jednat v této věci za stát, a v důsledku toho i k nesprávnému určení místně příslušného soudu. Žalovaná má za to, že spatřuje-li žalobkyně nesprávný úřední postup státu v porušení povinností při manipulaci s vodou, jak jsou stanoveny v §84 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), dále jen „VodZ“, není Ministerstvo vnitra organizační složkou státu, jež by měla za stát v řízení před soudem jednat. Podle žalované nebyla tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena.
6. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb . ), dále jen „o. s. ř.“.
8. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
9. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
10. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, která organizační složka jedná za stát ve sporu o náhradu škody, jež byla podle tvrzení žalobkyně způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinností stanovených §84 odst. 1 písm. f) a g) VodZ, neboť tato otázka nebyla dosud v judikatuře Nejvyššího soudu řešena.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
12. Dovolání je důvodné.
13. Podle §21a odst. 1 o. s. ř. za stát před soudem vystupuje:
a) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu,
b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech.
14. Podle §6 odst. 1 o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“).
15. Ustanovení §6 odst. 2 OdpŠk stanoví, že úřadem podle odstavce 1 je:
a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem,
b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.
16. Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, pak podle §6 odst. 3 OdpŠk jedná za stát Ministerstvo financí.
17. Podle §6 odst. 6 OdpŠk úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
18. Odvolací soud správně dovodil, za organizační složku státu, jež by za žalovanou měla v řízení jednat (§6 odst. 1, 6 OdpŠk), je namístě určit podle §6 odst. 2 písm. b) OdpŠk [jakožto zvláštního předpisu ve smyslu §21a odst. 1 písm. b) o. s. ř.], podle něhož je příslušným ten úřad (ministerstvo či jiný ústřední správní úřad), do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, ve kterém mělo k žalobou tvrzené škodě dojít (tzv. odvětvový princip, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 727/2014).
19. Nesprávně však odvolací soud v předmětné věci vycházel z toho, že žalobkyně (ač to v žalobě sama výslovně neuvádí) nárokuje náhradu škody „v souvislosti s krizovým opatřením podle krizového zákona“. Podle §2 písm. c) KrizZ se krizovým opatřením rozumí organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob. O krizové opatření jde pouze v případě, že bylo vykonáno v době krizové situace (srov. Vaníček, J., Vodehnal, O. Krizový zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017. s. 9-10). Krizovou situací se pak podle §2 písm. b) KrizZ míní mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu. V daném případě byl nouzový stav vyhlášen pro území Jihočeského kraje (v němž se vodní dílo Orlík nachází) a dalších krajů rozhodnutím Vlády České republiky č. 140/2013 Sb., na dobu od 21.00 hodin dne 2. 6. 2013 do odvolání. Žalobkyně ovšem v žalobě (i v jejím doplnění) jednoznačně odvíjí tvrzený nárok na náhradu škody od nesprávného úředního postupu, jenž měl nastat ve dnech 30. 5. 2013 a 1. 6. 2013, tj. ještě před vyhlášením nouzového stavu. Hodnotil-li proto odvolací soud otázku příslušnosti organizační složky jednat v předmětném sporu za stát ve vztahu ke krizovým opatřením nařízeným později, je jím provedené právní posouzení vadné.
20. V projednávané věci je třeba při řešení otázky, která organizační složka má za stát v řízení před soudem jednat, zohlednit skutečnost, že žalobkyně klade vznik tvrzené škody do souvislosti s porušením povinností vyplývajících z §84 odst. 1 písm. f) a g) VodZ.
21. Podle §84 odst. 1 VodZ vlastníci vodních děl, která mohou ovlivnit průběh přirozené povodně, v rámci zabezpečení úkolů při ochraně před povodněmi
f) manipulují na vodních dílech v mezích schváleného manipulačního řádu tak, aby se snížilo nebezpečí povodňových škod; přitom dbají pokynů vodohospodářského dispečinku příslušného správce povodí,
g) k mimořádným manipulacím na vodních dílech nad rámec schválených manipulačních řádů si vyžadují souhlas povodňového orgánu obce s rozšířenou působností nebo kraje podle možného dosahu vlivu manipulace.
22. Předmětné povinnosti, týkající se manipulace s vodou na vodních dílech, jsou uloženy vlastníkům vodních děl v souvislosti s ochranou před povodněmi (srov. §63-87 VodZ). Podle §63 odst. 1 VodZ se ochranou před povodněmi rozumí činnosti a opatření k předcházení a zvládnutí povodňového rizika v ohroženém území. Zajišťuje se systematickou prevencí a operativními opatřeními. Podle §81 odst. 1 písm. a) VodZ pak platí, že ministerstvo životního prostředí jako ústřední povodňový orgán v rámci plnění úkolů při ochraně před povodněmi řídí ochranu před povodněmi a výkon dozoru nad ní s výjimkou řízení povodňových záchranných prací, které přísluší Ministerstvu vnitra. Z ustanovení §108 odst. 3 písm. o) VodZ se konečně podává, že Ministerstvo životního prostředí vykonává působnost ústředního vodoprávního úřadu ve věcech ochrany před povodněmi (§63-87).
23. Z uvedeného tak jednoznačně plyne, že odvětví státní správy, ve kterém mělo k žalobkyní tvrzené škodě dojít (ochrana před povodněmi), náleží do působnosti Ministerstva životního prostředí. Na tom nic nemění ani skutečnost, že uvedená působnost Ministerstva životního prostředí jako ústředního orgánu státní správy není uvedena v §19 MinZř, neboť okruh působnosti ministerstev jako ústředních orgánů státní správy, jakož i dalších ústředních orgánů státní správy mohou vymezit i jiné zákony (srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, §6, marg. č. 8 a 9). Ministerstvo životního prostředí je tak v dané věci v souladu s §6 odst. 2 písm. b) OdpŠk organizační složkou státu příslušnou jednat jménem státu před soudy.
24. Dle §84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
25. Podle §85 odst. 5 o. s. ř. obecným soudem státu je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.
26. S ohledem vývody shora předestřené (body 22-23 odůvodnění) pak Nejvyšší soud uzavírá, že není správný ani závěr odvolacího soudu, podle kterého je v projednávané věci dána místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 7, neboť sídlo Ministerstva životního prostředí jako organizační složky státu příslušné podle zvláštního právního předpisu v dané věci před soudem jednat se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10.
VI . Závěr
27. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože se důvody pro zrušení usnesení odvolacího soudu vztahují i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení §243e odst. 2 o. s. ř. i usnesení soudu prvního stupně a věc mu v uvedeném rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
28. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
29. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 10. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu