ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.6043.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 6043/2016-372
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Glory Daze Associated, S. A. , registrační číslo 584444, se sídlem 33 Porter Road, P. O. Box 3169, PMB 103, Road Town, Tortola, British Virgin Islands, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 237 C 155/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2016, č. j. 44 Co 267/2013-360, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou na žalované domáhala zaplacení částky 49 800 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Brně v konkursním řízení vedeném pod sp. zn. 26 K 55/2000, spočívajícím v tom, že nebyl vydán pokyn k vyloučení nemovitosti z konkursní podstaty zástavního dlužníka.
Rozsudkem ze dne 17. 5. 2013, č. j. 237 C 155/2009-285, Městský soud v Brně jako soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 2 524 Kč (výrok II).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací v napadeném rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladu odvolacího řízení 2 257 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka počátku běhu promlčecí lhůty přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud dospěl k závěru, že pro počátek běhu promlčecí lhůty je určující vědomost žalobkyně o vzniku škody, kterou v posuzovaném případě musela nabýt nejpozději tím, že žalobu na vyloučení předmětné nemovitosti z konkurzní podstaty po jejím prodeji změnila na žalobu na vydání výtěžku z prodeje; okamžik, kdy bylo o tom nároku pravomocně rozhodnuto, není z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty rozhodný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4151/2007).
Pokud žalobkyně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3597/2011, je třeba konstatovat, že právní závěry Nejvyššího soudu v něm uvedené nelze na posuzovanou věc vztáhnout, neboť žalobkyně se náhrady škody domáhá z odlišného právního titulu (z nesprávného úředního postupu), než podle jakého soudy věc posuzovaly v odkazované věci (tj. z pohledu nezákonného rozhodnutí); tato skutečnost má vliv rovněž na posouzení otázky počátku běhu promlčecí lhůty.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 20. března 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu