ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5521.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5521/2017-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce J. B. , proti žalované Exekutorské komoře České republiky, IČ 709 40 517, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, o ochranu osobnosti , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 118/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2016, č.j. 22 Co 215/2016-58, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 9. května 2016, č.j. 16 C 118/2015-49, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů s tím, že v daném případě se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2016, č.j. 22 Co 215/2016-58, rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil. Uvedl, že žalobce nevymezil určitým a srozumitelným způsobem předmět řízení, zejména jakou souvislost má žalobcem vytýkané jednání žalované se vznikem škody, resp. nemajetkové újmy na straně žalobce. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu poukázal rovněž na skutečnost, že výše žalobcem požadovaného plnění neodpovídá skutkovým tvrzením, o které žalobce uplatněné právo opírá. Žalobce (dále též „dovolatel“) proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem; nedoložil též, že by sám případně měl právnické vzdělání.
Nejvyšší soud poté vyzval dovolatele usnesením ze dne 19. prosince 2017, č. j. 30 Cdo 5521/2017 - 104, aby si pro dovolací řízení zvolil ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení zástupce z řad advokátů a podal v této lhůtě jeho prostřednictvím řádné dovolání. Současně byl poučen, že v případě neodstranění nedostatku povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 20. prosince 2017. Žalobce na výzvu reagoval přípisem ze dne 4. ledna 2018, označeném jako „námitka proti povinnému zastoupení advokátem“, kde dovozuje, že zastoupení dovolatele advokátem z ústavněprávního hlediska nemůže jít proti právu dovolatele na přístup k soudu a projednání věci. Do dnešního dne však nedostatek podmínky řízení neodstranil.
Při projednávání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2016, č.j. 22 Co 215/2016-58, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí Městského soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatel uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo za situace, kdy v žalobě, přes opakované výzvy soudu prvního stupně, nedokázal specifikovat souvislost mezi jednáním žalované a tvrzeným vznikem škody a nemajetkové újmy. V této souvislosti se i výše žalobcem tvrzené majetkové (5.083.830 Kč) a nemajetkové (64.320.000 Kč) újmy jeví jako zcela nepřiměřená. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl dovolacím soudem vyzván, Nejvyššímu soudu vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. nezbylo než řízení o tomto dovolání zastavit.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. ledna 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu