ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.6070.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 6070/2017-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) J. D. , b) F. D. , c) T. D. , d) J. D. , právně zastoupených JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 177/2016, o dovolání žalobců b) a d) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, č. j. 53 Co 118/2017-57, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobci jako právní nástupci F. D., zemřelého dne 10. 8. 2013, se v řízení na žalované domáhali zaplacení částky 121 968 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která měla zemřelému vzniknout v souvislosti s náhradou nákladů obhajoby ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 92/2010.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 1. 2017, č. j. 25 C 177/2016-31, zastavil řízení mezi žalobcem b) a žalovanou a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze jako odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci b) a d) včasným dovoláním.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání podané žalobkyní d) Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §218 o. s. ř. odmítl jako subjektivně nepřípustné, neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, které se týkalo výlučně postavení žalobce b) v řízení. Tímto rozhodnutím nebylo zasaženo do práv žalobkyně d), která tak není osobou oprávněnou k podání dovolání dle §240 odst. 1 o. s. ř.
Ve vztahu k dovolání podanému žalobcem b) Nejvyšší soud konstatuje, že by bylo nadbytečné o dovolání rozhodovat, neboť rozhodnutí o dovolání proti napadenému rozhodnutí se v poměrech žalobce b) již nemůže projevit, když soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 11. 2017, č. j. 25 C 177/2016-81, připustil, aby žalobce b) přistoupil na straně žalobců do řízení.
Za daného stavu Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce b), jež by bylo jinak přípustné podle §237 o. s. ř., ve smyslu ustanovení 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, protože se stalo v důsledku okolností nastalých po vydání napadeného usnesení odvolacího soudu bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 917/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1423/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2045/2015).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 9. 1. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu